VYBERTE SI REGION

Veronika Kubařová: Při natáčení šly slzy někdy samy

Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Do role Aničky ve filmu Lidice naskočila Veronika Kubařová těsně před natáčením. Převzala ji poté, co ji odmítla Martha Issová. Jaké bylo natáčení Lidic a s jakými pocity přebírala roli po kolegyni? „Když mi to zavolali, říkala jsem si, co se děje. S Marthou jsme se znaly, vídaly jsme se na Lvech, číslo jsem měla. Radši jsem jí zavolala, než jsem na nabídku kývla. Nechtěla jsem něco řešit za jejími zády. Pobavily jsme se o tom, zjistila jsem, že měla své osobní důvody. Vždycky je pro mě nejdůležitější lidská stránka – aby věci byly na obě strany jasné. Pak jsem se už jen bála, abych nezklamala očekávání režiséra,“ říká Kubařová. Mladá heerčka Veronika Kubařová vypráví o filmu Lidice, roli Aničky a hrdinství Čechů…

30.5.2011
SDÍLEJ:

Do role Aničky ve filmu Lidice naskočila Veronika Kubařová těsně před natáčením.Foto: Bioscop

Jaký jste měla první dojem ze scénáře a postavy Aničky?

Hrubou kostru jsem znala už dřív. Okouzlily mě pak jednotlivé scény a dialogy. Opravdu velká příležitost pro herce. Nebyl ale moc čas o tom přemýšlet předem, vplula jsem do filmu na poslední chvíli, v podstatě už do rozjetého projektu.

Jaká je Anička?

Statečná holka. Ale jinak úplně obyčejná. Pracuje v továrně, nemá šanci někde aktivně pomáhat válečnému odboji, a chtěla by. Tak to řeší aspoň tím, že sem tam přinese odbojářům jídlo nebo poradí s orientací v daném prostředí.

Zkoušela jste si představit, co byste dělala v její situaci?

Ona byla hodně odvážná, sama nevím, co bych v její kůži dělala. Nejsem adrenalinový typ, nevyhledávám nebezpečné situace, takže těžko říct. Na druhou stranu chápu její potřebu něco dělat, přispět k odboji, vzpouře proti Němcům. Shodou okolností jsem před tím natáčela televizní film s Jurajem Herzem Dívka a kouzelník o židovském děvčeti. Když jsem při natáčení procházela jako Židovka kolem gestapáckého baráku, nebylo mi z toho ani trochu dobře.

Člověka pohltí emoce, že?

Ano, hodně, tomu se ani nemůžete v podobných příbězích vyhnout. Vzpomněla jsem si na to i během Lidic. Jak strašné je ztratit ve vteřině život nebo své blízké, jen proto, že jste pod nadvládou zrůdné totality. Život má najednou jinou hodnotu. A je pravda, že pak si ho víc vážíte a prožíváte.

Co bylo pro vás nejobtížnější?

V jedné scéně jde opravdu o život. Když se pak psychofyzicky dostanete do té správné polohy, jste v poutech a propadnete se do té situace, přepadne vás opravdová hrůza.

Ukápla vám během natáčení skutečná slza?

To víte, že ano. Lidice jsou emotivní příběh, ve filmu byly momenty, kdy si člověk nemohl nevybavit historii, nevzpomenout na lidi, kteří tím prošli nebo zemřeli. To šly slzy úplně samy.

Rozuměli jste si s režisérem Petrem Nikolaevem ve všem?

Myslím, že u něj panovala zpočátku menší nedůvěra. Potkali jsme se u kamery poprvé, byli jsme v těžké pozici. Nevěděli jsme, co od sebe můžeme čekat. Oba jsme měli potřebu mít velké nasazení. Zpětně jsme to shrnuli tak, že jsme na tom vlastně byli stejně – oba náhradníci…

Jak se vlastně díváte na osud Lidic? Češi jsou rozpolcení – někteří dodnes tvrdí, že se to nemuselo stát, nebýt atentátu na Heydricha.

To je zajímavá otázka. Hrdinství a nasazení kolem atentátu je podle mě obdivuhodné. Ale ta německá reakce byla neadekvátní, strašná. Důkaz toho, jak někdo zneužije své povýšenosti nad jinou rasou, a spáchá takový zločin na lidech vlastně sobě rovných. Posoudit, jestli byl atentát správný, je těžká věc. Na jednu stranu jsme dali německé straně velký, zásadní a ochromující úder a ukázali tak, že jsme silní protivníci a že boj a násilí plodí boj a násilí, ale na druhou stranu, kdyby člověk znal ty dopady, kolika lidem to vezme život… Celá tahle událost je tak citlivou záležitostí, že soudit ji a případně odsuzovat snad ani nejde.

Čím pro vás byly filmové Lidice?

Velkým zážitkem. Moc děkuju za tu krásnou příležitost! Měla jsem pocit, že točím hollywoodský film, že je to skvělá spolupráce spousty lidí. Ještě před tím, než mi zavolali kvůli roli, jsem o filmu hodně přemýšlela. Říkala jsem si, že bych se přihlásila aspoň do komparsu, abych mohla být u toho – protože mi bylo jasné, že tu vzniká důležitý projekt, ohlížející se za klíčovou kapitolou naší historie, který v kinech moc potřebujeme.

Autor: Jana Podskalská

30.5.2011
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies