Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zdeněk Troška: Já a sport? To jste trefil na toho pravého

Písek - Scénárista a režisér Zdeněk Troška o sobě říká, že je životním optimistou. Při návštěvě Písku poskytl Deníku rozhovor, při němž jsme si povídali o jeho životní „silné stránce“ – o sportu, ale i o nadcházejících vánočních svátcích.

23.12.2008
SDÍLEJ:

Režisér Zdeněk Troška Foto: DENÍK/Zdeněk Vaiz

Děti obdivují jeho pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Princezna ze mlejna a Princezna ze mlejna 2, Z pekla štěstí, Nejkrásnější hádanka (2008), známá je jeho řada Kameňák, Kameňák 2 a Kameňák 3. Režíruje muzikály v divadle Kalich, inscenoval Verdiho operu Don Carlos na scéně Národního divadla.

Hned na úvod se vás zeptám, jaký je váš vztah ke sportu?

(Smích) Mým nejoblíbenějším sportovním nářadím je jídelní příbor, což je také vidět na mojí postavě. Prostě nejsem žádný sportovec, a ani jsem ke sportu nikdy nebyl vedený. To z toho důvodu, že jsem v šesti letech onemocněl silnou revmatickou horečkou a tři čtvrtě roku jsem pak strávil v nemocnici. A protože jsem měl velký šelest na srdci, pan doktor mi zakázal veškerý namáhavý pohyb. To znamená, tělocvik, brigády, pochody a veškerou těžkou práci. A to trvalo až do mých šestnácti let.

A vás to nikdy netáhlo k aktivnímu pohybu?

Ve škole jsem byl z tělocviku omluven, takže jsem dělal jiné věci. V patnácti letech jsem se naučil plavat, jenom tak, abych se udržel na vodě. Později jsem pak začal jezdit na běžkách. Na sáňkách a lyžích jsem jezdil už jako dítě, to víte, nepodlehněte tomu, když bydlíte na vesnici, a všude kolem vás je spousta sněhu a skotačících kamarádů.

Jsme v Písku, takže jméno Kateřina Neumannová asi znáte, ne?

To určitě. Jména některých známých a populárních sportovců já znám, ale jinak se ve sportu vůbec nevyznám.

Patříte tedy k těm pasivním televizním divákům, kteří sledují alespoň velké sportovní akce, jako jsou olympijské hry nebo mistrovství světa ve fotbale či v ledním hokeji?

Přiznám se bez mučení, že jsem se s chutí díval na zahájení Olympijských her v Pekingu, které bylo nádherně udělané. A viděl jsem i slavnostní zakončení. Sleduji zápasy českého hokejového týmu, jako bylo třeba Nagano. To se na televizi díval snad celý český národ. To byla velká nádhera. A to i pro mě, který absolutně nezná hokejová pravidla, takže vůbec nevím, co se na ledě zrovna děje. V životě jsem nebyl na žádném fotbalovém či hokejovém stadionu. A nikdy jsem neviděl fotbalový zápas až do konce.

A kdyby vás někdo pozval, coby hosta, na nějaký důležitý sportovní zápas?

Tak bych nešel. Já se o to nezajímám, a ani mě to nebaví. Sport jde, bohužel, mimo mě, stejně jako matematika, fyzika, chemie a další.

Setkal jste se někdy s nějakými populárními sportovci?

Určitě ano. Setkali jsme se při různých akcích. Na jedné z nich byl hokejista Jaromír Jágr, fotbalista Pavel Nedvěd a další. Já se s nimi pozdravím, podám jim ruku, ale o sportu se s nimi bavit nedokáži. Můj asistent Marek, který je naopak ve sportu hodně kovaný, mně vždycky napovídá, kdo je kdo, abych si někoho známého nespletl třeba s nějakým šachistou. A tak dělám chytrého a vím, že ten a ten je fotbalista či hokejista, ale jinak ani ťuk.

Jste režisér a tato profese je hodně náročná jak po fyzické, tak i psychické stránce. Jak se udržujete v dobré kondici?

Víte co, jediným sportem, který mám rád, je pěší turistika. Já hrozně rád chodím. A nachodím spousty kilometrů. Hlavně v létě dělám dlouhé vycházky do přírody, převážně do okolí Hoštic. Denně nachodím deset až patnáct kilometrů. A chodím i po Praze. Vůbec nejezdím autem, protože je to, v dnešní době na přecpaných silnicích, k vzteku. Takže chodím pěšky, nebo jezdím metrem. Mám velkou radost z toho, když mohu chodit přírodou a vychutnávat si lesy, pole a louky.

Nemohu se nezeptat, co v současné době připravujete nebo co jste dokončil?

Natáčíme, a v těchto dnech již dokončujeme, televizní komedii podle přepisu jedné italské divadelní hry, Bez předsudků, ve které excelují Jana Paulová a Pavel Zedníček. Mám připravenou pohádku na motivy Boženy Němcové, která se jmenuje Čertova nevěsta. Měli jsme ji točit už letos, ale protože se nám nepodařilo sehnat všechny peníze, museli jsme to odložit na příští rok. A přes vánoční svátky začnu psát scénář ke komedii podle humoristické a velice úspěšné knihy Miloslava Švandrlíka – Doktor od Jezera hrochů. Bude záležet na tom, na co se seženou peníze. Věřím, že to všechno dobře dopadne a natočíme obě tyto věci.

Podzim bývá časem různých školních srazů. Zúčastnil jste se také nějakého?

Zúčastnil jsem se jak srazu Základní školy ve Volyni, kam jsem chodil od šesté do deváté třídy, tak i strakonického gymnázia, kde jsem rovněž studoval. Před měsícem jsme měli sraz deváté třídy ve Volyni a měl jsem obrovkou radost, neboť se nás sešlo pětapadesát. A bylo to úžasné. Mně to připadalo, jako bychom školu skončili teprve před týdnem. Bez ohledu na to, jestli mezi účastníky byli profesoři, lékaři, inženýři, tak najednou jsme byli všichni zase tou úžasnou partou, jako před léty. Celý večer byl zcela uvolněný, nádherný a já měl z tohoto setkání obrovskou radost. To byl pro mě jeden z největších zážitků poslední doby – setkání s těmito milými, stále příjemnými spolužáky z volyňské školy.

Jak vnímáte zvýšený zájem lidí, hlavně turistů, o Hoštice?

Na jedné straně mě těší, že letní trilogie, kterou jsem tenkrát natočil jen tak z justu, u diváků tak zabodovala. Vemte si, že letos uplyne pětadvacet let od natočení prvního dílu v roce 1983. Mám pocit, že čím je tento film starší, tak více lidí do Hoštic jezdí. Je tam někdy až k nehnutí, protože mnohé zájezdy jsou hodně početné. Je to velká radost, když se lidé v obci zastavují, potkají mě a děkují mi za komedie a pohádky, které jsem dosud natočil. To je pro mě to největší ocenění, od diváka, který si v podstatě veme ten film za svůj, těší se s ním a zná ho zpaměti. Žádná soška Českého lva nebo Oskar nemůže vyvážit velkou odezvu diváka. Vždyť pro diváky filmy točím. Někdy se v Hošticích objeví i dvanáct autobusů za den. Každý se chce se mnou vyfotit a podepsat fotografii. Řeknu vám, je to někdy hodně náročné.

Televizní seriál Nemocnice na kraji města má už třetí pokračování. Bylo by reálné natočit čtvrtý díl letní komedie Slunce, seno…?

Ne. To by nemělo smysl. A to ze dvou důvodů. Jednak proto, že většina herců starší generace už není mezi námi, takže bych další díl musel postavit jenom na mladších, jako je Venca, Blažena, Evík. Ženské, které byly v kravíně, jsou už dneska na místě starých babiček, které byly kolem pana faráře. Proto by dnešní díl byl docela o něčem jiném. A jak se říká, nemůžeš dvakrát vstoupit do stejné řeky. To je velká pravda. A za druhé si myslím, že život na současné vesnici, ale i vesnice jako taková, se strašně změnila. Lidi mají k sobě strašně daleko a jsou k sobě hodně nevlídní. Taková ta pohoda soumraku socialismu, ve které jsme točili, byla ještě zlatá, proti dnešní prvobytně pospolné demokracii, kterou nyní prožíváme.

Pane Troško, co byste popřál čtenářům Deníku k nadcházejícím vánočním svátkům?

Přeji jim, aby je prožili v pohodě, aby nešíleli a nekupovali zbytečně drahé a nesmyslné dárky, ale aby se těšili z toho, že můžou být všichni spolu, že se na sebe usmějí, dají si pusu, zazpívají si u stromečku, půjdou se projít ven v klidu, a že vnímají svoji rodinu. Dneska jsou lidi v zajetí peněz, práce a byznysu. Jsou to workoholici a vůbec si nevšimnou, že vedle nich dospívá dcera nebo syn. Nemají na ně čas. Pozornost vůči dětem nahrazují tím, že jim koupí drahé věci, třeba počítače. To proto, aby od nich měli klid. A to je špatně. Lidé mají k sobě daleko, nemají čas na sebe ani na přátele. Jsou v zajetí svého bohatství, kterého si ani neužijí. Ať si tedy udělají týden volna přes svátky, věnují se jeden druhému, vyslechnou si, co je trápí, čím se těší, co je zajímá, protože lidé zapomněli sami sobě naslouchat, vnímat se, a to je velká škoda. Jak to tak vypadá, lidé už nežijí spolu, ale žijí jen vedle sebe.

Autor: František Bořánek

23.12.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ve vyškovských kasárnách vybuchly granáty, jednoho vojáka roztrhaly a další dva zranily.
AKTUALIZOVÁNO
10 6

V dědických kasárnách údajně vybuchly granáty. Jeden voják zemřel

Ilustrační foto.

Vlaky stojí, nádraží pročesává policie. Hledá bombu

O Krejčířovu vilu neměl nikdo zájem. Do dražby půjde znova za půl roku

V úterý proběhla první dražba černošické vily uprchlého Radovana Krejčíře. Žádný zájemce se ovšem nepřihlásil. Dražba se zopakuje ještě za půl roku, ovšem za nižší cenu. O výsledku aukce v úterý informoval server Irozhlas.cz.

Drzá krádež a pád mostu ze špejlí: nejlepší videa z 18. září

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pondělí 18. září 2017.

Chybí posudkoví lékaři a co je zlé: třetina jich za rok skončí kvůli věku

Lékařské posudkové službě chybí lékaři a situace se na konci příštího roku může ještě zhoršit. Kvůli věku skončí třetina doktorů, bude jim přes 70 let. Ministerstvo práce chce, aby administrativu za "posudkáře" začali vyřizovat v příštím roce asistenti. Na volná místa chce díky zvýšení platů přilákat nové lékaře.

Připravte se na topnou sezonu: Některé obce žádají revize plošně

/INFOGRAFIKA/ Než si necháte vystavit revizní zprávu, ověřte si, kdo vám ji zpracovává, radí ředitel topenářské asociace Mojmír Krátký.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení