VYBERTE SI REGION

Žatec a pivo? Obojí mám rád, usmívá se Zdeněk Svěrák

Žatec /ROZHOVOR/ - Jen pár let v Měcholupech a v Žatci stačilo, aby se Zdeněk Svěrák nesmazatelně zapsal do srdcí studentů i kolegů.

9.7.2011
SDÍLEJ:

Zdeněk SvěrákFoto: DENÍK/Jaroslav Sýbek

Žil v Žatci jen chvilku, přesto je náš! Pár let. Rád na město vzpomíná, v hlavním městě chmele se mu narodily obě děti a uskutečnil tam i své první dramatické pokusy.

Zdeněk Svěrák je mimořádný tvůrce. Jedinečný svým humorem, jeho čeština je nezaměnitelná. Je dramatikem, scénáristou, hercem, autorem písní, a také stvořitelem největšího našeho génia Járy Cimrmana.

Svou roli na životní cestě legendy českého filmu sehrál i Žatec. Než autor scénářů k filmům jako Vrchní, prchni!, Kulový blesk, Vesničko má středisková, Obecná škola, Kolja nebo Vratné lahve odešel do Prahy do rozhlasu, působil ve městě chmele jako učitel. Byla to první zkušenost po pedagogické fakultě.

Žatec rovná se chmel. Od chmele už je jen krůček k pivu. Jaký je vztah Zdeňka Svěráka a piva? Chutná?
Domnívám se, že náš vztah je pozitivní. Piji Plzeňské pivo, občas na něj zajdu s přáteli, chutná mi. Tuhle jsem zrovna ochutnával (usmívá se). A nedávno jsem byl také na masáži, vyprávěl jsem o svém problému, trpím totiž na rozpukané paty, a masér mi řekl, že bych měl více pít, že to pomáhá. Zvláště blahodárné je na tento problém prý pivo (směje se). Takže to je, řekl bych, ideální.

Žatec jste poctil svou několikaletou učitelskou návštěvou na začátku šedesátých let. Kdo vás znal, dodnes na vás rád vzpomíná. Jak vy vzpomínáte na Žatec?
Moc rád. Je to místo narození obou našich dětí, Haničky i Honzíka. Vzpomínám na přátele, první vlastní byt v podměstí, studenty a studentky, překrásné náměstí. Ten pocit z náměstí mi ale trochu kazí vzpomínka na povinné průvody, které tam vždy končily.

Pamatujete si ještě na své první dramatické pokusy? Proč nemá želva uši se myslím vaše první kulturní show jmenovala.
Máte pravdu, s tím jsem v Žatci začínal.

Jedním z vašich snů, s kterým jste se svěřil v dokumentu Tatínek, bylo procházet se žateckým podloubím, s knihou, a při tom vás zdraví žactvo. Takový místní Jirásek. Tehdy to nevyšlo, teď už by to ale možná šlo. Vlastní knihu jste vydal, co zkusit přijet?
Teď už by to možná šlo. Možná by se mi sen splnil. Snad by mě někdo z žactva pozdravil (směje se).

V Žatci jste učil na gymnáziu, předtím ještě chvilku v Měcholupech na základní škole. Jaké to byly začátky?
Krásné. V Měcholupech to byla osmiletka, kam jsme šli společně s mojí ženou, byla to první štace. A gymnázium? Můj splněný učitelský sen. Vystudoval jsem učitelství pro gymnázia a tam jsem také chtěl učit, bylo to dosažení mého učitelského snu.

Váš syn Jan se narodil v Žatci, i když pravda, dlouho tam nežil, jen nějaký rok? Ale považujeme ho za Žatečana. Nepřipravují dva „žatečtí tvůrci“ něco nového? Po Vratných lahvích vaše spolupráce prozatím utichla, ale nechystá se nějaké překvapení?
Zatím odpočíváme. Honza dělá na svých projektech a filmech, naposledy se mu moc povedl Kuky, a já píšu povídky. Ale když spolu jdeme právě na to dobré plzeňské pivo, které se dělá ze žateckého chmele, tak si říkáme, že bychom mohli společně ještě něco podniknout (usmívá se).

Děkuji za rozhovor.

Zdeněk Svěrák

Narodil se 28. března 1936 v Praze, kde také vystudoval pedagogickou fakultu. Poté odešel společně se svou ženou Boženou učit na základní školu do Měcholup, odkud na pár let přešel na žatecké gymnázium. Pak už ale jeho cesta vedla k umění. Ze Žatce odešel od rozhlasu, kde byl spoluautorem legendární Nealkoholické vinárny U Pavouka, ve které se zrodil i nápad oživit největšího českého génia Járu Cimrmana. Je scénáristou, autorem divadelních her, hercem, tvůrcem písňových textů (například Holubí dům a další známé hity, které tvoří společně s Jaroslavem Uhlířem). Z jeho dílny pocházejí filmy jako Vesničko má středisková, Vrchní, prchni!, Kulový blesk, Jáchyme, hoď ho do stroje, Lotrando a Zubejda, Tři veteráni, Marečku, podejte mi pero, Trhák, Na samotě u lesa, Obecná škola, Kolja, Vratné lahve a další.


Oscar z města chmele

Oscara v roce 1997 v Los Angeles za nejlepší neanglicky mluvený film přebíral žatecký rodák. Režisér Jan Svěrák má totiž v občanském průkazu napsáno – narozen 6. února 1965 v Žatci.

V Žatci sice dělal jen prvních pár převalení, batolení a možná i krůčků, po necelém roce jeho života se Zdeněk a Božena Svěrákovi odstěhovali do Prahy, kde Zdeněk začal pracovat v Českém rozhlase, přesto se město do života tvůrce veleúspěšného Kolji zapsalo nesmazatelně. „Obě naše děti se v Žatci narodily, už proto mám na něj hezké vzpomínky,“ říká o Žatci otec úspěšného režiséra Zdeněk Svěrák.

Jan Svěrák vynikal už ve studentských letech. Na pražské FAMU studoval sice dokument, tíhnul ale ke hranému filmu. Úspěšný byl už se svým školním absolvenstkým filmem Ropáci. Po dostudování ale spojil síly se svým otcem, excelentním scénáristou, a jejich filmy patří bezesporu do zlatého fondu české kinematografie. Vždyť zavzpomínejme. Co film, to skvost. Obecná škola, oskarový Kolja, Tmavomodrý svět nebo zatím poslední Vratné lahve.

Navíc ještě Svěrák mladší slavil úspěchy se snímky Jízda, Akumulátor a dokument Tatínek. A právě při natáčení životopisného filmu o svém otci byl Jan Svěrák v Žatci zatím naposledy.

Jan Svěrák

Narozen 6. února 1965 v Žatci. Své nejlepší filmy (Kolja, Obecná škola, Tmavomodrý svět a Vratné lahve) udělal se svým otcem, v 60. letech učitelem v Žatci.


Hned jsme se do něj zamilovaly, vzpomínají žákyně

„Já bych to povolání učitelské asi nepřestal dělat, kdyby bylo možné při něm psát. Ale to nešlo, protože já měl jen jeden obor, český jazyk a literaturu, a to se vám na stole pořád kupí diktáty a slohy k opravám. Já chtěl být učitel a spisovatel. A to nešlo, já jsem byl učitel opravář,“ vysvětluje po letech Zdeněk Svěrák, proč tak rychle ukončil svoji dráhu pedagoga.

Učil vlastně jen na základní škole v Měcholupech a na gymnáziu v Žatci. Byla to krátká, pár let trvající epizoda na začátku šedesátých let, přesto na něj kolegové a žáci vzpomínají dodnes. A hodně srdečně.

„Zdeněk Svěrák se nám přišel poprvé představit jako nový třídní učitel ještě ve vojenské uniformě. A my, dívky, jsme se do něj pro jeho urostlou postavu, krásné oči a hezké vlasy okamžitě zamilovaly,“ vzpomíná Dana Kameníčková, jeho bývalá žačka, v knize Genius Zdeněk Svěrák od Dany Čermákové.

„Učil nás Český jazyk a dějepis. Způsob, jakým vysvětloval látku, byl tak poutavý, že ve třídě vždy panovalo naprosté ticho, klid a pořádek. trávil s námi i některé přestávky. Byly jsme zklamané, když po čase přešel z Měcholup na žatecké gymnázium. Potom třídu převzala jeho žena Božena, která se nám věnovala stejně pečlivě,“ pokračuje ve vyprávění bývalá studentka.

S některými studenty je v kontaktu dodnes, dokonce spolupracují. Zdena Kovářová byla žačkou Svěráka na gymnáziu, občas se navštěvují a pomáhají si při charitativním Běhu pro Paraple. „Zdena vynikala v tělocviku, to si pamatuji. Jsme spolu v kontaktu, její žáci a žákyně se pravidelně zúčastňují Běhu pro Paraple a Zdena vždy zprostředkuje mažoretky na slavnostní zahájení,“ chválí svou známou Svěrák.

Také kolegové na Svěráka vzpomínali a vzpomínají jen v dobrém. „Svěrák nad námi od počátku doslova čněl. Hned po jeho nástupu bylo jasné, že vnáší do poklidných vod gymnázia a učitelského sboru svoji osobitost a svérázný humor,“ vzpomínal na Svěráka v knize Dany Čermákové Vladimír Halamásek.

Zdeněk Svěrák ale pomohl Žatci i v roce 1989. Tehdy, během Sametové revoluce, přijel spolu se studenty právě do Žatce, vysvětlit lidem, co se děje. V úterý 5. prosince 1989 přijel podpořit změny na první shromáždění v tamním kulturním domě Moskva. Zdeněk Svěrák je Žatecký…

Autor: Hynek Dlouhý

9.7.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Veslařský svět v černém. V Mařaticích pohřbili nadějného veslaře Michala Plocka

Uherské Hradiště – S juniorským mistrem Evropy i mistrem světa dvaadvacetiletým Michalem Plockem se přišly v pondělí 5. prosince rozloučil na jeho poslední cestě zhruba dvě stovky známých, přátel a rodinných příslušníků do obřadní síně hřbitovu v Uherském Hradišti, Mařaticích. Talentovaný veslař a nástupce Ondřeje Synka byl 28. listopadu nalezen mrtvý v loděnici pražské Dukly, za níž vesloval.

Vědci zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní

Klecany (u Prahy) - Vědci z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) v Klecanech u Prahy zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní. Pracoviště je unikátní spektrem nabídky metod řešení poruch spánku, a to nejen v rámci ČR. Řada problémů se léčí nejen podáváním léků, ale zásadní jsou i psychoterapeutické postupy, říká vedoucí oddělení spánkové medicíny Jitka Bušková.

Technik z letounu s fotbalisty: Pád jsme nečekali, nikdo nekřičel

La Paz - Bolivijská vláda začala vyšetřovat podezření na nepravosti při udělení licence místní letecké společnosti LaMia, jejíž letoun minulý týden havaroval v Kolumbii s brazilskými fotbalisty. Příčinou neštěstí, při němž zemřelo 71 lidí, byl zřejmě nedostatek paliva. Informaci, že letadlo mělo udělat mezipřistání na dotankování, potvrdil dnes brazilské televizi Globo i přeživší technik Erwin Tumiri.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies