VYBERTE SI REGION

Vica Kerekes: Přece i v životě se dějí zázraky. A v tom jsou Křídla vánoc úžasná

Praha /ROZHOVOR/ – Romantickou komedii Křídla vánoc vidělo necelé dva týdny od premiéry přes sto tisíc diváků. V druhém filmu Karin Babinské o lidských přáních a andělských darech hrají v hlavních rolích Richard Krajčo, David Novotný, Jakub Prachař a Vica Kerekes, která odpověděla na pár otázek…

29.11.2013
SDÍLEJ:

Věděla jsem, jaká ta moje Nina je, co všechno má v životě za sebou, proč se chová tak, jak se chová a co právě prožívá – a to mi dost pomáhá hrát, říká o své roli Viva Kerekes.Foto: Falcon

Jak jste vlastně přišla k roli Niny ve filmu Křídla Vánoc?
Pro mě je vždycky důležité, jak se s tou svou postavou setkám. Ještě dřív, než si vůbec přečtu scénář. Tentokrát to bylo skoro osudové. Když mě režisérka Karin Babinská a producentka Veronika Schwarczová pozvaly na casting, běžel výběr na tuto postavu už dlouho. Slyšela jsem o té roli a věděla jsem, o co se asi jedná. Dostala jsem do ruky nějaký textík a společně s režisérkou a producentkou jsme debatovaly, jak by měla ta postava vypadat. Vydala jsem ze sebe všechno, abych co nejlépe vyjádřila, jak si ji představuji. A vytvořila se tam nějaká úžasná atmosféra, že jsem si řekla, že to musím být já, kdo bude Ninu hrát. Najednou jsem neměla vůbec pocit, že dělám nějaký casting, necítila jsem nervozitu ani stres, najednou jsem v sobě měla takový vnitřní klid. Ani si to sama nedokážu vysvětlit. Protože jsem to velice moc chtěla, jako bych cítila, jako bych věděla, že to prostě musím dělat já. A ony mi ještě ten večer zavolaly, že jsem roli dostala.

Jako že by to byli už ti imaginární andělé z filmu?
Já na to věřím. Musela v tom být nějaká silná energie, že mě režisérka s producentkou našly, že jsem zrovna byla v Praze, že jsem měla čas, jako bychom byly na sebe napojené. A to, že mi zavolaly ještě ten samý večer, co jsem dělala kamerovky, bylo úžasné. Takže jsem do toho šla s plným nasazením.

Jak jste si se svou hrdinkou rozuměla? Jak jste ji vnímala na základě scénáře a jak případně sama formovala?
Já ji docela dobře znala. Karin je tak připravená režisérka, že každému herci dala papír, na kterém byl napsaný život té jeho figury. A to herci moc pomáhá, když ví, odkud jeho hrdina vyrůstá, jaké má kořeny. Takže jsem jen neodříkávala nějaké věty nebo hrála nějaké situace, ale věděla jsem, jaká ta moje Nina je, co všechno má v životě za sebou, proč se chová tak, jak se chová a co právě prožívá – a to mi dost pomáhá hrát. Velmi mě vzrušovala ta postava samotná - ona má totiž nejméně dvě tváře. Ostatně každá žena má několik podob. To se m líbilo, že můžu něco hledat i v sobě, vyhrabat ze svého nitra a dát to postavě, že není jen prvoplánově povrchní. A také se v průběhu příběhu šíleně mění. Mění ji okolnosti, lidé kolem, situace a hlavně láska. Pro herečku je to velká výzva. Já ráda vystupuji ze své komfortní intimní zóny. Mám ráda herecké výzvy, díky nimž se můžu dozvědět víc o sobě samé. Třeba i to, jestli se pro tuhle profesi vůbec hodím.

Ale to už jste přece dokázala v mnoha rolích divadelních i filmových…
Ale každá práce je pro mě v podstatě nějaký nový začátek. Sama sebe chci překvapovat.

Jak jste se těšila na to, že budete hrát společně s naší rockovou a hereckou hvězdou Richardem Krajčem? Už předtím jste hrála dvakrát milenku našeho jiného populárního muzikanta Jiřího Macháčka ve filmech Nestyda a Muži v naději?
Musím se přiznat, že ta jeho muzikantská sláva mi tak trochu unikala. Znala jsem samozřejmě Richardovu tvář, ale jako muzikanta jsem ho moc nevnímala. Já vůbec neznám moc českých muzikantů. Když jsem v Čechách, tak hlavně točím a tenhle český hudební kulturní okruh moc neznám. Tak jsem ani v podstatě neměla žádný velký respekt z jeho popularity.

A jak jste navazovali partnerský kontakt coby protagonisté filmu spojení milostnou linkou?
Musím říct, že od první chvíle, co jsme měli čtené zkoušky, to fungovalo super. Pochopila jsem, že Richard má svůj vlastní svět, a to jsem akceptovala. Herecké partnerství funguje tak trochu jako odraz v zrcadle. Když ty akceptuješ toho druhého, on akceptuje tebe. Co vidí, co cítí. Neměli jsme spolu žádné problémy. A shodli jsme se i ve vnímání a pojetí našich postav, které jsme viděli podobně.

Jak je pro vás obecně důležité dobré naladění na hereckého partnera, ať na jevišti, či před kamerou?
To je těžké. Každý herec má vlastní klíč, každý jinak funguje. Pro režiséra je moc důležité, aby našel ten individuální klíč „fungování". Každý se otevírá jinak i na place. Já vždycky s obdivem a zvědavostí sleduji, když čekáme mezi jednotlivými obrazy a scénami, co dělají ostatní kolegové. Já sama si buď čtu, nebo jen tak jsem, nic nedělám a pozoruji okolní svět a dění na place. Jiný musí hrát neustále nějaké hry, další se dívá na filmy. Zezačátku, když jsem u filmu začínala jako taková dychtivá, energická a zapálená herečka, jsem si říkala, proč se ti mí kolegové víc nesoustředí na práci, proč víc nestudují svou roli a nepromýšlejí situaci, kterou mají zahrát, ale potom jsem zjistila, že je to jakási psychická sebeobrana. Že se herec musí odreagovat od toho permanentního a šíleně vysilujícího vypětí. Takže vlastně herecké partnerství je postaveno na akceptování toho druhého. Potom by neměl být problém. Ale i když problém je, a to se taky stává, že si někdo prostě s tím druhým nesedne, musíte vytvořit svůj kruh a hrát jako by pro sebe, nevnímat tolik partnera. Když se herec, jak říkáme, rozhodí, jen těžko se vrací k soustředění. Ale naštěstí - klepu na dřevo – zatím jsem takový zásadní problém s kolegy neměla. Věřím, že jak se k druhému nastavíš, tak to bude, jak se otevřeš a nemáš ve vztahu ke svému protějšku nějakou stěnu, bariéru, tak nemůže nastat zásadní chyba.

Ve Křídlech Vánoc vám ale nestačily běžné herecké zkušenosti – musela jste se naučit dokonale balit dárky a taky jezdit na koni? Co z toho bylo těžší?
Já jsem už dlouho toužila jezdit na koni, takže jsem měla velkou radost, když jsem s touhle rolí dostala i tuto možnost. V tom je herectví nádherné, že vám plní sny a přinese do života něco, na co bych jinak neměla ani možnosti, ani čas. S tím balením to bylo samozřejmě jinak – to nebyl můj životní sen, ale musela jsem se to naučit. Ale říkala jsem si, přicházejí Vánoce, tak se alespoň naučím krásně balit dárečky pro své blízké. Myslela jsem si o sobě, že to nebude velký problém, jsem totiž dost zručná, sama jsme si třeba šila šaty, ale když jsem přišla na tu lekci „balení", pochopila jsem, že to není tak jednoduché. A do toho balení musím říkat dialogy, soustředit se na herecké gesto. A ještě si dávat pozor na český jazyk. Sice jsem chodila na nějaké hodiny češtiny, ale je to vždy jiné, než když „vstoupíš do terénu" – a zazní tam čeština. Nakonec ale stejně Nina mluví oběma jazyky, což ostatně není v našich končinách nic neobvyklého.

Když se na začátku natáčení režisérka Karin s producentkou Veronikou rozhodovaly, jestli mám mluvit česky nebo slovensky, zvítězila slovenština. Poslechly si obě varianty slovensky i česky. A shodly se, že to bude slovensky. Kdyby ta postava nebyla tak expresívní, tak svérázná, tak by postačila jenom čeština, ale aby ty emoce fungovaly, muselo by to být víc zažité. Takže nakonec jsme to daly „česko-slovensky", protože i v realitě se tyhle jazyky u nás často prolínají. I tak to pro mě nebylo jednoduché, protože jsem vlastě Maďarka.

Ve vaší filmografii se nenajde moc filmů, které režírovala žena. Je to rozdíl, když vás vede něžná ženská ruka, nebo když je režisér muž, který na vás nahlíží vždy jako na atraktivní ženu?
Jen jednou jsem dělala na Slovensku jeden bakalářský film se studentkou, to ani nešlo do kin, takže jsem se na práci se svou první režisérkou moc těšila. Ona je úžasná žena, trochu záhadná a krásná čarodějnice, v tom dobrém. Pracovat s ní bylo skvělé a určitě jiné, než když točím s režisérem. Tam víc funguje ta mužsko-ženská chemie. Někdy je to dobře, jisté chemické jiskření je ku prospěchu oběma stranám. Víc se snaží. Na druhé straně myslím, že žena vůči ženě ani nemusí mnohé věci vysvětlovat. Stačí pohled a obě vědí, co tím je myšleno. To souznění tam mezi námi bylo vlastně od chvíle, kdy jsme se s Karin poprvé setkaly.

Takže v tomhle ohledu bylo natáčení radost? Objevil se i nějaký problém?
Za problémy mohla hlavně strašná zima. Bylo těžké natáčet celou noc venku na sněhu nebo na střeše obchoďáku. V Liberci jsme točili třeba v minus deseti, ale zase se to jisté strádání a nepohodlí – musím popravdě říct – vyplatilo. Vznikly krásné obrázky se silnou atmosférou. Věřím, že není dobré, když se herec chová za každých okolností jako v bavlnce. Myslím, že je to vidět a cítit, že když naši hrdinové jdou na tu střechu, kde fouká ledový vítr, musí to být z jejich tváří, výrazu a nálady znát. To se úplně zahrát nedá. Vždycky se proto na tyhle situace, které natáčení občas přináší, těším jako malé dítě. Nejdřív se třeba člověk lituje a je naštvaný, ale potom, když vidí výsledek, je to radost. I jen když přijdu po takovém drsném a nepohodlném natáčení domů, dám si sprchu, odlíčím si tvář a mám pocit, že jsem udělala maximu. Hodně to očišťuje.

Křídla Vánoc jsou o zázracích a víře v anděly? Věříte v něco mezi nebem a zemí? Že člověk může ovlivnit svůj osud, když hodně chce?
Jinak to ani nemůže být. Téma filmu je o tom, že hrdinové mají šanci si něco přát, ale člověk by měl vědět, že takovou šanci musí využít obezřetně. Aby se pak nedivil, co se mu vlastně splnilo. Aby toho nemusel litovat. A že žiješ v podstatě sám se sebou. Musíš mít v nitru víru, naději a radost, protože to všechno pak z tebe vyzařuje.

Takže jste film nebrala tak trochu jako pohádku?
Jistým způsobem to může být trochu infantilní, je to trochu pohádka, ale my v životě potřebujeme, aby existovaly dobré konce jako v pohádkách. Přece se i v životě dějí zázraky a nádherné věci. A v tom je ten film pro mě úžasný, že nemůžeme jednoznačně říct, že je to drama, že je to komedie, romance nebo pohádka, má ze všeho něco. Tolik barev, jako má i náš život.

Kdo je… Vica Kerekes

Narodila se jako Eva Kerekesová (28. 3. 1982 ve Filakovu, Československo). Maminka je Maďarka, otec napůl Slovák a napůl Maďar. K divadlu ji přivedla maminka-učitelka a ochotnická režisérka. Po studiu na VŠMU v Bratislavě se přestěhovala do Budapešti, kde se prosadila jako divadelní herečka a kde žila se svým přítelem a později manželem Csabou Vighem, uměleckým fotografem, s nímž je dnes již dva roky rozvedená.

Vica Kerekes (jak zní její umělecké jméno) debutovala před kamerou už za studií v roce 2004 ve filmu Jiřího Chlumského Konečná stanice a od té doby natočila na Slovensku, v Česku a v Maďarsku bezmála třicítku filmů, TV filmů a seriálů. Naši diváci ji zaznamenali v komedii Nestyda v roli milenky Jiřího Macháčka v Hřebejkově adaptaci bestselleru Michala Viewegha Povídky o manželství a sexu. Nejznámější je v Česku ale díky hlavní ženské roli sexy krásky Šarloty v komedii Jiřího Vejdělka Muži v naději, kde opět hraje po boku Macháčka a také Bolka Polívky. Ve válečném dramatu 7 dní hříchu byl jejím partnerem Ondřej Vetchý a v novém filmu Křídla Vánoc hraje lásku Richarda Krajča.

(zdroj: Falcon)

Autor: Redakce

29.11.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Záchranáři našli části těl obětí havárie indonéského letadla

Jakarta - Indonéští záchranáři dnes našli části těl v moři v oblasti, kde v sobotu havarovalo policejní letadlo se 13 osobami na palubě. Oznámil to na tiskové konferenci šéf Indonéské pátrací a záchranné agentury (BASARNAS) s tím, že ostatky pravděpodobných obětí byly nalezeny v místě, kde už vesničané dříve vylovili sedadlo z letadla a vak obsahující mobilní telefon a policejní doklady.

AKTUALIZOVÁNO

Koukalová ovládla stíhačku! Zazářili i Krčmář s Puskarčíkovou

Östersund /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová vyhrála stíhací závod Světového poháru v Östersundu. Do vedení se dostala už po úvodní střelbě a do cíle dojela o osm sekund před Němkou Laurou Dahlmeierovou. Eva Puskarčíková skončila osmá, což je její nejlepší individuální výsledek v SP, Lucie Charvátová byla dvanáctá a Veronika Vítková osmnáctá. V mužské stíhačce se Michal Krčmář posunul proti sprintu o 31 míst a dojel sedmý.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies