VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vojta Kotek: Jsme moc vybíraví, v partnerech i možnostech. Až přebereme

Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – V novém filmu Alice Nellis Perfect Days hraje o generaci mladšího partnera hlavní hrdinky. Scénář vznikl podle divadelní hry britské autorky Liz Lochhead, která se přes šest let hrála úspěšně v Divadle Na zábradlí. Kotek hraje na plátně Adama, milence Ivany Chýlkové. S Vojtěchem Kotkem jsme si povídali o natáčení filmu Perfect Days, humoru Ivany Chýlkové a odsouvání zásadních životních rozhodnutí.

25.10.2011
SDÍLEJ:

ERIKA A ADAM. Dělí je celá jedna generace, Adam je navíc syn nejlepší kamarádky. Vzájemné sblížení se už ale nedá vzít zpátky… Ivana Chýlková a Vojtěch Kotek.Foto: Bontonfilm

Jaký jste měl pocit před první klapkou?

Že budu hrát ve dvojici s Ivanou Chýlkovou jsem věděl. Ale je pravda, že to proběhlo poměrně rychle, protože Alice dlouho nemohla najít správné obsazení a nakonec mi z castingu zavolali asi den před zkouškami. Já šel ještě ten den na schůzku, přečetl kousek ze scénáře – tu scénu, kdy je Adam poprvé u Eriky v bytě – Alice řekla, že si to rozmyslí a deset minut poté, co jsem vyšel na ulici, volala, jestli to chci dělat. Já řekl: jasně!

Těšil jste se na spolupráci s ní?

Moc. Je to režisérka, která mě baví, její filmy mě baví. Nikdy dřív jsme se nesešli, byl jsem moc rád. Navíc tahle role byla něco úplně jiného, než co jsem dělal předtím. Mladý milenec zralé ženy, znovunalezený syn její přítelkyně, povahově zajímavý mladík.

Věděl jste, jaké scény vás čekají? Že to bude eroticky nabité, s tancem a tak?

To jsem začal řešit až pak. To víte, že mi bylo po těle různě. Měl jsem sice kdysi starší partnerku, ale věkový rozdíl byl zhruba deset let. Zatímco tady nás dělí celá generace. Měl jsem obavy, aby tomu diváci uvěřili. Ale spolehl jsem se na Alici, že tyhle věci uhlídá.

Jaká byla Ivana Chýlková partnerka? Sedli jste si?

Alice Nellis má ironický pohled na život, na vztahy a lidi. A Ivana to má podobně. I když měla často za sebou celý den práce, doma, na zkoušce, v divadle a pak teprve v noci natáčení, byla s ní legrace. Neslo se to ve stylu – cha cha, já jsem tak vyřízená, že už ani nevím, co se se mnou děje… Tak jsme si to docela užívali. Oba jsme se snažili navzájem uvolnit a vydat ze sebe to nejlepší.

Perfect Days jsou o ženě, která má v první řadě kariéru, společenský život a přátele, a někde na konci dítě. Které pak najednou ne a ne přivést na svět. Co si myslíte o tomhle trendu?

To bylo právě téma, které mě na scénáři lákalo nejvíc. Shodou okolností jsme přesně tohle řešili s mou někdejší starší partnerkou, o níž jsem mluvil. Měla deset let náskok a já začal mít od určité chvíle pocit, že by už měla být jinde. I když jsme to měli obráceně než ve filmu. Mně bylo dvacet, a cítil jsem, že ji zdržuju, že by měla už být dál, mít dítě a já že na to ještě nejsem připravený. Že chci dělat jiné věci. Svou roli hrála i její kariéra. Dnes to řeší řada žen. Dřív měly páry děti po dvacítce, teď se ale hranice posouvají, přebíráme životní způsob ze západu a rodičovství se odkládá někam ke třiceti. Což ale nemusí vždycky vyjít.

Ono je to dáno i společenskými možnostmi, jaké naše matky nebo babičky neměly.

Právě. Ve filmu to taky silně zaznívá – městské prostředí, kde je spousta podnětů, jež člověka uhranou. Podporuje to v nás pocit, že je na všechno čas, i na partnera, na dítě, říkáme si – s tímhle přece nemusím být napořád, třeba na mě jinde čeká někdo lepší. A tak plyne čas a my pořád přebíráme a najednou jsme sami a bezdětní, početí se nedaří a máme problém jako hrom.

Mimochodem, máte taky své perfect days?

Mám. Všechny ty, kdy můžu být se svou babičkou. Moc rád ji poslouchám, spoustu toho prožila, umí vyprávět a já si vážím každé chvíle s ní. Mimochodem, ona je taky příkladem ženy, která si po krátké známosti vzala dědu a vydržela s ním celý život. Je pravda, že tehdy sehrávaly roli existenční důvody, kvůli kterým ženy s muži zůstávaly. Ale jejich vztah i vzájemnou lásku a úctu to zároveň posílilo. Myslím, že i o těchhle hodnotách náš film vypráví.

Přemýšlel jste o tom, jestli taky budete umět zpomalit a poznat chvíli, kdy je čas na rodinu?

Řekl bych, že jo. Mám to trochu jinak než někteří moji vrstevníci. Jsem v jednom kole odmala, daboval jsem, cestoval, od Snowboarďáků dostal můj život rychlý spád. Byla to spousta zážitků a zkušeností. Ale cítím, že už se blíží čas, kdy se usadím. Stává se mi, že si u některých akcí říkám – proč do toho zase lezu? Padám na hubu, pak to někdo zkritizuje, mám to zapotřebí? Chtěl bych mít rodinu už brzo, protože vím, že dá mně i mé práci nový impuls. Už to nebudu dělat jen pro sebe, ale pro někoho, koho mám rád. A moc se na to těším.

Autor: Jana Podskalská

25.10.2011
SDÍLEJ:
Nejčastějšími riziky pro zaměstnance na evropských pracovištích jsou stres a problémy pohybového aparátu, zejména zad a rukou.
10

Odškodné za bolavá záda? Zničí nás to, tvrdí o návrhu firmy

Maria Šarapovová na exhibici v Las Vegas.
14

Pohledem Vojtěcha Žižky: O Máše a pokrytectví

Kde je farmářský trh s kvalitním jídlem? To si lidé musí povědět mezi sebou

Kus nebo třeba jen kousek vlastního pozemku? V Praze to má málokdo. Ani s dostatkem času nebo i chuti hrabat se v hlíně to občas není růžové. Právě v metropoli se tak staly fenoménem farmářské trhy.

Vakcíny proti tetanu docházejí. Lékaři při přeočkování upřednostňují starší děti

V dětské ambulanci v Kunštátě na Blanensku předminulý týden vypotřebovali poslední Boostrix Polio. Vakcínu, kterou povinně přeočkovávají deseti až jedenáctileté děti proti záškrtu, tetanu, černému kašli a dětské obrně. A několik měsíců ji ani nedoobjednají. Dodavatel oznámil přerušení výroby. „Potřebujeme obnovu dodávek hned, začínáme mít nenaočkované děti," přiblížila tamní lékařka Marie Neníčková.

Američané jsou v Koreji zatím bezzubí. Nesestřelí balistické střely KLDR

Flotila USA v čele s letadlovou lodí Carl Vinson se vytrvale přibližuje Korejskému poloostrovu. V prostoru by měla být do několika desítek hodin. Svaz disponuje takřka kompletním arsenálem zbraní - střelami země-země Tomahawk, stíhačkami Super Hornet, protilodními střelami. Zatím však chybí výzbroj, která by dovedla zasáhnout severokorejské balistické střely.

Chtěl být prezidentem, teď má na krku mezinárodní zatykač

Co je moc, to je moc. Krajskému soudu v Ostravě došla trpělivost s někdejším kandidátem na prezidenta republiky a kanadským podnikatelem českého původu Jiřím Včelařem Kotasem (64 let). Ten jako obžalovaný figuruje v kauze padělaných obrazů světoznámých malířů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies