VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Sousední filmaři bilancují. Bez úsměvu i nápadu

Praha - Povídkový snímek Slovensko 2.0 se ohlíží za dvacetiletím společenské scény. Zadání splnil nejlépe Juraj Herz.

24.9.2014
SDÍLEJ:

ČESTNÝ OBČAN. Nejnápaditější a nejvtipnější – taková je povídka Juraje Herze ve filmu Slovensko 2.0.Foto: Film Europe

Tíha nezaměstnanosti, stáří i rodinných kořenů a návratů. To jsou převažující motivy deseti povídek, kterými přispěla desítka slovenských režisérů do projektu Slovensko 2.0, který běží v našich kinech. A který je ojedinělým pokusem sousedních filmařů o bilanci uplynulého dvacetiletí slovenské společnosti.

Vlastně je to docela zajímavá reminscence, načasovaná před českými říjnovými volbami do senátu. Vznikla v produkci Zory Jaurové a Mátyáse Priklera a podíleli se na ní jak mladí autoři, tak renomovaní filmaři. Dlužno předeslat, že veselým ohlédnutím Slovensko 2.0 opravdu není. Těžko říct, zda proto, že už v době soužití našich národů byli Slováci těmi, kdo realitu vnímali vždy emotivněji a výjimečně s nadhledem. Nebo proto, že cesta, kterou po rozdělení Československa ušli, byla tak tíživá, a nenaplněné očekávání tak citelné. S výjimkou jediné povídky (Juraj Herz) se tu vybrané etudy líčí vesměs v truchlivých tónech a bez špetky humoru.

Jediným pokusem o větší rekapitulaci je animovaný příspěvek Ondřeje Rudavského, který film uvozuje. Slovensko je tu zpodobněno jako „koráb", který táhne anonymní masa – od časů výslechů na ŠtB až po chapadla Gorily… Výtvarně je příspěvek poutavý, nenabízí ale žádné ohromující sdělení. Jen že břemeno totality nahradily mafiánské praktiky a moc peněz, tím to končí. Což je charakteristické pro většinu povídek – výběr námětů dobrý, zpracování kolísavé, pointa žádná. Jakoby se, až na výjimky, filmaři teprve pravidla žánru učili. Nezávazné filmařské „plkání", jemuž chybí nosná a svižná stavba.

Téma stáří najdeme vícekrát. Martin Šulík se v Pohřbu prezidenta ironicky zamýšlí nad tím, jak málo se společnost zajímá o slabší občany. Trefně přitom svůj kousek rámuje Havlovým pohřbem vysílaným v televizi, coby absurdním momentem mizícího etického principu. Postavení starých lidí reflektuje i Jediná známá fotografie boha z dílny Petra Krištúfka. Nijak převratný pohled na umění (v tomto případě herce seniory) konfrontované s tragikomikou současných poměrů zachraňují Milan Lasica a Emília Vášáryová. Snad nejnudnějšími a nejméně invenčními příspěvky jsou Pssst (Miro Jelok), jalové úvahy samozvaného venkovského filozofa, a Discoboj (Iveta Grofová) kritizující jev, příznačný prakticky pro každou dnešní společnost – tupé diskotéky.

Bez většího nápadu jsou Suchého Návraty o reflexi emigranta či Čákanyové Rupicapra s Američanem, který zanevřel na despocii USA a hledá ve slovenské přírodě kamzíka… Vcelku vtipné je finské oživení slovenských poměrů (Kerekesův Druhý pokus), přínosná je i kratičká etuda ženy, jež přijde o práci v továrně a snaží se svou situaci psychicky zpracovat (Bez vůně Zuzany Liové). A jednoznačně nejlépe se s úkolem nazřít v deseti minutách slovenskou realitu i historii popasoval Juraj Herz, jehož Čestný občan (kam režisér obsadil sám sebe) líčí půvabně groteskním způsobem sen, který se filmaři zdá v rámci přebírání ocenění v rodném Kežmaroku… Povídku, jíž nechybí nápad, smysl pro zkratku, humor i něžnou nostalgii, si skoro všichni ostatní měli pustit jako vzor. Ještě než začali točit…

Autor: Jana Podskalská

24.9.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Bydlení. Ilustrační foto.
1

Byty pro chudé v Brně: Projekt je překvapivě úspěšný, hodnotí opozice

Ilustrační foto.
29

Provozovatel kiosku u Pekla skončil kvůli EET. Hledá se náhrada

Poslední rozhovor Věry Špinarové pro Deník: Stále miluji živá vystoupení

/ROZHOVOR/ Připomeňte si spolu s námi Věru Špinarovou v posledním velkém rozhovoru, který poskytla Deníku loni v prosinci - tři dny před svými půlkulatými narozeninami. Rozjímala tehdy například nad vánoční svátky, které měla moc ráda. Jen se jí nelíbil ten shon a nakupování…

DOTYK.CZ

Zbloudilé kulky v Riu: Násilí v brazilských ulicích má čím dál více obětí

Jedné letní noci šla brazilská rodina do restaurace v Iraja, v severní části Ria de Janeira. Pár nechal svoji dvouletou dceru Sofii hrát si na venkovním hřišti. Prostor byl chráněn od ulice bránou, takže se zdál ve městě s šokující mírou kriminality ještě relativně bezpečný. Bezpečí je v Riu stále jedním z hlavních témat. Iraja, kde bydlí hlavně příslušníci střední třídy, je obklopena nejvíce násilnými oblastmi a zločinci jsou tam poměrně aktivní.

Sexuální asistentky poskytly postiženým zatím 250 asistencí

Pětice sexuálních asistentek, jejichž služby využívají lidé s postižením či senioři, poskytla za téměř rok a půl svého působení na 250 asistencí. Na speciálně vyškolené pracovnice se obracejí nejen přímo klienti, ale také jejich příbuzní i zařízení pro handicapované. Společnost počítá do budoucna s vyškolením dalších asistentek, ale také asistentů.  Uvedla to terapeutka Lucie Šídová z organizace Freya.

Porno na počítači prezidenta. Národní bezpečnostní úřad o tom nevěděl

Pražský hrad se v případě dětské pornografie, kterou podle prezidenta Miloše Zemana někdo nainstaloval na jeho počítač v Lánech, na Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) neobrátil. Mluvčí úřadu Radek Holý řekl, že daný počítač zřejmě nespadá pod zákon o kybernetické bezpečnosti. Povinnost obrátit se na úřad tak Hrad neměl.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies