Osobnost Deníku
Přečíst článek >

A po dvou letech se třiadvacetiletý univerzál chystá na druholigový start. „Je to jako pohádka. Ale tak jsem mluvil, už když jsme loni hráli třetí ligu. Poslední sezony byly fakt úžasné, pokaždé se postoupilo. O tom se mi tehdy vůbec nesnilo," usmál se.

Každý fotbalista má ale přece nějaké sny…

Upřímně řečeno jsem si tehdy ve Vřesině v I.B třídě myslel, že to nějak budu hrát s bráchou a bratránkem. Pak však přišla nabídka z Vítkovic, nad kterou jsem moc neváhal. A ukázalo se, že to bylo dobře (úsměv).

Co na váš vzestup vlastně říká rodina?

Je na mě hodně pyšná. Všichni mi to přejí a maximálně mě podporují.

Kdy jste si vlastně uvědomil, že budete i vy sám členem druholigového vítkovického kádru?

To jsem dlouho nevěděl, v přípravě se totiž protočilo strašně moc hráčů. Snažil jsem se v tréninku nic neošidit, zabojoval jsem a jen jsem trpělivě čekal na to, až přijde nabídka. Ale fakt dlouho jsem nic netušil, trenéři mi ani nic nenaznačili.

Jak se vlastně Vítkovice chystají na premiéru, možná by se dalo s jistou nadsázkou říct na obnovenou premiéru ve druhé lize?

Těžce, co si budeme povídat. Tréninky jsou těžké, hlavně v prvních třech týdnech nám trenéři dávali zabrat. Navíc třeba pro mě samotného byla premiéra v tom, že jsme měli dvoufázové tréninky. Na to jsem si nějaký čas pořádně zvykal. K tomu jsem to měl okleštěné tím, že jsem se i lehce zranil. Teď se ale už cítím dobře.

Takže jste zažil večer i svalovou horečku?

Dá se to tak říct, ale spíš bych to vyjádřil tak, že mi nohy moc nedržely. Nakonec jsem to přežil, nohy si zvykly a teď jen doufám, že se mi to na podzim vrátí.

Prošli jste přípravným obdobím a teď vás čeká druhý pohárový zápas, po kterém pak už konečně přijde druholigová bitva v Českých Budějovicích. Kdybyste se ale ohlédl zpět, které utkání se Vítkovicím v přípravě nejvíc povedlo?

Asi proti Brumovu v poháru. Možná to bylo ale tím, že soupeř nebyl z nejtěžších. Ale ani hned ty první zápasy proti Třinci a Slovácku nebyly špatné.

A co vám naopak dala pětigólová porážka od Opavy?

Hlavně pokoru a vědomí, že se musíme poučit z chyb, které vyústily v góly. Jinak mě ale kluci z Opavy mile překvapili, ani když nám sázeli jeden gól za druhým, nijak se nám na hřišti nesmáli ani do nás neryli, byli v pohodě.

Je teď velká nevýhoda pro Vítkovice, že na rozdíl od dalších čtrnácti týmů ještě na první druholigový zápas čekají?

Možná, že asi ani ne. Navíc jedeme do Budějovic, kde až tak moc co ztratit nemáme, tam můžeme jen překvapit. Takže to nakonec může být i výhoda.

Předtím vás čeká ještě ve středu pohárový zápas v Chrudimi. Co se dá od něj čekat?

Tak to vůbec nevím. Vím jen, že v České fotbalové lize taky dlouho hráli o postup jako my. Ale jak hrají, si teď ještě vůbec představit nedokážu.