VYBERTE SI REGION

Václav Vorlíček: Českému filmu bych přál víc peněz

Zlín /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Václav Vorlíček patří k velkým jménům české filmové tvorby. Tento známý režisér a scénárista zavítal také na padesátý ročník Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež ve Zlíně a se svými kolegy z branže ve čtvrtek oslaví v krajském městě osmdesátiny. „Do čeho jsem se pustil, tak se někdy více, někdy méně dařilo. Že bych se ještě do něčeho velkého pouštět chtěl, tak to už ne, poněvadž si na to nemůžu troufat v osmdesáti letech, které se mi blíží. Ještě nemůžu říkat hop neboť jsem se jich ještě nedožil. Až ve čtvrtek,“ řekl se smíchem filmový tvůrce.

3.6.2010
SDÍLEJ:

50. ročník zlínského fstivalu pro děti a mládež pokračoval v úterý 1. června druhým dnem. Na festival přijel i filmový režisér Václav Vorlíček.Foto: DENÍK / Matej Slávik

Pane režisére, na úvod by mne zajímalo, zda už jste měl možnost vidět na přehlídce nějakou projekci?

No, jak bych to řekl… Hned po příjezdu jsem se setkal s tolika přáteli, že bylo o čem povídat až do pozdních nočních hodin, takže film uváděný v pondělí večer jsem takzvaně prohovořil. (Úsměv.)

A vyberete si během festivalového týdne některý, jenž si nenecháte ujít?

Určitě. Poněvadž v programu je takové bohatství filmů, které během let vznikaly v žánru pro děti a mládež, že si určitě některé vyberu.

Když se vrátím do vašich tvůrčích začátků, nemohu nevzpomenout snímek Kdo chce zabít Jessii? Jak vás napadlo skloubit komiks a hraný film?

Tuhle otázku jsem už několikrát dostal…

Domnívám se, že všechny otázky, které jsem si připravila, jste za ty roky už musel dostat nesčetněkrát…

(Smích.) No jo, ale člověk musí odpovídat pořád stejně. V mládí jsem se dostal ke komiksu Mladý hlasatel, kde se vyskytovaly Rychlé šípy. Vycházelo to, tuším, ve čtvrtek a my jsme vždycky vyběhli ze školy a řvali jsme: „Hlasák!“ a utíkali jsme k trafice pro nové číslo. Po válce jsem jezdil často do Blatné, kde byla americká zóna. Američtí vojáci tam byli ubytovaní v místním lihovaru a aby nedělali vylomeniny, byli zásobovaní časopisy. Když uklizečky časopisy vynesly do popelnic, tak jsme se v nich my kluci přehrabovali a nacházeli v nich komiksové příběhy. Později jsem si řekl, že by bylo zajímavé ty figurky nějakým způsobem oživit a vrhnout je do normálního života, kde nemají co dělat.

Děj doprovázely ilustrace Karla Saudka. Vybral jste si ho záměrně nebo se jednalo o náhodu?

Že zpracujeme tuhle tématiku jsme se dohodli s Milošem Macourkem. A on se v té době dobře s Kájou znal. Ono to celé bylo vlastně trošku nelegální. Saudek měl docela potíže s policií, poněvadž byl takový rebel, který si usmyslel, že nikdy nenastoupí do zaměstnání. A to samozřejmě dráždilo policajta, když viděl občanský průkaz, ve kterém nebyl uvedený zaměstnavatel. Hned si řekl, že jde o nějakého příživníka. Z toho měl Kája dost velké potíže. Je fakt, že v momentě, kdy jsem ho oslovil, aby mi namaloval komiks k filmu, dostali jsme zprávu, že zrovna sedí. (Úsměv.) Jednalo se o nějaký směšný trest, pár týdnů nebo měsíců… Štěstí nám přálo. Buď byla v té době zrovna amnestie nebo se vzorně choval, protože byl propuštěn a mohl mi ten jeden list komiksového příběhu namalovat.

V sedmdesátých letech jste byl jeden z nejvytíženějších československých režisérů. Bylo hodně složité udržet si svoji kvalitu a představu o tvorbě a přitom se nedostat do konfliktu s těmi nahoře?

Je pravda, že jsme byli pod silnou cenzurou. Schvalování filmů se dělo před určitými orgány a byl vysloveně cenzurní orgán, který se jmenoval HSTD čili Hlavní správa tiskového dozoru. Když byl film hotov, tak přestože už dřív byl prověřován v různých instancích, ještě nakonec přišli dva zachmuření páni, posadili se v projekci, a i když se jednalo o bujarou komedii, oni se tvářili úplně vážně, seděli tam jakoby byli ze žuly a pak odešli. No a my jsme žili v nejistotě, zda film zakážou, povolí nebo budeme muset část vystřihnout. Ale mně se to v podstatě netýkalo, protože jsem se pohyboval v tom žánru pro děti a mládež. V pohádce by se dalo vždycky něco zašifrovat, ale vědomě jsme to nedělali, protože když na něčem pracujete, chcete, aby to došlo svého cíle, aby film běžel a ne ležel v nějakém trezoru.

Tvorba pro děti s sebou nutně nese také spolupráci s dětmi. Je skutečně pravda, že točit s malými herci je pro režiséra komplikací, tak jak to mnozí tvůrci tvrdí?

Tak podívejte, když si režisér udělá obsazení filmu, vybírá si herce, které zná. Ti vám předvedou své kreace, vy jim řeknete, co od nich očekáváte a je to. Kdežto dítě si vyberete ze školy. Člověk obvykle zvolí ty živelnější, kteří jsou tak trošku rošťáci a svému projevu dokáží dát naprostou přirozenost. Samozřejmě musí mít také dostatečnou dávku fantazie, aby se dokázalo do postavy dostat. Prostě rozdíl je v tom, že herci zadáte úkol a on ho splní, kdežto dítě je spontánní a buďto v něm dar přirozeného projevu je, či není.

K vašemu jménu patří rovnítko a za ním Tři oříšky pro Popelku. Kdybyste měl v dnešní době znovu obsadit postavu Popelky a prince, vybral byste z mladé herecké generace?

Určitě by se obsazení našlo. Každý rok produkují umělecké škole nové a nové herce a já myslím, že při podrobném průzkumu bych našel. Stejně jako před téměř čtyřiceti lety Libušku Šafránkovou a Pavla Trávníčka. Když už jste zmínila tuto pohádku, tehdy se stala zvláštní věc. Každý herec, na kterého jsem si pomyslel při přípravách filmu, byl volný. Což se běžně nestává. Většinou máte nějakou představu a on vám pak řekne: „…promiň, ale včera jsem podepsal jinou smlouvu…“ A člověku se rázem zbortí ta ideální představa. Tenkrát tomu tak nebylo. Koho jsem oslovil, byl volný a mohl se věnovat pohádce. Třem oříškům svítila od začátku šťastná hvězda. Sešel se i výborný štáb, což bylo skvělé. Všechno klaplo.

Nemůžeme nezmínit vašeho dlouholetého kolegu Miloše Macourka. Jaký byl člověk?

Nesmírně pracovitý a talentovaný. Miloš byl nesmírně cílevědomý a když jsme třeba během psaní scénáře přišli na nějaký jiný nápad, že bych mohl příběh jít jiným směrem, nelitoval napsaných třiceti stránek, vzal je, hodil do koše a začal znova. Byl skvělý.

Já vám moc děkuji za rozhovor a závěrem se zeptám, co byste popřál české kinematografii?

Víc peněz. (Úsměv.) Mnoho projektů vzniká za velmi klopotných podmínek. Dřív bylo studio jako pevná jednotka vytvořená za účelem tvorby filmů. Plánovalo se a naplánovaly se také peníze. Ale filmy je zpátky vydělaly. Když se natočilo třicet snímků, tak jich bylo minimálně pět, které zaujaly publikum, prodávaly se do ciziny, vyhrávaly festivaly a to zaplatilo tvorbu pro příští rok. Takže víc peněz.

Vše o zlínském filmovém festivalu čtěte ZDE!

Autor: Silvie Pospíšilová

3.6.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Trumpovi právníci brání přepočítávání hlasů ve třech státech USA

Washington - Právníci nově zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa se snaží zablokovat ruční přepočítání hlasů ve státech Pensylvánie, Wisconsin a Michigan. Oznámil to dnes americký server Politico. K novému sčítání hlasů vyzvala neúspěšná prezidentská kandidátka Zelených Jill Steinová, žádost podpořila několikamilionovou kaucí.

V prosinci končí jízdné v pražské MDH i čipové karty opencard

Praha - V prosinci končí roční kupon na jízdné v pražské MHD téměř 22 tisíc lidí, v lednu dvojnásobku. V tomto období končí platnosti také 165 tisíc čipových karet opencard. V tiskové zprávě o tom informoval pražský dopravní podnik.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies