Zemřel herec Radoslav Brzobohatý

Ostře řezané rysy ve tvářích i duších jeho „skutečných chlapů" nechávaly lhostejným jen málokoho. Nezapomenutelné jsou jeho role z filmu Všichni dobří rodáci, seriálu F. L. Věk či divadelní Řek Zorba. Letos byl tento oblíbený herec v televizní anketě TýTý uveden do Dvorany slávy.

S herectvím začínal již v 50. letech minulého století, první film natočil v roce 1959. Od té doby se Radoslav Brzobohatý divákům představil ve stovkách rolí v divadle, ve filmu i televizi a stále patřil mezi nejpopulárnější české herce a osobnosti vůbec. Tento prototyp „drsných sympaťáků" zemřel dnes, den před svými osmdesátinami.

Nepřehlédnutelné charisma

Ačkoli jej vysportovaná postava a nepřehlédnutelné charisma předurčovaly pro role mužných, správných a čestných chlapů, uplatnil se v divadelních i filmových rolích všech žánrů. První velkou vlnu popularity mu přinesla role Martina Edena v televizním přepisu románu Jacka Londona, v šedesátých letech zazářil však i například v komedii Ladislava Rychmana Dáma na kolejích či válečné tragédii Martina Friče Hvězda zvaná Pelyněk.

Právě šedesátá léta a počátek let sedmdesátých byly dobou, kdy měl Brzobohatý štěstí na nezapomenutelné role. Sám označil za své největší úspěchy trojici filmů Atentát (1964) Jiřího Sequense, Ucho (1970) Karla Kachyni a Všichni dobří rodáci (1968) Vojtěcha Jasného.

Trezorové filmy

Koncem 60. let také točil slavný televizní seriál F. L. Věk, kde si zahrál hlavní roli a který nakonec narazil u komunistických cenzorů. „U nás ještě dozníval pocit svobody a každý takový kulturní počin národ posiloval," řekl na téma seriálu. Seriál a především „trezorové" filmy Ucho a „Rodáci" znamenaly určitý zlom v jeho kariéře. Komunistický režim se kvůli nim v době normalizace postaral o to, aby o výraznější filmovou roli delší dobu nezavadil.

Brzobohatý byl kromě herectví znám i jako valašský patriot a milovník Slovenska. Ve Vrútkách na Slovensku se narodil a díky práci zde poznal i svou současnou manželku herečku Hanu Gregorovou. Na Valašsku, kde se po válce usadila jeho rodina, prožil dětství. Odtud pramení i jeho láska k lidovým písním, které zde slýchával. Od dětství také hrál na několik nástrojů – housle, basu, kytaru, trubku. Veřejně začal vystupovat již při středoškolských studiích ve Valašském Meziříčí a později v Krnově. Hrál s ochotníky a taky v kapelách.

Propadl knihám

Brzobohatý pocházel z námořnické rodiny. Moře brázdili jeho otec i děd, mladý Radek je však nenásledoval, místo do vln se ponořil do knih. Doslova jim propadl. „Literatura mě posunula jinam," řekl v jednom z rozhovorů. Dovedla jej k divadelním prknům, na čemž má podle jeho slov největší zásluhu češtinář na gymnáziu ve Valašském Meziříčí: „Nesmírně spravedlivý člověk, který dokázal ctít názor druhého."

Po studiích na pražské DAMU nakonec zakotvil na vytoužené scéně Divadla Na Vinohradech, kde zůstal přes 30 let. Odtud je i jeho slavný Clavellův a Hubačův Král Krysa či Goethův Faust. Z vinohradského divadla odešel až v roce 2000 po delším období, kdy nebyl obsazován do velkých rolí. S divadlem chtěl údajně skončit, jeho žena mu to však rozmluvila. Zkusil to tedy v Karlínském hudebním divadle, kde exceloval v roli Řeka Zorby. V roce 2004 pak spolu s manželkou Hanou Gregorovou založili Divadlo Radka Brzobohatého, na jehož prknech se například ve hře Dva na smetišti sešel se synem Ondřejem.

Pokaždé si vzal herečku

Radoslav Brzobohatý, který byl letos byl při vyhlašování cen TýTý uveden do televizní dvorany slávy, byl potřetí ženatý, pokaždé si vzal herečku. Z prvního manželství s Jaroslavou Kolářovou má dceru Radanu. Jeho druhou ženou byla Jiřina Bohdalová, svazek však brzy skončil rozvodem. S Hanou Gregorovou žil od roku 1981. Jeho žena přivedla do manželství svoji dceru Rolu, narodil se jim syn Ondřej.