„Buďte odvážnější!" To vzkázal svým kolegům vítěz cen domácí filmové kritiky Petr Zelenka. Z ceremoniálu, který probíhal v sobotu v pražském Divadle Archa, si odnesl tři hlavní ceny za svůj mystifikační snímek Ztraceni v Mnichově, včetně sošky za nejlepší film. „Jsme zřejmě největší šprti českého filmu," komentoval trojí vítězství šťastný producent David Ondříček. „Jsem dojatý, nebylo snadné Petrův snímek zafinancovat, připravovali jsme jej dlouhé roky. A je dobře, že jsme nespěchali, vyplatilo se to."

Kromě Petra Zelenky si odnesl ocenění také Štěpán Altrichter, mladý režisér, jehož Schmitke soupeřil o objev roku - cenu RWE se snímky Domácí péče a Nenasytná Tiffany. „Těší mě, že dáváme energii nejen domácnostem, ale i českým filmařům," shrnul při předávání Martin Hermann, šéf společnosti RWE, která domácí film dlouhá léta podporuje a zaštiťuje objev roku od prvního ročníku těchto cen. Schmitke bodoval dvakrát, získal i cenu v kategorii audiovizuální počin a to za zvuk, s nímž tvůrci pracovali opravdu vynalézavě. „Štěpán je asi jediný režisér, který po zvukařích chtěl, aby větrná elektrárna zahrála Antonína Dvořáka," vzpomínal s úsměvem producent Tomáš Vach a připomněl, že je to odměna celému týmu, jenž na place „zadarmo mrzl…"

Z herců oslovili kritiky Kryštof Hádek v dramatu Kobry a Užovky a Alena Mihulová za Domácí péči. „Nesmějte se, já jsem tu za bráchu, navíc si myslím, že on už těch cen za náš film má dost. Ale mně se v něm hrálo taky dobře, a to hlavně díky němu," řekl uznale Matěj Hádek, který přišel pro cenu místo bratra, který si před pár dny přivodil na náledí úraz nohy. „Moc mě to mrzí, rád bych si ten večer užil, už s ohledem na nominace Českých lvů, kde naopak boduje brácha," posteskl si po telefonu Kryštof.

Alena Mihulová se dojala stejně jako na karlovarském festivalu, kde ji porota rovněž ocenila za herecký výkon. „Nevím, co říct, nedostává se mi slov. Tak jen velké poděkování všem, kteří mi věřili, včetně režiséra Slávka Horáka," řekla herečka. Táňa Vilhelmová, která předala cenu nejlepšímu režisérovi Zelenkovi, navázala na tematický sestřih na plátně týkající se slabin domácího filmu. „Víc lásky a pochopení do dalšího roku. Věřte nám, to, co děláme, nás baví," ujišťovala diváky. Mezi dokumenty, kterých loni vzniklo osmnáct, nejvíc zaujal snímek Opři žebřík o nebe, v němž Jana Ševčíková nahlíží do zákulisí společenství outsiderů, o které s láskou i jistou náboženskou posedlostí pečuje mladý farář.

Večer se letos nesl v odlehčeném duchu, zejména díky moderátorské dvojici Marii Doležalové a Vojtu Kotkovi, kteří si utahovali z kritiků a jejich některých textů. „…ano, někdy je to slizké, ale věřte mi, je to potřebné," přirovnal recenze filmů k sajícím rybičkám Kotek, který se loni zařadil do společnosti debutantů se svou Padesátkou.

Večer zpestřovaly střiháky, které letos kritici věnovali krom slabin a úspěchů domácí produkce také otázce Pro koho točí čeští filmaři? „Pro diváka, který se umí smát i dojmout. Takže vlastně pro sebe," odpověděl mimo jiné v anketě Jan Svěrák. Mezi slabiny patří kromě tradičně absentující dramaturgie fakt, že české filmy zůstávají uzavřené v domácí kotlině, neumějí definovat samy sebe a jejich tvůrci jsou málo odvážní. Přesto novináři v samostatném sestřihu upozornili na loňský, nezvykle vyšší počet debutů, mezi kterými figurovaly zajímavé projekty jako sociální horor Nenasytná Tiffany, subtilní drama David, artistní komedie Cest do Říma nebo stylizovaný dokument Amerika.