O politiku tu ale nejde, ta tvoří jen kulisu k příběhu mnohem osobnějšímu – totiž první osudové lásce. Píseň k němu napsala kapela Nightwork. Maminku nezkušeného panice Vojty (který je vlastně alter ego autora a režiséra) hraje Táňa Pauhofová.

Jaký byl váš první pocit ze scénáře, když vám ho dal Jiří Vejdělek přečíst?

Že jde o takové milé retro, nad kterým lidé nebudou zrovna padat smíchy, ale které příjemně potěší. Je to vlastně hodně autobiografické, Jirka to napsal, pokud vím, podle vlastních vzpomínek z dětství.

Hrajete jeho maminku, respektive hlavního hrdiny Vojty. Vypadá to, že jste se už definitivně přehrála z něžných zasněných dívek o generaci dál…

Ano. Je to už moje několikátá matka. No, věk na to mám. Jako by mi snad někdo chtěl těmihle rolemi něco naznačovat… Ale hraju je ráda. Tahle byla obzvlášť laskavá a milá.

Zdroj: Youtube

Doslova kontrast k manželovi, pruďasovi, který trpí nenaplněnými plaveckými ambicemi. A šílí nad svým zjemnělým synem za klavírem. Hynek Čermák ho zahrál výtečně, musel být na place inspirativním partnerem, ne?

Byl úžasný! Drsňáka, kterému jsem nosila špalky, aby svůj vztek rozsekal na kusy, hrál výborně. Ale ve skutečnosti je to jemný, moudrý muž, gentleman, který mi byl oporou a s nímž byla radost stát před kamerou. I za ní. Protože na natáčení člověk tráví spoustu prázdného času, je důležité mít si s lidmi ve volných chvílích kolem co říct. A s ním bylo vždycky o čem mluvit. Navíc mě svými hláškami přiváděl často k smíchu.

Čím vás rozesmál nejvíc?

Bylo toho hodně. Ale nejvíc mě dostal, když si oblékl retro plavky a nasadil tu pekelnou zrzavou paruku… To byla vražedná kombinace!

Byly pro vás všechny scény snadné? Nebo na něco nerada vzpomínáte?

Přiznám se, že scény natáčené v Polsku u rozvlněného moře pro mě byly hrozné. Točili jsme záběr s tatínkem, který konečně přeplave svůj vysněný kanál. Hynek Čermák byl ve vodě (mimochodem šestistupňové!), já měla být podle scénáře s holkami na palubě doprovodné lodi. Jenže já mám od malička fóbii z lodí, na moři pochopitelně dvojnásobnou. Plavat umím, ale prostě mi vadí lodě. Navíc tam byly hrozné vlny. No, museli mě na tu palubu odnést…

A zpátky?

To jsem už mazala sama. A jak rychle!