Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zita Kabátová slaví 96. narozeniny a stále točí filmy

Praha - Slavné filmové hvězdě Zitě Kabátové schází ode dneška do rovné stovky už jen čtyři roky. Přestože po úrazu už tráví dny převážně na nemocničním lůžku, den před naším rozhovorem ještě natáčela film.

27.4.2009 3
SDÍLEJ:

Zlaté dno. Zita Kabátová ve svém filmu z roku 1942, posledním před dlouholetou filmovou odmlkou.Foto: ČTK

Včera jste tu měla filmaře. Co jste natáčeli?
Byl to jen jeden den. Film se jmenuje Svědkyně a já tam dávám to poslední svědectví. Jak to opravdu bylo. Dělala jsem to se Zindulkou a měla jsem z toho opravdu velkou radost.

Čeho se týká to svědectví?
Dávají někomu vinu a já nakonec řeknu, že to nebyl on. Takže já mám takový ten puntík nakonec. Celé to jedná
o srazu staroušků, někde tady mám scénář. Hlavně bylo fajn, že přišli za mnou k posteli. Já jsem řekla: Všechno vám udělám, ale nehnu se vám z postele.

Lze jen obdivovat vaše starší filmy, ale také váš návrat v šedesátých a potom opět v devadesátých letech. Je to zvláštní, ale i přes dlouhé přestávky na vás diváci nezapomněli. Máte některý z těch filmů nejradši?
Muži nestárnou. Jednoznačně. Já jsem tuto hru hrála u Nového v divadle. A Nový byl stoprocentně přesvědčen, že to bude hrát se mnou i ve filmu. Ale on mu to Slavínský nedal.

Ovšem Pivec v tom byl vynikající.
Jasně! On by totiž Nový už neuhrál toho nejmladšího. Toho posledního by zahrál báječně, ale ty vrásky a ty oči nejde nalíčit namlado. A Pivec byl velmi věrohodný. Milej chlapík.

Ve své nedávno vydané knize Můj recept na dlouhověkost vzpomínáte na vilu v Dobříni, kterou postavil váš tatínek. To je ta Dobříň, kde se narodil básník Josef Hora?
To je ona. Leží na Labi, je to těsně u Roudnice. Když vystoupíte z vlaku, přejdete koleje a jste u nás doma.

Co tam teď je? Patří to vám?
Ne, na to už nemám síly. Oni si to po únoru 48 vzali, udělali z toho knihovnu, tak ať se starají. Já jsem jim to nechala. Starali se o to tak, že spadnul strop. Mělo to rovnou střechu, nechali tam sníh, popraskalo to, proteklo, spadlo. Co je s tím teď, nevím. A na datumy se mě neptejte, na ty už jsem vadná.

Ale protože je ta Dobříň spjatá s Josefem Horou – jaký je váš vztah k poezii?
V době, kdy jsem nemohla hrát, dělala jsem zájezdy s Taťánou Molendovou. Pan doktor Hošek hrál na klavír, ona k tomu měla moc hezké šansony a já jsem k tomu říkala básničky. Měla jsem sešit básní a měla jsem je jako očíslované. Říkala jsem divákům – určete si číslo, já vám podle něj najdu báseň a zarecituju. Divák si řekl šedesátku a myslel, že mu říkám tu šedesátku.

A recitovala jste, co jste chtěla, bez ohledu na čísla?
Pochopitelně. Vždyť to je divadlo.

A co jste měla nejradši?
Goetheho Manžele, pakliže to znáte. (recituje)

A dodnes to umíte zpaměti. To jste ten sešit ani nepotřebovala…
Všecky jsem uměla zpaměti. Všecky, které jsem potřebovala.

Když člověk čte vaši knížku, má pocit, jako byste nikdy neprožila nic špatného. Přes všechny nepříjemnosti to vypadá, jako byste byla jen šťastná. Nebo ne?
Já vám řeknu: Štěstí je olej. Ten nad všechno vyplave.

A pod ním zůstane to nepěkné?
Ano.

Vy jste ale měla velmi těžká padesátá léta.
Já jsem naštěstí měla báječnou přítelkyni, fotografku Winklerovou, to byla hrozně šikovná holka, foto Karola, to jsou všechny ty fotky, které znáte. A když bylo nejhůř, ona mě vzala k sobě jako retušérku, koloristku. Takže jsem zaměstnání měla, byla jsem krytá, že na mě úřady nemohly.

Koho z režisérů jste měla ráda, ať už po pracovní stránce nebo lidsky?
Lidsky bohužel ne, to byla práce, na to nebyl čas, nebyla ani chuť. A pak – já jsem byla věrná ženská, já jsem si nekomplikovala život nevěrou. A sexuální maniak, to jsem nikdy nebyla. Byla jsem věrná manželka a mám s manželem krásného zdravého syna.

Vy jste měla vynikajícího manžela, sportovce, olympionika. Zajímavé je, jak jste se seznámili.
On vlastně kolem Dobříně jezdil na skifu. Já jsem v Labi plavala. Je tam takový taras, kam jsem si sedla, on jel okolo, zabrzdil, a tak jsme si pokecali. V těch místech je ohyb, takže on stejně musel vždycky přibrzdit.

Takže vy jste si ho tam vyhlédla?
Ne. On tam prý viděl vždycky takovou blond hlavu, která tam plave, Labe je v těch místech široké, on si říkal – ta holka musí dobře plavat. Prý.

On si tedy vyhlédl vás?
Tam to začalo, tam jsme se ale jenom seznámili. Pak ale já jinam, on jinam, každý měl jinou kariéru, až potom, když se všechno zlomilo, tak první, ke komu přišel, jsem byla já. Začalo manželství, narodil se syn. A bylo to krásné manželství, zaplať pánbůh za ně.

Váš poslední film před onou dlouhou nucenou odmlkou bylo v roce 1942 Zlaté dno s Vlastou Burianem…
Vlastík byl úžasnej.

… a prvním vaším filmem bylo Světlo jeho očí, kde jste hrála hlavní roli ošetřovatelky Světly a které mělo premiéru v březnu 1936. Jak k tomu došlo?
Dřív v časopisech vycházely románky na pokračování. A že se to zfilmuje. Bylo tam napsáno: Kdo se chce stát filmovou hvězdou tohoto Světla jeho očí? A byl pak nábor, přišla jsem k řediteli kina Alma, a protože jsem věděla, o co jde, měla jsem dlouhý kabát, velké perleťové knoflíky, nahoru otočený klobouk, no prostě vyšitá Světla. On mě uviděl a řekl – výborně, úžasný, a šli jsme do Nationalfilmu k řediteli Feixovi, a hned tam se mnou podepsali smlouvu. Já tam přišla jako Kabátová a odešla jako Světla. Tenkrát šlo všechno hrozně rychle.

To natáčel režisér Slavínský. Takže on byl možná tím, s nímž se vám dobře pracovalo?
Ano. A on mi zůstal věrný a já jemu. Protože on pracoval rychle a málo stříhal. Jak se něco moc stříhá a slepuje, je to na draka. Je z toho guláš. Slavínský měl přesnou představu.

A z kterého z filmů, jež jste točila po roce 1989, jste měla největší radost?
Abych vám řekla pravdu, já už jsem těch radostí měla jaksi dost, tak se mi to trochu mate.

Ale chystáte se na další filmy?
Mně to včera stačilo. Prostě jsem pak už zmlkla a slovo by ze mě nedostal. Protože těch lidí, co se sem nahrnulo! Já jich půlku vyhodila. Byla jsem hrozně zlá bába!

Autor: Petr Kovařík

27.4.2009 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ve vyškovských kasárnách vybuchly granáty, jednoho vojáka roztrhaly a další dva zranily.
AKTUALIZOVÁNO
10 6

V dědických kasárnách údajně vybuchly granáty. Jeden voják zemřel

Ilustrační foto.

Vlaky stojí, nádraží pročesává policie. Hledá bombu

O Krejčířovu vilu neměl nikdo zájem. Do dražby půjde znova za půl roku

V úterý proběhla první dražba černošické vily uprchlého Radovana Krejčíře. Žádný zájemce se ovšem nepřihlásil. Dražba se zopakuje ještě za půl roku, ovšem za nižší cenu. O výsledku aukce v úterý informoval server Irozhlas.cz.

Drzá krádež a pád mostu ze špejlí: nejlepší videa z 18. září

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pondělí 18. září 2017.

Chybí posudkoví lékaři a co je zlé: třetina jich za rok skončí kvůli věku

Lékařské posudkové službě chybí lékaři a situace se na konci příštího roku může ještě zhoršit. Kvůli věku skončí třetina doktorů, bude jim přes 70 let. Ministerstvo práce chce, aby administrativu za "posudkáře" začali vyřizovat v příštím roce asistenti. Na volná místa chce díky zvýšení platů přilákat nové lékaře.

Připravte se na topnou sezonu: Některé obce žádají revize plošně

/INFOGRAFIKA/ Než si necháte vystavit revizní zprávu, ověřte si, kdo vám ji zpracovává, radí ředitel topenářské asociace Mojmír Krátký.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení