VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Still Alice aneb Když člověk ztrácí známý svět

Praha /RECENZE/ - Sedni na autobus, jeď do Pardubic a navštiv tam krematorium. Ať víš, do čeho jdeš… Zhruba tak komentoval ve filmu Vesničko má středisková Rudolf Hrušínský coby doktor zdravotní stav svého pacienta. A zhruba totéž lze vztáhnout s trochou invence a černého humoru i na americký snímek Pořád jsem to já, v němž Julianne Mooreová hraje ženu, která bojuje s raným stadiem Alzheimerovy choroby.

18.4.2015 1
SDÍLEJ:

ALICE. Glatzerova hrdinka v doprovodu manžela při zdrcujícím lékařském oznámení (Alec Baldwin a Julianne Mooreová). Foto: Falcon

Prakticky celý film je totiž takřka jakýmsi manuálem, jak registrovat počáteční příznaky onemocnění, jak nemoc postupuje a co všechno se vám při tom může dít. Případně, co proti tomu lze dělat. Když máte aspoň trochu štěstí. A to je, po pravdě řečeno, na filmu režisérů (a životních partnerů) Richarda Glatzera a Washe Westmorelanda to nejzajímavější. Nepochybně i díky knižní předloze Lisy Genové, která vyšla v originále Still Alice už roku 2007 (česky o dva roky později v nakladatelství Práh pod názvem Ještě jsem to já) a v níž autorka popsala detailně rozpad osobnosti pod tíhou zákeřné choroby. Není bez zajímavosti, že Glatzera s hrdinkou leccos pojilo – sám trpěl Lou Gehrighovou chorobou (ALS), rozkládající progresivně svalovou hmotu, a podlehl jí loni v prosinci (mimochodem, na tutéž nemoc zemřel bývalý premiér Stanislav Gross).

Nejspíš i proto dokázal Glatzer se svým partnerem vcelku přesvědčivě odvyprávět příběh Alice, profesorky lingvistiky, jíž Alzheimer zastihne předčasně a zcela nepřipravenou. Režiséři nám ukážou hrdinku v krátkém prologu při rodinné oslavě: ještě v plné síle jako elegantní, citově založenou, bystrou ženu se smyslem pro humor. Pak nastoupí zneklidňující momenty (nevinné výpadky paměti), aby nakonec opakující se situace a narůstající panika dovedly Alici k lékařům. Diagnóza je nelítostná: Alzheimer v raném stadiu, ale s neodvratným procesem odcházejícího mozku a totální závislosti na blízkých. Alice se ale rozhodne bojovat a jako inteligentní žena si – alespoň na čas - vybuduje pomůcky, jak ohroženou paměť trénovat a jak o ní otevřeně mluvit.

Způsob, jakým rozpad osobnosti tvůrci popsali, budí soucit s hrdinkou i úctu k ní. A v druhém plánu neklid v každém, kdo si uvědomuje naléhavost ústředního tématu – mizení ze světa, který člověk zná a k němuž má vazby a vytrácející se vzpomínky. Nejpřesvědčivější jsou ve filmu právě drobné, málo nápadné detaily a situace – třeba úvodní Alicina panika, když se ztratí v univerzitním parku při rutinním ranním běhu, když po letech musí znovu hledat recept na žemlovku, pod tíhou strachu se zhroutí manželovi v posteli, nebo když zapomene svou oblíbenou zmrzlinu. Tam, kde se ale tvůrci snaží moralizovat a předvádějí typický model chápající americké rodiny, jež vede až nechutně pozitivní řeči a nedělá zbytečné scény (například oznámení matčiny nemoci sezvaným dospělým dětem), věrohodnost skřípe a budí dojem známých klišé, jež známe z tuctu jiných filmů. O romantizujících záběrech z mořského pobřeží nemluvě. Realita by nejspíš vypadala jinak…

Ani přirozeného nadhledu tu mnoho nenajdeme (díky za občasné hrdinčiny sarkastické poznámky typu „Vysklila jsem oslavu? Sorry, mám Alzheimera"), spíše prvoplánové dojímavé momenty, včetně dialogů s mladší dcerou, jež je nejdřív černou ovcí rodiny a nakonec jedinou matčinou chápající společnicí. Fakt, že ji hraje Kristen Stewartová, tomu nijak nepomáhá, nyvou naivku ze ságy Twilight neopustila ani tady.

Studie ženy, která to nevzdala a kterou můžeme sledovat v pozoruhodných krocích, jimiž se prozíravě připravuje na to, co ji čeká v budoucnosti (působivá je scéna s lahvičkami prášků nachystanými v šuplíku s popisem cesty k němu), přesto stojí za vidění. Hlavně díky Julianne Mooreové, která dozrála v mimořádnou herečku, jež je uvěřitelná ve sci-fi i civilních dramatech. Její pečlivá příprava na roli a výkon na plátně do posledního detailu a mimiky je fascinující. Oscar za hlavní ženskou roli z letošního udílení prestižních amerických cen jí náleží právem.

Autor: Jana Podskalská

18.4.2015 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Pomněnkový den. Ilustrační foto.
5

Policie pátrá po dvou stovkách ztracených dětí

Generální tajemník NATO Jens  Stoltenberg a Donald Trump
7

Trump přijel do Bruselu. Ten čekají protesty

Unikát ve Valticích: pohár Alexandra Velikého

Ve svém oboru to považuje za největší objev, jaký kdy učinil. „Myslím si, že je to i největší objev tohoto roku u nás," neskrýval nadšení umělecký historik a kurátor David Majer. Právě on přivezl do valtického zámku jedinečné umělecké dílo vytvořené ve druhé polovině čtvrtého století před naším letopočtem ve Střední Asii. Zlatý pohár, z něhož pil válečník Alexandr.

Otec doufá, že ústavní soudci zachrání jeho syna před sektou

Sedmiletý chlapec zatím nic netuší, ale o jeho dalším osudu dnes rozhodne Ústavní soud.

Zatajit dech a vydržet. Nová metoda lépe cílí na nádory

/FOTOGALERIE/- Nikdo neumí léčit rakovinu šetrněji než my, hlásí odborníci z pražského Protonového centra. Našli unikátní metodu, díky které dokážou sežehnout jen skutečně nemocnou tkáň. Jenomže další lékaři se k protonům staví rezervovaně. Podle šéfa odborné společnosti, která radioterapii zastřešuje, není tato léčba stále dostatečně ověřená. Její cena je navíc příliš vysoká.

Pohledem Vojtěcha Žižky: Kouření a jiné škodliviny

Už za týden to vypukne – začne platit zákaz kouření v restauracích a hospodách. Když tak poslouchám některé zastánce protikuřáckého zákona (ach, jak dlouho museli tito apoštolové voňavějších zítřků trpět ústrky a čekat na sladkou chuť triumfu), skoro se začínám těšit. Nastává nová doba. Bude se žít lépe, bude se žít radostněji.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies