VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vojta Kotek: Jsme moc vybíraví, v partnerech i možnostech. Až přebereme

Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – V novém filmu Alice Nellis Perfect Days hraje o generaci mladšího partnera hlavní hrdinky. Scénář vznikl podle divadelní hry britské autorky Liz Lochhead, která se přes šest let hrála úspěšně v Divadle Na zábradlí. Kotek hraje na plátně Adama, milence Ivany Chýlkové. S Vojtěchem Kotkem jsme si povídali o natáčení filmu Perfect Days, humoru Ivany Chýlkové a odsouvání zásadních životních rozhodnutí.

25.10.2011
SDÍLEJ:

ERIKA A ADAM. Dělí je celá jedna generace, Adam je navíc syn nejlepší kamarádky. Vzájemné sblížení se už ale nedá vzít zpátky… Ivana Chýlková a Vojtěch Kotek.Foto: Bontonfilm

Jaký jste měl pocit před první klapkou?

Že budu hrát ve dvojici s Ivanou Chýlkovou jsem věděl. Ale je pravda, že to proběhlo poměrně rychle, protože Alice dlouho nemohla najít správné obsazení a nakonec mi z castingu zavolali asi den před zkouškami. Já šel ještě ten den na schůzku, přečetl kousek ze scénáře – tu scénu, kdy je Adam poprvé u Eriky v bytě – Alice řekla, že si to rozmyslí a deset minut poté, co jsem vyšel na ulici, volala, jestli to chci dělat. Já řekl: jasně!

Těšil jste se na spolupráci s ní?

Moc. Je to režisérka, která mě baví, její filmy mě baví. Nikdy dřív jsme se nesešli, byl jsem moc rád. Navíc tahle role byla něco úplně jiného, než co jsem dělal předtím. Mladý milenec zralé ženy, znovunalezený syn její přítelkyně, povahově zajímavý mladík.

Věděl jste, jaké scény vás čekají? Že to bude eroticky nabité, s tancem a tak?

To jsem začal řešit až pak. To víte, že mi bylo po těle různě. Měl jsem sice kdysi starší partnerku, ale věkový rozdíl byl zhruba deset let. Zatímco tady nás dělí celá generace. Měl jsem obavy, aby tomu diváci uvěřili. Ale spolehl jsem se na Alici, že tyhle věci uhlídá.

Jaká byla Ivana Chýlková partnerka? Sedli jste si?

Alice Nellis má ironický pohled na život, na vztahy a lidi. A Ivana to má podobně. I když měla často za sebou celý den práce, doma, na zkoušce, v divadle a pak teprve v noci natáčení, byla s ní legrace. Neslo se to ve stylu – cha cha, já jsem tak vyřízená, že už ani nevím, co se se mnou děje… Tak jsme si to docela užívali. Oba jsme se snažili navzájem uvolnit a vydat ze sebe to nejlepší.

Perfect Days jsou o ženě, která má v první řadě kariéru, společenský život a přátele, a někde na konci dítě. Které pak najednou ne a ne přivést na svět. Co si myslíte o tomhle trendu?

To bylo právě téma, které mě na scénáři lákalo nejvíc. Shodou okolností jsme přesně tohle řešili s mou někdejší starší partnerkou, o níž jsem mluvil. Měla deset let náskok a já začal mít od určité chvíle pocit, že by už měla být jinde. I když jsme to měli obráceně než ve filmu. Mně bylo dvacet, a cítil jsem, že ji zdržuju, že by měla už být dál, mít dítě a já že na to ještě nejsem připravený. Že chci dělat jiné věci. Svou roli hrála i její kariéra. Dnes to řeší řada žen. Dřív měly páry děti po dvacítce, teď se ale hranice posouvají, přebíráme životní způsob ze západu a rodičovství se odkládá někam ke třiceti. Což ale nemusí vždycky vyjít.

Ono je to dáno i společenskými možnostmi, jaké naše matky nebo babičky neměly.

Právě. Ve filmu to taky silně zaznívá – městské prostředí, kde je spousta podnětů, jež člověka uhranou. Podporuje to v nás pocit, že je na všechno čas, i na partnera, na dítě, říkáme si – s tímhle přece nemusím být napořád, třeba na mě jinde čeká někdo lepší. A tak plyne čas a my pořád přebíráme a najednou jsme sami a bezdětní, početí se nedaří a máme problém jako hrom.

Mimochodem, máte taky své perfect days?

Mám. Všechny ty, kdy můžu být se svou babičkou. Moc rád ji poslouchám, spoustu toho prožila, umí vyprávět a já si vážím každé chvíle s ní. Mimochodem, ona je taky příkladem ženy, která si po krátké známosti vzala dědu a vydržela s ním celý život. Je pravda, že tehdy sehrávaly roli existenční důvody, kvůli kterým ženy s muži zůstávaly. Ale jejich vztah i vzájemnou lásku a úctu to zároveň posílilo. Myslím, že i o těchhle hodnotách náš film vypráví.

Přemýšlel jste o tom, jestli taky budete umět zpomalit a poznat chvíli, kdy je čas na rodinu?

Řekl bych, že jo. Mám to trochu jinak než někteří moji vrstevníci. Jsem v jednom kole odmala, daboval jsem, cestoval, od Snowboarďáků dostal můj život rychlý spád. Byla to spousta zážitků a zkušeností. Ale cítím, že už se blíží čas, kdy se usadím. Stává se mi, že si u některých akcí říkám – proč do toho zase lezu? Padám na hubu, pak to někdo zkritizuje, mám to zapotřebí? Chtěl bych mít rodinu už brzo, protože vím, že dá mně i mé práci nový impuls. Už to nebudu dělat jen pro sebe, ale pro někoho, koho mám rád. A moc se na to těším.

Autor: Jana Podskalská

25.10.2011
SDÍLEJ:
Hrůza,  kterou po sobě zanechal zatím neznámý pytlák v Trojanovicích.
7

Otřesný případ! Pytlák vyhodil vnitřnosti srny, ta ale byla březí

Ilustrační foto
29

EET, vysoké nájmy a další problémy: Hospody bez personálu a hostů zavírají

Pohřeb kardinála Vlka: lidé se scházejí na Hradě, musí projít kontrolou

První desítky lidí čekají před chrámem svatého Víta na Pražském hradě kvůli pohřbu kardinála Miloslava Vlka. Katedrála, ve které se bude rozloučení konat, se otevře v 9:45, lidé do ní budou moci vstupovat do 10:45. Samotná zádušní mše má být zahájena v 11:00 po průvodu církevních hodnostářů z Arcibiskupského paláce do chrámu. Mši bude sloužit pražský arcibiskup Dominik Duka. Vlk zemřel po těžké nemoci minulou sobotu ve věku 84 let.

Zlatý Ámos Lukáš Lis: Nechtěl jsem být učitelem, ale neměnil bych

/VIDEO/ Nový držitel titulu Zlatý Ámos pro nejoblíbenějšího učitele Lukáš Lis ze základní školy Soběslav původně nechtěl být učitelem, ale svou práci by už neměnil. Učitel by podle něj neměl být jen oblíbený, ale také dobrý. Svůj úspěch přičítá kombinaci přísnosti a přátelského přístupu k dětem.

OBRAZEM: Nejlepší fotografie týdne

Prohlédněte si nejpovedenější snímky našich fotografů, pořízené během uplynulého týdne.

Experti: připlácení na péči vylepší zdraví i rozpočet státu

Čeští pacienti jsou rekordmany ve zdravotní turistice. Ke svému lékaři zajdou i dvanáctkrát za rok. Přitom Skandinávcům to stačí jen třikrát a rakouským sousedům sedmkrát. Česko to stojí zbytečných dvacet miliard korun navíc.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies