VYBERTE SI REGION

Zdeněk Troška: Podle kritiků jsem nejhorším
 režisérem v celém vesmíru

Pardubice /ROZHOVOR/ - Zdeněk Troška se svou novou komedií Babovřesky zavítal také do pardubického multikina CineStar. Při této příležitosti jsme se známým režisérem hovořili nejen o tomto filmu a vzniku jeho scénáře, místě natáčení nebo jeho protagonistech.

18.2.2013 2
SDÍLEJ:

ZDENĚK TROŠKA poskytl Deníku rozhovor.Foto: Deník

Co vás vedlo k natočení komedie Babovřesky?
Mám pocit, že v poslední době se u nás zapomnělo dělat obyčejné filmy pro obyčejné lidi. Když to není odsun, tak je to přísun, když to není estébák, tak je to jiný politik nebo psychopat. Chtěl jsem natočit něco typicky českého. A hlavně –  Kelišky jsou všude, ty jsou nesmrtelné.

Jak jste přišel na název Babovřesky?
Můj asistent bydlí ve vesnici zvané Žabovřesky. Tam řvou žáby. V našem filmu tedy logicky řvou báby.

Jak scénář k Babovřeskám vznikal?
Před pěti lety mi jeden slovenský fanoušek hoštické trilogie Slunce, seno… poslal svůj námět, který se jí podobal. Tehdy jsem jej odložil, ale když mě producentka Dana Voláková požádala, jestli nemám nějaký námět na lehkou letní komedii, tak jsem si na něj vzpomněl. Vrátil jsem se k tomu textu, vyškrtal věty, které připomínaly tyto snímky, doplnil ho, upravil a přepsal. Tak vznikl scénář k Babovřeskám.

Kde neustále berete inspiraci pro další filmy?
Víte, mě pořád napadají různé kraviny. Stačí se jen dívat. Koukám po lidech, který obličej by se mi hodil a pak se dotyčné osoby zeptám, zda si nechce zahrát v mém filmu. Někdo řekne, že se stydí a že se bál recitovat i básničku ve škole, další se rozhodnou to zkusit. Jeden příklad za všechny – byl jsem na autogramiádě v Pardubicích. Proti mně stojí krasavice, otevře kabelku, vyplivne zuby, šátek dá na hlavu a křičí, že je náhradou za Valerii Kaplanovou. Po čtyřech letech jdeme filmovat a ona se diví, že jsem si na ni vzpomněl. V Babovřeskách mi  hraje bábu s lyžařskou holí.

Čím vás právě Jarmila Bursová z Pardubic zaujala nejvíc?
Zaujala mě tím, že na mě zapůsobila absolutně suverénně. Přišla, předvedla se, řekla si,  že buď to Troška vezme, nebo ne. Věděla, co od ní chci. Je to temperamentní a energická paní, která byla ve svém živlu.

Hlavním dějištěm vašich filmů jsou vesnice. Proč právě ony?
Na vesnici natáčím rád, protože tam jsem doma a mám tam vše odposlouchané. Bydlím teď v Praze v činžáku, tam se neznáme ani se sousedy na poschodí, kdežto na vesnici se všichni znají až do desátého kolena. A všude, kam jsme při natáčení přijeli, nám nosili koláče, zákusky, dorty. To bylo úžasné.

A byl při natáčení nějaký problém?
Jediný větší problém byl s církví. Dva faráři nám zakázali točit v jejich kostele. Kdybych u toho byl osobně, asi bych jim rozbil hubu nebo je alespoň nakopal do koulí. Ale trochu jsem to tušil, že by taková situace mohla nastat, že Trošku nebudou chtít. Naštěstí ne všechny kostely patří církvím, takže jsme se mohli zařídit jinak.

Ani tentokrát hudba ve filmu netvoří jen pouhou kulisu…
Vybral jsem si osvědčeného kamaráda, se kterým jsem už spolupracoval na čtyřech filmech, Karla Vágnera. Hned v prvním filmu Bota jménem Melichar zazněl jeho hit Holky z naší školky. Pak následovala série Slunce, seno… Je to přesně třicet let, kdy jsme tuto trilogii začali točit. Teď jsme se s Karlem znovu sešli a já jsem mu nabídl spolupráci na filmu Babovřesky. Okamžitě jsme si ujasnili, jak si spolupráci  představujeme. Myslím si, že Karel dokázal vytvořit překrásnou letní hudbu, která snímek rozjasní. Mám velikou radost, že jde film do kin právě v půlce února, kdy je venku sychravo, mlhavo, tma a zima. Hned v prvním záběru divák pocítí nádhernou atmosféru pravého jihočeského léta. A zatímco ve skutečnosti není ani celková politická situace příliš dobrá, v Babovřeskách se mají všichni rádi.

S kým jste kromě Karla Vágnera spolupracoval už dříve?
Například představitel starosty Pavel Kikinčuk u mě hrál jako studentík konzervatoře ve Slunce, seno… Postava Šimona Pláničky se stala jeho první filmovou rolí. Pak jsme se opět sešli po 25 letech při natáčení pohádky Nejkrásnější hádanka. V té si zahrál proradného hofmistra.

Podle čeho jste vybíral herce?

Když píšu scénář, tak si pochopitelně hned představuji toho kterého herce. Kolikrát se stane, že si k jedné roli připíšu čtyři pět jmen a pak teprve zvažuji, komu by role tak nejlépe seděla. Stane se také, že zavoláte jednomu herci či herečce a oni se vám omluví, že už jsou smluvně vázáni u někoho jiného. Tak se volá dalším a dalším, až jsou nakonec obsazeny všechny filmové role.

Čím to je, že u vás herci tak rádi hrají?
Zřejmě asi proto, že se na place snažím vytvořit ne pracovní, ale kamarádskou náladu. Všichni si tam v podstatě hrajeme a herci jsou nadšení a před kamerou uvolnění. To vše je potom na výsledku vidět. Není tam žádný stres ani tréma. Když se scéna náhodou zkazí, tak se prostě jen sjede znova, dokud neřeknu, že je to fajn. Nikdy nezvyšuji hlas. Naopak. Když to někdo zkazí, tak se tomu všichni zasmějeme. Je to pro celý tým radostná práce.

Jaký je váš vztah k filmovým kritikům?
Já osobně kritiku ani nečtu, jelikož stejně vím, co o mě napíšou. Já si dokonce myslím, že už to mají napsané před tím, než se začne natáčet. Když to totiž točí Troška, tak je to všechno špatně. Je to přece povrchní, sprosté a o ničem. Takže názory kritiků ani nemá cenu číst. Podle nich jsem nejhorším režisérem v celém vesmíru. Já ale dělám filmy pro lidi. Víte, všude, kde už jsme Babovřesky promítali, byla zaplněná kina a publikum se smálo od začátku do konce. Dokonce mi někteří říkali, že půjdou do kina na Babovřesky znovu, protože jim spousta věci unikla a chtějí si je pořádně vychutnat. Je to tím, že je to film o nás, pro nás. Největší odměnou je pro mě právě to, když vidím, jak lidé odcházejí z kina s úsměvem na rtech.

Před třiceti lety jste natočil hoštickou trilogii Slunce, seno…, teď to jsou pro změnu Babovřesky. Byly „babky" před třiceti zlobivější než nyní?

Ony jsou stejné. Kelišová byla samozřejmě  nejzlobivější. V Babovřeskách byly všechny disciplinované. (smích) Holky si vytvořily takový svůj klan a byly pořád spolu i mimo natáčení. Bydlely i na jednom poschodí hotelu. Vznikla tak hezká parta, která fungovala jako jedna duše a jedno tělo.

Pozoroval jste nějaké proměny představitelek „drben"?
Ze začátku pochopitelně nevěděly, co a jak. Mnohé z nich byly před kamerou poprvé, ale velmi rychle se rozkoukaly.

Jak tyto „drbny" vnímaly profesionální herci?

Všichni se k nim chovali velice shovívavě a mile. Se samozřejmostí je herci přijali do svého spolku. Ani náznak úsměšku se neobjevil. Naopak jim ti zkušenější radili a dodávali odvahu.

A jaké bylo setkání „babek" s hereckými bardy, jako jsou Lubomír Kostelka nebo Jiří Pecha?

Samozřejmě se na place pohybovali lidé, kteří věděli, o koho jde a měli načtenou celou jejich filmografii. Ale „babky z vesnice", které možná ani nevěděly, s jakými veličinami mají  čest točit, je braly jako sousedy.

Jezdilo za nimi na natáčení i příbuzenstvo? A jak okolí reagovalo na to, že se z nich staly „filmové hvězdy"?
Jen Jarmilku Bursovou vždy přivezla a odvezla její rodina. Za ostatními nikdo nejezdil.

Plánujete už pokračování?
Dodělal jsem poslední korektury scénáře a odevzdal jej. Druhý díl začínáme točit 
21. května a když všechno dobře půjde, do roka a do dne se sejdeme na jeho premiéře.

VIZITKA Zdeňka Trošky


Jméno: Zdeněk Troška
Bydliště: Praha, Hoštice
Narozena: 18. května 1953 ve Strakonicích
Rodinný stav: svobodný
Rodina: maminka, mladší bratr Pavel
Záliby: literatura, hudba, historie, vaření, turistika
Knížka na mém nočním stolku: Paměti knížete Felixe Felixoviče Jusupova, které čtu v azbuce.
Film, který mě dostal: Opět mě dostal britský film z roku 1945 Pouto nejsilnější.
Životní krédo: Klid v duši.
Historická postava, kterou obdivuji: Josef II., ale obecně všechny, které něco dokázaly.
Historická postava, kterou pohrdám: Diktátoři jako byl například Adolf Hitler. Obecně pohrdám katolickou církví za všechna ta zvěrstva, která dělala ve jménu Boha.
Zamilované jídlo a pití: Jsem nadšený všežravec, nejím snad pouze kozí sýr. K pití mám rád čaj nebo rajskou šťávu.
Nejdůležitější rada, jakou jsem dostal od svých rodičů: Nic neřešit s horkou hlavou. Vždycky umět nejprve napočítat do deseti.
Osvědčený způsob, jak se dostávám z chmurné nálady: Dobře se najíst. Dobré jídlo totiž léčí všechny chmury.
Mezník mé tvorby nebo života: Doufám, že jsem teprve v polovině svého tvůrčího života. Mezníkem jsou pro mě veškeré natočené filmy.

Očima blízkých

Jiří Petr, člen Akademie populární hudby
„Zdeňka Trošku znám už dlouhá léta. Poznal jsem ho, když vydal CD s mluveným slovem a já jsem ho pozval do Pardubic na autogramiádu. Autogramiád pak bylo ještě několik, například když Zdeněk vydal své kuchařky. Jeho filmy jsou bezprostřední, stejně jako on. Obdivuji rozsah jeho práce – píše kuchařky, točí filmy, dělá pohádky, režíruje operu… Je to velmi příjemný člověk, který se dokáže bavit s kýmkoliv. Je to lidumil a rozený vypravěč. Pro ostatní lidi by se rozdal."

Jan Motyčka, provozovatel letního kina
„Pana Trošky si neobyčejně vážím jako umělce, ale zejména jako člověka. Nejúžasnějším zážitkem, který mám s jeho osobností spojený, však není návštěva Pardubického letního kina, kam v minulosti také zavítal. Je to naše společná cesta na malý filmový festiválek v Opočně, který se konal v roce 2001. Cestou jsme se totiž zastavili v klášteře kousek od Opočna, kde žily řádové sestry starších ročníků. Zdeňka Trošku znaly už jako malého chlapce z mládí, některé dokonce hrály v jeho filmech. Jeptišky kolem něho začaly poskakovat a společně na sebe volali svými křestními jmény. Bylo to pro mě opravdu krásné setkání, na které se nedá zapomenout."

Jana Altmannová, herečka a dabérka
„Na režiséru Zdeňku Troškovi si nejvíc vážím právě toho, jak dokáže být na herce laskavý a milý. Neškrtí je, nikdy nenadává a má ten správný  smysl pro humor. A nejen že moc krásně zpívá, ale umí také opravdu dobře hrát na varhany. Natáčení s ním a spolupráce na jeho novém filmu Babovřesky, kde mi byla svěřena postava typické vesnické drby Andy, pro mě byla skutečně tou nejpříjemnější dovolenou. Například takový režisér Jiří Krejčík je pravým opakem Zdeňka Trošky, o čemž svědčí i jeho přezdívka barrandovský škrtič. Toho se pro změnu mnoho lidí opravdu bojí."

Autor: Tomáš Dvořák

18.2.2013 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Hlavní třídy se zcela promění, Praha dá na jejich obnovu miliardu

Praha /INFOGRAFIKA/ - Během dvou let se velké třídy v metropoli zcela promění. Začnou rekonstrukce čtyř ulic, které dostanou úplně novou podobu. Vše vyjde na více než miliardu korun.

AKTUALIZOVÁNO

V kauze Key Investments soud uložil tři až pět let vězení

Praha - Bývalí členové představenstva společnosti Key Investments (KI) mají jít na tři až pět let do vězení za pochybné spravování peněz klientů firmy, při němž vznikla škoda nejméně 873,7 milionu korun. Rozhodl o tom dnes pražský městský soud. Rozsudek není pravomocný, lze se proti němu odvolat.

Tejc se nechce vracet k chybám, ČSSD nabídne programové priority

Praha - Kandidát na prvního místopředsedu ČSSD Jeroným Tejc na sobotním jednání širšího vedení strany v Praze představí konkrétní návrhy programových priorit. Řekl to dnes v Poslanecké sněmovně. V projevu se nechce příliš vracet k chybám, které podle něj strana udělala v krajských a senátních volbách, ale hledat cestu, jak zatraktivnit značku ČSSD a stranu zlepšit a modernizovat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies