Je to tím, že se otužujete?

Asi mi to bylo už dáno. Ale otužování je bezpochyby přidanou hodnotou, loni jsem nebyla ani jednou nemocná. Má energie nicméně vychází z mladistvého duševního nastavení. My divadelní herci máme navíc výhodu, že co vydáme, dostaneme zpět když se inscenace vydaří a přijde potlesk. Můj otec býval unavený, měl nízký tlak, cítil se špatně. Ale po představení vždy zářil a byl schopen zahrát to klidně ještě jednou. To mám, myslím, po něm.

Pojďme k natáčení. Kdy jste se poprvé dozvěděla, že budete muset do zimní řeky?

Bohdan na to šel rafinovaně. Nejdřív mě jen tak oťukával: že se rád otužuje, a co já na to. Tak mu říkám dejte pokoj, to není moje hobby. Teprve pak se vytasil s tím, že píše scénář o ženské, která začne docházet mezi otužilce a do jednoho se zakouká. A že by rád, abych v tom hrála. Já povídám, že do studené vody nelezu a podobné scény se snad dají řešit jako u Američanů, že už to my Češi taky umíme. Různé triky, kry z polystyrenu, modré pozadí, leccos se dokreslí. Ale nechtěl o tom ani slyšet.

Tak jste do toho šla. A máte můj obdiv! Viděla jsem vás v prosinci ve Vltavě a byla mi zima za vás.

Dnes se otužuju tak jednou týdně, ale když jsem se připravovala na natáčení, radili mi zkušení otužilci vlézt do vody dvakrát do týdne, plus studené sprchy. Začít teplou a postupně posouvat páku baterie ke studené. Navíc jsem si dala za úkol vrhnout se do vody rovnou. Protože tohle mi nikdy nešlo. Já byla ten typ, co stál v teplém moři s hladinou po kotníky, třásl se a jemně na sebe stříkal vodu. A tak to trvalo půl hodiny. Všichni se mi smáli, byli už dávno zpátky na břehu a já pořád nic. Pro film jsem trénovala u moře na konci léta, pak na podzim v bratislavském jezeře. Ovšem pár dní před natáčením mě Bohdan nahnal do ledové Vltavy, voda měla asi patnáct stupňů, já ho nenáviděla. No, ale časem se přidal i můj muž, takže teď se koupeme oba. Jsme v Klubu ledních medvědů.

Ve filmu hrajete s Pavlem Novým. Je dobrý parťák?

Úžasný! Známe se už dlouho díky divadlu, Ypsilonka jezdila do naší Astorky a naopak, před natáčením mi Pavel dokonce tvrdil, že po mně kdysi pokukoval, jaká jsem pekná baba, a že mě chtěl… No nevím. Každopádně mě na natáčení po příchodu zdravil: ahoj tetka, takže po pekné mladici je veta. Vždycky se mi líbilo, že je optimistický a slunečný člověk. A po nemoci, kterou překonal, se to ještě prohloubilo. Říká, že se těší z každého dne a minuty. My únavou padáme a on září.

Bohdan Sláma vám dal vděčnou roli stárnoucí ženy, která najde po letech otročení v rodině chuť znovu žít. S jiným partnerem a sama pro sebe. Takové herecké příležitosti asi nebývají časté?

Ne. Zvlášť když já nikdy nehrála křehké princezny. Navíc jsem původně měla být kamarádkou hlavní hrdinky. Mám takové tušení, že jsem titulní roli vyhrála proto, že jsem jako jediná vlezla do té vody… Ale zeptejte se Bohdana. Mám ráda jeho filmy a ráda v nich hraju. I menší postavy. Řídím se kvalitou scénáře i tvůrců. Vždy se ráda nechám přesvědčit i od Alice Nellis nebo Jana Hřebejka.

Je hodně žen, které se podřizují dětem a muži a zapomínají na sebe?

Hodně. Je to takový zvyk, u nás i v Čechách, že rodič se má obětovat pro děti a jejich kariéru, a sám nic. Častý je i jev, že starší lidé jsou týraní příbuznými, stydí se za to a nechtějí o tom mluvit. Jde spíše o ženy, ale týká se to i mužů.

Vy jste si pro sebe prostor vždy dokázala najít?

Ano, ale i proto, že mám tolerantního partnera. Kdyby nebyl, utekla bych. Nejsem dominantní typ, vyznávám svobodu a nikdy bych nechtěla nikoho předělávat. Považuju za ponižující někým manipulovat, stejně jako nesnáším manipulaci se sebou. Má-li se někdo změnit, musí to udělat dobrovolně. Jsou vztahy, co potřebují lásku, které se říká majetnická. Potřeba druhého ovládat, kontrolovat mu každý krok. Ale to už myslím hraničí s psychopatií. A ještě něco považuji za důležité partner musí mít smysl pro humor. Vždyť i Chaplin si našel správnou partnerku až napotřetí. Též musela mít smysl pro humor aby to s ním všechno vydržela… No ne?