Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Still Alice aneb Když člověk ztrácí známý svět

Praha /RECENZE/ - Sedni na autobus, jeď do Pardubic a navštiv tam krematorium. Ať víš, do čeho jdeš… Zhruba tak komentoval ve filmu Vesničko má středisková Rudolf Hrušínský coby doktor zdravotní stav svého pacienta. A zhruba totéž lze vztáhnout s trochou invence a černého humoru i na americký snímek Pořád jsem to já, v němž Julianne Mooreová hraje ženu, která bojuje s raným stadiem Alzheimerovy choroby.

18.4.2015 1
SDÍLEJ:

ALICE. Glatzerova hrdinka v doprovodu manžela při zdrcujícím lékařském oznámení (Alec Baldwin a Julianne Mooreová). Foto: Falcon

Prakticky celý film je totiž takřka jakýmsi manuálem, jak registrovat počáteční příznaky onemocnění, jak nemoc postupuje a co všechno se vám při tom může dít. Případně, co proti tomu lze dělat. Když máte aspoň trochu štěstí. A to je, po pravdě řečeno, na filmu režisérů (a životních partnerů) Richarda Glatzera a Washe Westmorelanda to nejzajímavější. Nepochybně i díky knižní předloze Lisy Genové, která vyšla v originále Still Alice už roku 2007 (česky o dva roky později v nakladatelství Práh pod názvem Ještě jsem to já) a v níž autorka popsala detailně rozpad osobnosti pod tíhou zákeřné choroby. Není bez zajímavosti, že Glatzera s hrdinkou leccos pojilo – sám trpěl Lou Gehrighovou chorobou (ALS), rozkládající progresivně svalovou hmotu, a podlehl jí loni v prosinci (mimochodem, na tutéž nemoc zemřel bývalý premiér Stanislav Gross).

Nejspíš i proto dokázal Glatzer se svým partnerem vcelku přesvědčivě odvyprávět příběh Alice, profesorky lingvistiky, jíž Alzheimer zastihne předčasně a zcela nepřipravenou. Režiséři nám ukážou hrdinku v krátkém prologu při rodinné oslavě: ještě v plné síle jako elegantní, citově založenou, bystrou ženu se smyslem pro humor. Pak nastoupí zneklidňující momenty (nevinné výpadky paměti), aby nakonec opakující se situace a narůstající panika dovedly Alici k lékařům. Diagnóza je nelítostná: Alzheimer v raném stadiu, ale s neodvratným procesem odcházejícího mozku a totální závislosti na blízkých. Alice se ale rozhodne bojovat a jako inteligentní žena si – alespoň na čas - vybuduje pomůcky, jak ohroženou paměť trénovat a jak o ní otevřeně mluvit.

Způsob, jakým rozpad osobnosti tvůrci popsali, budí soucit s hrdinkou i úctu k ní. A v druhém plánu neklid v každém, kdo si uvědomuje naléhavost ústředního tématu – mizení ze světa, který člověk zná a k němuž má vazby a vytrácející se vzpomínky. Nejpřesvědčivější jsou ve filmu právě drobné, málo nápadné detaily a situace – třeba úvodní Alicina panika, když se ztratí v univerzitním parku při rutinním ranním běhu, když po letech musí znovu hledat recept na žemlovku, pod tíhou strachu se zhroutí manželovi v posteli, nebo když zapomene svou oblíbenou zmrzlinu. Tam, kde se ale tvůrci snaží moralizovat a předvádějí typický model chápající americké rodiny, jež vede až nechutně pozitivní řeči a nedělá zbytečné scény (například oznámení matčiny nemoci sezvaným dospělým dětem), věrohodnost skřípe a budí dojem známých klišé, jež známe z tuctu jiných filmů. O romantizujících záběrech z mořského pobřeží nemluvě. Realita by nejspíš vypadala jinak…

Ani přirozeného nadhledu tu mnoho nenajdeme (díky za občasné hrdinčiny sarkastické poznámky typu „Vysklila jsem oslavu? Sorry, mám Alzheimera"), spíše prvoplánové dojímavé momenty, včetně dialogů s mladší dcerou, jež je nejdřív černou ovcí rodiny a nakonec jedinou matčinou chápající společnicí. Fakt, že ji hraje Kristen Stewartová, tomu nijak nepomáhá, nyvou naivku ze ságy Twilight neopustila ani tady.

Studie ženy, která to nevzdala a kterou můžeme sledovat v pozoruhodných krocích, jimiž se prozíravě připravuje na to, co ji čeká v budoucnosti (působivá je scéna s lahvičkami prášků nachystanými v šuplíku s popisem cesty k němu), přesto stojí za vidění. Hlavně díky Julianne Mooreové, která dozrála v mimořádnou herečku, jež je uvěřitelná ve sci-fi i civilních dramatech. Její pečlivá příprava na roli a výkon na plátně do posledního detailu a mimiky je fascinující. Oscar za hlavní ženskou roli z letošního udílení prestižních amerických cen jí náleží právem.

Autor: Jana Podskalská

18.4.2015 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Peníze. Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO
9 15

Minimální mzda se od ledna zvýší na 12 200 korun

Rafael nadal se svou nejoblíbenější trofejí. Podesáté kraloval Roland Garros.
5

Sezona návratů pokračuje. Nadal je znovu číslo jedna

Chovanec: Atentáty v Evropě neovlivňují bezpečnost v ČR

/ATENTÁT/ Informace ze zahraničí nenaznačují, že by poslední atentáty v Evropě měly souvislost s Českem. Stupeň bezpečnosti se nemění, řekl novinářům ministr vnitra Milan Chovanec během dnešního jednání vlády. Kabinet vyslechl základní informace o situaci po čtvrtečním atentátu v Barceloně z úst šéfů zpravodajských služeb.

Realisté navrhují na Hrad šéfa asociace obranného průmyslu Hynka

/ANKETA, FOTOGALERIE/ Realisté chtějí, aby na Pražském hradě seděl Jiří Hynek, dlouholetý šéf Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR. 

Teplárenské objekty ožívají. Mění se na centra i parky

/VIZUALIZACE/ Nevyužité a téměř prázdné a přitom pro lidi z velkých sídlišť na dosah. Takový je stav dříve rušných teplárenských provozů po modernizaci. Městská společnost Teplárny Brno je nabízí k pronájmu. Podle typu zájemců se už ukazuje, jakou by mohly mít budoucnost. Zájmové spolky chtějí přeměnit pusté budovy na společenská centra. Na okolních parcelách chtějí městské části parky.

Útočník z Turku se jmenuje Abderrahman Mechkah, uvedl soud

Hlavním podezřelým z pátečního útoku nožem ve finském Turku je osmnáctiletý marocký žadatel o azyl Abderrahman Mechkah. Uvedl to finský soud. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení