VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zdeněk Pohlreich: Za srandu bych dal život

Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Zdeněk Pohlreich, obávaný protagonista pořadu Ano, šéfe!, se v úterý vrátil na obrazovky televize Prima. Než ale začne ve zbrusu nových dílech rozdávat radost a smích a „pérovat“ další restaurace, které uvázly v záchranné síti jeho „gastropolepšovny“, podíval se nejdříve na zoubek dvěma podnikům z těch, jimž vloni udělil svoji hvězdičku. Možná si návratů do oceněných hospod naplánoval i víc, ale v Benátkách nad Jizerou se zdržel déle, než předpokládal. Na Slepé koleji totiž dojeli opravdu na slepou kolej a šéf chtěl zjistit, proč. Nejprve ale zavítal do pražského Blue Pointu, kam se skoro bál. Moc totiž nevěřil v jeho nápravu, nálepku tam udělil spíš podmínečně…

3.3.2010
SDÍLEJ:

ŠÉF SE VRACÍ. Zdeněk Pohlreich přichází s novými díly svého pořadu, který je nominovaný na TýTý.Foto: Deník/Jan Jelínek

Pane Pohlreichu, cítíte se být televizní hvězdou?

Necítím, jsem prostě kuchař nebo hospodský, který se náhodou objevil v televizi.

Nicméně tou hvězdou jste, protože váš pořad má odezvu a dokonce je nominovaný na cenu TýTý. Přála bych vám ji.

Ale já si ji přeju taky, to bych lhal, že ne. Nechal jsem si dokonce kvůli tomu velkému dni ušít nové šaty. Snad ne nadarmo.

Zastihla jsem vás při řízení auta, předpokládám, že máte namířeno na další natáčení.

Mám takovou příjemnou povinnost, jedu natáčet do Jevíčka. V tuhle chvíli nám zbývají dodělat ještě tři díly ze třetí série pořadu, která možná bude poslední.

Vyhrajete TýTý a bude následovat další…

Myslím si, že šestatřicet pokračování takového formátu je tak akorát. Nerad bych ukončil Ano, šéfe! třeba proto, že se na něj nikdo nebude dívat. Tím ale moje televizní ambice nekončí, pokud televize Prima přijde s nějakou jinou nabídkou, pravděpodobně na ni kývnu.

Jak náročné je takové natáčení? Představuju si správně, že ještě i vaříte, že se aktivně věnujete svému povolání?

No tak to si nepředstavujte, protože kdybych měl ještě vařit, tak by to nešlo s natáčením – které si vyžádá především spoustu času – absolutně skloubit. Je to tak, že v Imperialu mám své zaměstnance, kterým jsem se snažil vštípit svoji představu o tom, jak by naše práce měla vypadat. A chci od nich, aby ji reprodukovali co možná nejvěrněji.

Přesto, nechybí vám?

V různých kuchyních jsem si odbyl osmatřicet let, což na jeden lidský život bohatě stačí. Kuchařina je totiž strašně náročná práce, po fyzické i psychické stránce, a nedá se dělat celý život. Z toho důvodu jsem také vstoupil do nové etapy a jsem s ní moc spokojený, protože mi přináší spoustu nového. Do kuchyně si mimochodem můžu vlézt kdykoliv…

Proč u nás vlastně pořady o vaření – lepších i horších kvalit – zažívají takový boom?

Není to jen u nás, stal se z nich celosvětový fenomén. Je to jasné – lidi si uvědomili, že jídlo je strašně důležitá součást života a kultury té které země. Když se například vrátí z dovolené, o čem si vyprávějí? Určitě z velké části právě o jídle. Jíst prostě musíme všichni a všichni se pokoušíme doma „nějak“ vařit. Že si jídla coby fenoménu všimly i televize, je naprosto logické.

Jak si vlastně v porovnání se světem ve vaření stojíme?

Není to žádná novinka – hodně špatně. Obecně si myslím, že my Češi jídlu nerozumíme a ani neumíme jíst dobře. Má zkušenost je taková, že lidi víc řeší objem jídla, než jeho kvalitu. Jednoduše řečeno – raději si upečou půl prasete, než by si dali normální porci něčeho dobrého.

A co by si měli dát – potažmo, co máte rád vy?

Lehká jídla. Mně pocit přejedení vyloženě vadí. Nejraději mám ryby, zeleninu, těstoviny… Knedlíky sním možná dva do roka, klasickou českou kuchyň moc nekonzumuju.

A jak už všichni víme, nesnášíte kečup…

To je omyl – kečup jako hotový produkt mi nevadí. To, co mi vadí, je, že jej mnozí používají jako jeden ze základních komponentů nejrůznějších omáček. V nich nemá kečup vůbec co dělat.

A co máte naopak rád, tedy kromě vaření?

Mám na sebe něco prásknout? Snažím se trošku sportovat, rád poznávám nové kultury – i když je to právě velice často ve vztahu k tomu jídlu, mám rád dobrou hudbu.

A legraci.

Srandu miluju, za srandu bych dal život.

Z obrazovky z vás jde ale někdy strach…

Vy se mi divíte, když vidím tu hrůzu? Některé restaurace jsou opravdu v žalostném stavu.

Předpokládám, že vám je vybírá televizní produkce.

Přesně tak, před natáčení dostanu do rukou jakýsi scénář, v němž tedy není dáno, co mám říkat, ale spíš je v něm popsaný příběh a problematika toho kterého podniku. Abych byl v obraze, věděl, kde a jak začít ty věci řešit.

Přišla někdy stížnost na vaše jadrné vyjadřování?

Samozřejmě, lidi si stěžují – není jich moc, ale jsou. Osobně si nemyslím, že bych byl nadměrně sprostý, mluvím tak, jak je v naší branži zvykem (a v naší zemi vůbec). Profesionální gastronomie je drsný obor, nejsou v něm navonění pánové ve vysokých bílých čepicích, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale tvrdě se v něm pracuje a leccos se i musí spolknout…

Autor: Gabriela Kováříková

3.3.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Nejčastějšími riziky pro zaměstnance na evropských pracovištích jsou stres a problémy pohybového aparátu, zejména zad a rukou.
10

Odškodné za bolavá záda? Zničí nás to, tvrdí o návrhu firmy

Maria Šarapovová na exhibici v Las Vegas.
14

Pohledem Vojtěcha Žižky: O Máše a pokrytectví

Kde je farmářský trh s kvalitním jídlem? To si lidé musí povědět mezi sebou

Kus nebo třeba jen kousek vlastního pozemku? V Praze to má málokdo. Ani s dostatkem času nebo i chuti hrabat se v hlíně to občas není růžové. Právě v metropoli se tak staly fenoménem farmářské trhy.

Vakcíny proti tetanu docházejí. Lékaři při přeočkování upřednostňují starší děti

V dětské ambulanci v Kunštátě na Blanensku předminulý týden vypotřebovali poslední Boostrix Polio. Vakcínu, kterou povinně přeočkovávají deseti až jedenáctileté děti proti záškrtu, tetanu, černému kašli a dětské obrně. A několik měsíců ji ani nedoobjednají. Dodavatel oznámil přerušení výroby. „Potřebujeme obnovu dodávek hned, začínáme mít nenaočkované děti," přiblížila tamní lékařka Marie Neníčková.

Američané jsou v Koreji zatím bezzubí. Nesestřelí balistické střely KLDR

Flotila USA v čele s letadlovou lodí Carl Vinson se vytrvale přibližuje Korejskému poloostrovu. V prostoru by měla být do několika desítek hodin. Svaz disponuje takřka kompletním arsenálem zbraní - střelami země-země Tomahawk, stíhačkami Super Hornet, protilodními střelami. Zatím však chybí výzbroj, která by dovedla zasáhnout severokorejské balistické střely.

Chtěl být prezidentem, teď má na krku mezinárodní zatykač

Co je moc, to je moc. Krajskému soudu v Ostravě došla trpělivost s někdejším kandidátem na prezidenta republiky a kanadským podnikatelem českého původu Jiřím Včelařem Kotasem (64 let). Ten jako obžalovaný figuruje v kauze padělaných obrazů světoznámých malířů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies