VYBERTE SI REGION

Vladimír Michálek o snímku Pohádkář: Nechtěl jsem točit soft porno

Praha /ROZHOVOR/ – Pohádkář. Muž, který žije dva životy se dvěma ženami, ve lži a s klesajícím kontem, zato narůstajícím vnitřním stresem. To je hrdina stejnojmenného celovečerního filmu Vladimíra Michálka, jehož scénář napsal na motivy knihy Barbary Nesvadbové Marek Epstein. Dnes vstupuje Pohádkář do kin. Pro Vladimíra Michálka, režiséra filmů Zapomenuté světlo, Je třeba zabít Sekala nebo Posel, je to téma poněkud neobvyklé.

6.11.2014
SDÍLEJ:
Fotogalerie
6 fotografií
Vladimír Michálek.

Vladimír Michálek.Foto: Deník

Většinu vašich hrdinů z předchozích filmů spojuje motiv osamělého mravního boje nebo konfliktu s okolím. Proč teď Pohádkář, jenž zápasí vlastně jen sám se sebou?

Byla to výzva. Ta knížka se v podstatě nedá zadaptovat. Nejdřív jsem na scénáři pracoval s jedním kamarádem, pak jsme to dali k ledu. Načež zkoušel psát čtyři měsíce něco Marek Epstein, ale taky nenašel ten správný klíč. Dlouho jsme si o tom povídali a on nakonec řekl: dej mi měsíc. A přišel s postavou vyšetřovatele, která příběhu dala nový impuls.

Autorka knižní předlohy vám nechala volné ruce?

Ano, zcela. My to s ní samozřejmě pravidelně konzultovali, ale respektovala naše nápady.

Co vás na příběhu bavilo? Nepředpokládám, že by vaše pocity rezonovaly s hrdinovými?

Ne, to opravdu ne. Dvojí život ve strachu mu fakt nezávidím. Spíš ve mně rezonovaly jisté emoce a hysterie. A nemohl jsem se jich zbavit.

Kým je pro vás vlastně postava Jirky Macháčka čili Pohádkáře, je to prototyp naší společnosti?

Neřekl bych přímo prototyp. Ale do jisté míry opravdu zosobňuje mužský typ v době, jež nabízí spoustu možností a provokuje ke způsobu života, který nemusí člověk pokaždé ustát. Náš hrdina se dvěma jmény nelže a nepodvádí záměrně, je jen takový hadr ve větru. Neumí říct ne. Takových lidí, jako je on, znám řadu.

Situaci mezi dvěma ženami či dvěma muži je vždy složité vybalancovat.

Je strašné mít dvě rodiny. Potkávám takové typy – jsou uštvaní, mají tašku s nákupem pro jednu rodinu, pak se řítí s další taškou ke druhé… Skoro nikdy to nezvládnou. Někdo spáchá sebevraždu, jiný to vzdá a mizí. Jsou mezi nimi i bankéři, kteří umějí perfektně kombinovat, ale tohle nedají.

Řekl byste, že je tenhle způsob života produktem jen naší doby?

Nemyslím, tohle bylo vždycky. Jen se to všechno nějak zrychluje. Lidi mají pocit, že mohou jet dál, že to mají pod kontrolou, ale ten tlak je příliš velký. Chyba se vždycky stane někde na začátku.

Pozornost příběhu se soustřeďuje na Máru, jehož hraje Jiří Macháček. Pro mě je ale nejzajímavější postavou – i díky výkonu Matěje Hádka – detektiv Rott. Byly role psány od začátku pro ně dva?

Prvního jsem měl obsazeného Matěje. Jeho kriminalista Rott je opravdu tahoun děje, kostra příběhu. Na něj se pak nabalují další motivy a postavy. Jirka mě pro Máru napadl proto, že je jediný herecký typ, který v sobě má určitou komplikovanost. I když nápady na jiné obsazení byly. Zbývalo domluvit se s ním, zda do toho půjde – do scénáře, který nenabízí jeho obvyklou komediální polohu. A on to vzal.

Jak jste pracovali s postavami žen?

Chtěl jsem, aby se ženská linie protnula s životem Rotta. Protože ti dva muži si jsou podobní, mají stejný vkus ve výběru ženských. Překladatelka Klára, právnička Dana, Márova dcera, všechny nějakým způsobem uvádějí v neklid i Rotta.

Modelku Evu Herzigovou jste chtěl záměrně?

To byl nápad Báry Nesvadbové. Měli jsme pár setkání, pak jsem se za ní vypravil do Londýna. Byla úžasně pracovitá, probírali jsme scénář, jindy zase vzpomínky na Čechy. Různě jsme se k textu a její postavě dobírali. Rozhodnutí, zda ji obsadím, nechala před odjezdem čistě na mě. Byla absolutní profík.

Film má, podobně jako kniha, poměrně otevřené sexuální scény. Ty nemívají herci zrovna v oblibě.

O všem jsem s nimi mluvil. Ostatně, já nechtěl točit soft porno, když to někdo musí mít, ať se koukne na internet… Navíc točit něco takového, když dvě hlavní herečky mají tři děti a určitý věk, to by bylo neslušné! Naopak jsem se s oběma shodl, že nebudeme přehánět líčení a necháme jim přirozené vrásky. A všechny odvážnější erotické scény zvládly s bravurou, klobouk dolů.

Řešili jste se scenáristou konec filmu?

Nemám rád polopatické věci a to se týká i závěrů. Takže finále Pohádkáře je určitá metafora. A trochu jsme se přeli, protože Marek občas prosazuje bláznivé věci a tady třeba chtěl, aby kriminalista nakonec spáchal sebevraždu. To jsem mu zatrhl.

O čem dalším přemýšlíte?

V létě jsem stihl v jižní Francii natočit Prázdniny v Provence. S Kryštofem Hádkem, Vojtou Kotkem, Janou Krausovou a Igorem Barešem. Taková špinavá sranda, premiéru bude mít na jaře. A pro HBO mám točit minisérii, drsnou ruskou adaptaci. Ale hlavně chci začít dělat něco úplně jiného.

Co jiného?

Dokončit postgraduální studium psychiatrie.

Takže byste si pak otevřel soukromou praxi? A co film – ten pověsíte na hřebík?

Ne úplně. Ale rád bych ho dělal už jen bokem.

To jsou tedy konce českých filmařů…

To víte, doba je zlá.

Autor: Jana Podskalská

6.11.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Co bylo cílem razie armády a policie na skládce u Lovosic? Šlo o bifenyly

Lovosice – Na začátku listopadu jsme čtenáře Deníku informovali o zátahu, který probíhal na skládce patřící firmě Ladeo u Lukavce. Na místě zasahovali policisté, pyrotechnici, vojenské síly, ale také Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), která skládku prověřovala několik dní. Kriminalisté si od Městského úřadu dokonce k prověření vyžádali dokumentaci o skladování odpadu. Nyní má celá situace rozuzlení.

Muž našel v autě zaseknutý krumpáč. Je to pomsta, myslí si

Klatovy – Pořádný šok čekal na muže z Klatov. Když přišel ke svému autu, zjistil, že v něm má zaseknutý krumpáč.

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies