VYBERTE SI REGION

Zoufalci: dobře mířená trefa mezi třicátníky

Praha /EXKLUZIVNÍ RECENZE, FOTOGALERIE/ - Chytrý, vtipný a nenáročný – takový je hraný debut Jitky Rudolfové Zoufalci, který se ke svému dobru navíc nebere vážně. Mladá filmařka končící právě studium na FAMU si ke krátkému nahlédnutí do života dnešních třicátníků napsala vlastní scénář a dlužno dodat, že trefným perem. Jak říká, bavila ji otázka, „do jaké míry může člověk ve třiceti bilancovat“. A filmem si tak trochu odpovídá – může, ale pořádně to nikam nevede.

20.11.2009 2
SDÍLEJ:

Nový český film ZoufalciFoto: stránky filmu

Její hrdinové tomu nasvědčují: šestice přátel se zná od školy, schází se a vede dlouhé debaty o životě, partnerech, chabých úspěších i snech. Jeden studuje devátým rokem vysokou, další váhá s oznámením homosexuální orientace rodičům, jiná řeší své opilecké úlety na hraně sebezničení. Do jejich postojů se promítají momenty z rodinného života, který se ubírá jinudy, než si člověk vysnil.

Střet s realitou má smířlivě nahořklou příchuť

Nápad opustit stávající model a souznít v komunitě na samotě v podhůří, ve svobodě a vnitřním klidu nutně musí narazit: na odlišnost povah, priorit, dosavadní závazky… Zjištění, že některé touhy zkrátka nelze ve střetu s realitou naplnit, má u Zoufalců smířlivě nahořklou příchuť, v níž může divák potkat i sám sebe.

Způsob vyprávění je jakýsi proud situací, hovorů, zážitků, pevnou dějovou kostru Zoufalci nemají, a zjevně to režisérka neplánovala. Ale právě v přesném zachycení povah, vztahů a komorních malérů uvěřitelných hrdinů tkví kouzlo její výpovědi. Nejspíš i proto, že charaktery a osudy postav si „vypůjčila“ od vlastních přátel.

A tak má film neopakovatelný punc reality, vnímané v jejích groteskních projevech. Způsobem snímání nezapře Rudolfová učitelku Věru Chytilovou, u níž studovala režii. Pro film má tohle vidění šmrnc, stejně jako práce se zvukem a hudbou (Nůž), jimiž vytváří nečekané kontexty.

Režisérka vsadila na neznámé tváře mezi herci

Šťastnou ruku měla režisérka i ve volbě herců, mezi nimiž jsou až na výjimky (Simona Babčáková, Jaroslav Plesl) neznámé tváře, jež si režisérka našla v divadlech a které osvěžují krajinu filmových postav. Autentičnosti příběhu svědčí i chuť improvizovat při natáčení.

Zuzana Onufráková, Pavlína Štorková, Václav Neužil, Jakub Žáček i Michal Kern jako by hráli sami sebe, výborné dialogy a pointy situací (půvabné jsou manželské etudy Dagmary a jejího muže, míjejících se v pohledu snad na vše) vtáhnou diváka rychle do příběhu a krom toho, že s nimi možná najde leccos společného, se dobře pobaví. Mít víc takhle nadějných debutů, mohl by si český film pískat…

Rozhovor s režisérkou Jitkou Rudolfovou

Dalo by se říct, že jste natočila generační výpověď o současných třicátnících?
Musím přiznat, že jsem o tom v tomto kontextu nijak zvlášť nepřemýšlela a trochu se tomu i bráním, i když chápu, že je to velmi nasnadě. Máte-li ve filmu šest hlavních postav podobného věku, podobných problémů a i já z pozice autora do této věkové kategorie spadám. Scénář měl podtitul – životní bilance ve třiceti – což jsem brala tak trochu s komickým podtextem. Zajímalo mě, do jaké míry může člověk ve třiceti bilancovat. Já osobně si myslím, že jsem toho v životě ještě moc neudělala.

Postavy jednotlivých filmových „zoufalců“ jste napsala podle svých skutečných přátel. Informovala jste své kamarády o tom, že některé jejich životní příběhy a zkušenosti použijete do filmu?
Samozřejmě. Bez jejich souhlasu bych si to asi ani nedovolila použít. Jsou to přeci jen značně osobní věci, i když přemodulované do fikce.

Je velmi osvěžující a ve výsledku fungující, že jste do svého filmu obsadila sice výborné herce, ale s ohledem na to, že jejich tváře nejsou v českém filmu „profláklé“. Byl to záměr?
Záměr to nebyl, i když dnešní doba díky nekonečným televizním seriálům i všudypřítomnému bulváru často přiděluje některým hercům docela křiklavou nálepku, což vás může při přemýšlení o obsazování filmu docela odradit. Důležité je to, co od nich očekáváte, v čem tušíte, že vám mohou „oživit“ či rozvinout vaši filmovou představu. To, že jste v dnešní době tváří známou z plakátů a z televize, notně neznamená, že jste dobrý herec. Zároveň nelze říct, že pokud hrajete v přiblblém seriálu, jste špatný – ostatně myslím, že většina „mých neznámých“ herců se stejně dříve nebo později v nějaké televizní seriálové show objeví – pokud se tak již nestalo. Například Simonu Babčákovou či Zuzanu Onufrákovou už lidé mohou znát ze seriálů Comeback a Redakce.

Když jste hledala pro svůj film herce, chtěla jste, aby přirozeně fungovali ve svých postavách, ale zároveň uměli improvizovat. Prý částečně improvizovali, ale zřejmě tak dobře, že to divák na plátně nemá téměř šanci zjistit…
Já mám improvizaci ráda, ovšem jen pokud se daří. Je pravdivá a může být něčím objevná. Ve scénáři bylo však pouze několik scén, které neměly napsané dialogy. Bylo tedy důležité si stanovit, co opravdu musí být řečeno tak, jak to bylo napsáno, co je důležité pro obsah a pro další rozvoj děje. Vždy vítám nečekané impulsy od herců, kteří si text nějakým způsobem funkčně přetvoří, kteří na sebe ve scéně dokážou vzájemně reagovat, ovšem významové hranice musejí zůstat zachovány. Co se týče samotných mimoobrazových komentářů, tam se vlastně od napsaného neměnilo nic, vzhledem k tomu, že šlo o výpovědi již jednou někým řečené, byla jejich následná interpretace přirozenější a jednodušší.

Film vznikl v dílně Věry Chytilové, kde jste režii studovala. Ovlivnila vás osobně tvorba Věry Chytilové? Jak vnímáte její filmy?
Člověk je v jednotlivých obdobích života ovlivňován určitými díly a určitými, nejen filmovými, tvůrci. V mém případě to byla také Věra Chytilová. Do jaké míry jsem jí ovlivněna, neumím odhadnout, jelikož každý se snaží nalézt si tu svou vlastní cestu. Jisté je, že si na ní cením, vedle jejího spontánního přístupu k filmu, zejména toho, že jsem si uvědomila, jak je důležité přemýšlet nad tématem scénáře filmu. A hlavně být schopen si jej přesně definovat. Zní to možná velmi jednoduše, ale je to jedna ze zásadních věcí pro další formální uchopení a stylizaci filmu. Jde o to, umět zachytit váš osobní - autorský pohled na problematiku, jíž se chcete zaobírat.

Složitá stavba filmu, prolínání několika časových a dějových rovin, chvílemi až dokumentární pojetí. Čeho jste chtěla těmito různými postupy docílit?
Chtěla jsem, aby film v určitých ohledech fungoval ve stylu proudění myšlenek v našem vědomí, kdy často dochází k vytváření „nečekaných“ kontextů a významů. K onomu vzájemnému prolínání se dochází i s ohledem na počet hlavních postav, z nichž každá má své problémy, ty by se měly vzájemně doplňovat – je to vlastně druh mozaiky.

Jak jste prožívala samotné natáčení filmu? Odjeli jste například na několik dní na statek, kde jste strávili společně dost času. Nebo režisér, zvlášť při svém debutu, nemá pomyšlení na nic jiného než, aby to měl za sebou?
Mám ráda ono společenství, které na určitou dobu z lidí ze štábu i z herců vznikne, filmové natáčení beru - nehledě na jeho velikost - za něco velmi osobního, se všemi vzájemnými vazbami. Je však pravda, že režisér je pod značným tlakem – zejména svých vlastních tvůrčích pochybností, jste ponořen do toho, co vzniká, jste tím nadšen nebo naopak deptán, to může následně budit dojem určité bezohlednosti, což si možná v tu chvíli ani neuvědomujete, protože věříte, že všichni jsou do tohoto procesu ponořeni stejně. Zároveň dobře víte, že ve střižně budete na všechno(tedy společně se střihačem) stejně sám a jedině vy budete za výsledek zodpovědný, takže nevěřím na pohodová natáčení, spíš se mi potvrdilo, jak je důležité věřit vlastní intuici.

(zdroj: stránky filmu)

Autor: Jana Podskalská

20.11.2009 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Povstalci v Halabu řekli Američanům, že město neopustí

Damašek - Povstalci v syrském Halabu oznámili Spojeným státům, že obléhanou východní část města neopustí. Reagovali tak na výzvu Moskvy, která je prý připravena jednat s Washingtonem o stažení všech rebelů. Informovala o tom agentura Reuters. Podle syrského vojenského zdroje má Damašek v plánu získat plnou kontrolu nad Halabem během několika týdnů.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies