VYBERTE SI REGION

Still Alice aneb Když člověk ztrácí známý svět

Praha /RECENZE/ - Sedni na autobus, jeď do Pardubic a navštiv tam krematorium. Ať víš, do čeho jdeš… Zhruba tak komentoval ve filmu Vesničko má středisková Rudolf Hrušínský coby doktor zdravotní stav svého pacienta. A zhruba totéž lze vztáhnout s trochou invence a černého humoru i na americký snímek Pořád jsem to já, v němž Julianne Mooreová hraje ženu, která bojuje s raným stadiem Alzheimerovy choroby.

18.4.2015 1
SDÍLEJ:

ALICE. Glatzerova hrdinka v doprovodu manžela při zdrcujícím lékařském oznámení (Alec Baldwin a Julianne Mooreová). Foto: Falcon

Prakticky celý film je totiž takřka jakýmsi manuálem, jak registrovat počáteční příznaky onemocnění, jak nemoc postupuje a co všechno se vám při tom může dít. Případně, co proti tomu lze dělat. Když máte aspoň trochu štěstí. A to je, po pravdě řečeno, na filmu režisérů (a životních partnerů) Richarda Glatzera a Washe Westmorelanda to nejzajímavější. Nepochybně i díky knižní předloze Lisy Genové, která vyšla v originále Still Alice už roku 2007 (česky o dva roky později v nakladatelství Práh pod názvem Ještě jsem to já) a v níž autorka popsala detailně rozpad osobnosti pod tíhou zákeřné choroby. Není bez zajímavosti, že Glatzera s hrdinkou leccos pojilo – sám trpěl Lou Gehrighovou chorobou (ALS), rozkládající progresivně svalovou hmotu, a podlehl jí loni v prosinci (mimochodem, na tutéž nemoc zemřel bývalý premiér Stanislav Gross).

Nejspíš i proto dokázal Glatzer se svým partnerem vcelku přesvědčivě odvyprávět příběh Alice, profesorky lingvistiky, jíž Alzheimer zastihne předčasně a zcela nepřipravenou. Režiséři nám ukážou hrdinku v krátkém prologu při rodinné oslavě: ještě v plné síle jako elegantní, citově založenou, bystrou ženu se smyslem pro humor. Pak nastoupí zneklidňující momenty (nevinné výpadky paměti), aby nakonec opakující se situace a narůstající panika dovedly Alici k lékařům. Diagnóza je nelítostná: Alzheimer v raném stadiu, ale s neodvratným procesem odcházejícího mozku a totální závislosti na blízkých. Alice se ale rozhodne bojovat a jako inteligentní žena si – alespoň na čas - vybuduje pomůcky, jak ohroženou paměť trénovat a jak o ní otevřeně mluvit.

Způsob, jakým rozpad osobnosti tvůrci popsali, budí soucit s hrdinkou i úctu k ní. A v druhém plánu neklid v každém, kdo si uvědomuje naléhavost ústředního tématu – mizení ze světa, který člověk zná a k němuž má vazby a vytrácející se vzpomínky. Nejpřesvědčivější jsou ve filmu právě drobné, málo nápadné detaily a situace – třeba úvodní Alicina panika, když se ztratí v univerzitním parku při rutinním ranním běhu, když po letech musí znovu hledat recept na žemlovku, pod tíhou strachu se zhroutí manželovi v posteli, nebo když zapomene svou oblíbenou zmrzlinu. Tam, kde se ale tvůrci snaží moralizovat a předvádějí typický model chápající americké rodiny, jež vede až nechutně pozitivní řeči a nedělá zbytečné scény (například oznámení matčiny nemoci sezvaným dospělým dětem), věrohodnost skřípe a budí dojem známých klišé, jež známe z tuctu jiných filmů. O romantizujících záběrech z mořského pobřeží nemluvě. Realita by nejspíš vypadala jinak…

Ani přirozeného nadhledu tu mnoho nenajdeme (díky za občasné hrdinčiny sarkastické poznámky typu „Vysklila jsem oslavu? Sorry, mám Alzheimera"), spíše prvoplánové dojímavé momenty, včetně dialogů s mladší dcerou, jež je nejdřív černou ovcí rodiny a nakonec jedinou matčinou chápající společnicí. Fakt, že ji hraje Kristen Stewartová, tomu nijak nepomáhá, nyvou naivku ze ságy Twilight neopustila ani tady.

Studie ženy, která to nevzdala a kterou můžeme sledovat v pozoruhodných krocích, jimiž se prozíravě připravuje na to, co ji čeká v budoucnosti (působivá je scéna s lahvičkami prášků nachystanými v šuplíku s popisem cesty k němu), přesto stojí za vidění. Hlavně díky Julianne Mooreové, která dozrála v mimořádnou herečku, jež je uvěřitelná ve sci-fi i civilních dramatech. Její pečlivá příprava na roli a výkon na plátně do posledního detailu a mimiky je fascinující. Oscar za hlavní ženskou roli z letošního udílení prestižních amerických cen jí náleží právem.

Autor: Jana Podskalská

18.4.2015 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Co bylo cílem razie armády a policie na skládce u Lovosic? Šlo o bifenyly

Lovosice – Na začátku listopadu jsme čtenáře Deníku informovali o zátahu, který probíhal na skládce patřící firmě Ladeo u Lukavce. Na místě zasahovali policisté, pyrotechnici, vojenské síly, ale také Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), která skládku prověřovala několik dní. Kriminalisté si od Městského úřadu dokonce k prověření vyžádali dokumentaci o skladování odpadu. Nyní má celá situace rozuzlení.

Muž našel v autě zaseknutý krumpáč. Je to pomsta, myslí si

Klatovy – Pořádný šok čekal na muže z Klatov. Když přišel ke svému autu, zjistil, že v něm má zaseknutý krumpáč.

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies