VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jak jsem se neztratil v brazilském bagu

RIO DE JANEIRO - Trénoval jsem v Riu ve fotbalové akademii Sitio Lonier s koučem mistrů světa Carlosem Albertem Parreirou.

2.8.2007
SDÍLEJ:

Kouč mistrů světa z roku 1994 a maskot kempu spolu s hlučínským týmem.Foto: Tomáš Nohejl

Přešlapuju u postranní lajny jako náhradník, lačný vtrhnout do bojové vřavy. Matthieu Fenaert, šéfmanažer fotbalové akademie Carlose Alberta Parreiry v Riu, ještě vysílačkou shání poslední svolení ochranky. Nedivte se, letní osmidenní kemp pro téměř dvě stovky dětí ze 17 zemí světa pořádá mocná mezinárodní company Coca-Cola a Brazílie patří mezi hodně obávané země.

„Tak jdi,“ lehce mě postrčí. Konečně můžu vyběhnout na mírně hrbolatý trávník z hustých, ale tropicky plochých drnů. Bílé kopačky (díky za půjčení, Rosťo, trenére z Hlučína) jsem pečlivě zašněroval, navlékl si nový dres Vasco da Gama a opatrně protáhl třísla. Kolik že ti už je, tati? Očima hledám trenéra a matně odezírám jeho pokyny. V tu chvíli mi prolétne míč mezi nohama a ozve se smích. Jesle! Aneb potupné zasvěcení do hry na přivítanou. Kdo to byl? Co ty seš za… Jak se jmenuješ?! „Ignácio,“ drží vzdorovitě vztyčenou hlavu asi patnáctiletý výrostek. „Betis Sevilla,“ dodává. A já jen vydechnu. No dobře…

Na hřišti velikosti poloviny běžné hrací plochy pracují čtyři skupinky po sedmi nebo osmi hráčích zhruba stejné výšky. Každé z nich se věnuje jeden trenér v modrém triku a dva pomocníci v bílém dresu, mladí fotbalisté z předních klubů v Riu. A mezi všemi prochází Carlos Alberto Parreira, kouč koučů, šéf akademie. „Míč držíme pod nohou a couváme,“ ukazuje.

Jeho pomocníci zatím vymezují malinký prostor. Další cvičení spočívá ve vedení míče na stejně miniaturní ploše, přičemž se přidává úkol ukopnout při tom balon někomu jinému.

Za pár minut mě zalévají potoky potu. Počasí vypadá svěže, ale vlhké klima a pár sprintů dají zabrat. Pak přichází brazilské „bago“. Osm párů nohou a šest míčů. Kdo zůstane bez něj nakonec, prohrál. Bráním se tvrdě, Ignácio jen sykne a úžasem vykulí oči. Tumáš, kouzelníku! Hernán z Ekvádoru, s nosem zahnutým jako andský kondor, se jen zazubí.

„Pauza na pití a pak měníme prostory,“ křičí náš trenér, Cesar Jezu, co hrával za Flamengo i Dallas MetroStars a má tu hlavní slovo. Sám Parreira, 64letý bard, zatím roznáší a zapichuje tyčky vyznačující místo pro skupinky. Tři rychlé kroky, přihrávka a souboj s jejím adresátem. „Gól“ můžete dát do tyče vpravo i vlevo, jak je libo.

Pestrý program cvičení trvá hodinu a půl. Poté přecházíme na sousední umělý koberec a dělíme se na tři týmy. Dva hrají, kdo dostane branku, přepustí plac třetímu. Takhle další půlhodinu. Parreira sedí na lavičce a hloubavě pozoruje hráče. V přerušené hře vstane a zajde doprostřed hřiště vysvětlit své požadavky.

Oranžový kotouč slunce pomalu padá za horu. Dlouhý táhlý hvizd končí můj zážitek. Jednou jsem si zahrál s Masopustem. Trénoval jsem kdysi s Knapcem, Hruškou, Urbanem, Benákem, nebo Staňkem. A teď i s koučem brazilských mistrů světa z roku 1994.

P. S. Před večeří jsem porazil ve stolním fotbalu 6:3 Josepha z Haiti. Bylo mu právě devět a hodil pak po mně hrst hlíny…

 

Hele, půjdeš si s námi zakopat, Bebeto?

RIO DE JANEIRO - Sál napěchovaný klukovským očekáváním potemněl. Na plátně běží slavné góly. Střela nártem, nůžky, žlutozelená kanárková radost. Náhle se film zastavuje. Mattheu Fenaert, šéf Parreirovy akademie v Riu, oznamuje: „Hlavní hrdina je tady.“ Zpoza plenty vchází do frenetického vřískotu maličký usměvavý mužík. Mnoho účastníků Coca-Cola kempu už ho přerostlo. Centimetry, ne slávou. Jose Roberto Gama de Oliveira, zvaný Bebeto, patří do galerie nezapomenutelných mužů nejen brazilského fotbalu.

„Bylo skvělé si s ním popovídat a vyfotit se,“ řekl Václav Mozol, kapitán hlučínského školního týmu, který se právě vrátil z pobytu v Brazílii. „Lidi u nás čekali na titul už čtyřiadvacet let, byla to ohromná událost,“ zavzpomínal dnes 43letý Bebeto na nejvýznamnější dny své kariéry, světový šampionát v USA 1994.

Přitom jeho životopis přetéká významnými daty: hrál na třech mistrovstvích světa a dvakrát na olympiádě, kde získal stříbro a bronz. Za Flamengo nastřílel 151 branek, v brazilském dresu 42. K tomu působil i ve španělské Valencii a La Coruni, pak v mexickém Toros Neza, japonské Kašimě nebo saúdském Al-Ittihádu.

Víc než góly se ale zapsal do dějin jejich oslavou. „Jeden z nejkrásnějších projevů sportovní radosti v historii,“ psaly tenkrát noviny. Den před čtvrtfinále šampionátu 1994 s Nizozemskem se mu narodil synek. Třetí dítě, ale první, u něhož nemohl být v nemocnici. Poté, když obešel gólmana De Goeye a zavezl míč podruhé do sítě, rozběhl se k tribuně a spolu s Romáriem a Mazinhem začali v náručí kolíbat imaginární miminko.

„Bylo to spontánní, náhlé hnutí mysli,“ usmál se Bebeto. „Chtěl jsem ženě a malému aspoň na dálku ukázat: Jsem s vámi, myslím na vás.“ Gesto pak použilo mnoho hráčů v různých sportech po něm. Pojem Bebetova kolíbka patří pevně do sportovní terminologie.

„Hele, Bebeto, půjdeš si s námi zakopat,“ zkoušeli to kluci. „Už je pozdě,“ ukázal fotbalista na potemnělou oblohu. „Musím domů za rodinou,“ omluvil se. Jeho „americkému“ synkovi je už třináct.

2.8.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ministr financí a šéf ANO Andrej Babiš
DOTYK.CZ

"Jste zloděj formátu, jaký tu nikdy nebyl," uslyšel Babiš na svém mítinku

Jaroslav Dvořák, známý pod přezdívkou Indián (vpravo).
5

Záhadná smrt bezdomovce Indiána: „Viděl jsem, jak ho surově mlátí,“ tvrdí svědek

AUTOMIX.CZ

Teď umřu... Richard Hammond se konečně vyjádřil k nehodě, co přesně se stalo?

Jsou to už více než dva týdny, co moderátor Richard Hammond ošklivě boural ve Švýcarsku s elektromobilem Rimac Concept One. Na konci vrchařské trati vyletěl ze silnice, a urazil 300 metrů dolů z kopce, než se auto zastavilo a shořelo.

Ostatky Horákové jsou 67 let po její popravě stále neznámo kde

Ani 67 let po justiční vraždě právničky Milady Horákové není zřejmé, jak komunistický režim naložil s jejími ostatky.

AKTUALIZOVÁNO

Ukrajina hlásí kyberútok. Nebezpečný email se šíří světem, zasáhl i Česko

Prvním, kdo ohlásil napadení svých počítačových systémů, byla Ukrajinská národní banka. Útok pak začaly hlásit další banky, státní úřady a soukromé i státní firmy z celého světa. Za útokem stojí zatím „neznámý virus." Poradce ministra vnitra Anton Geraščenko uvedl, že podobné organizované systémy používají ruské zpravodajské služby. Útočníci požadují výkupné.

Konec sporné výstavy? Radnice má „v rukávu" právní posudek

Spor o expozici Body The Exhibition vystavující mrtvá těla spěje k rozuzlení. Vedení Prahy 7 získalo právní analýzu, která by mohla přesvědčit policii o nevhodnosti výstavy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies