VYBERTE SI REGION

Bývalý reprezentant Ujfaluši: Na tribuně mě možná nostalgie přepadne

Vigantice /ROZHOVOR/ - Mistr turecké ligy Tomáš Ujfaluši dal reprezentaci před časem vale, na Euro do polské Wroclavi tak pojede pouze jako fanoušek.

6.6.2012
SDÍLEJ:

Fotbalisté Tomáš Ujfaluši (vpravo) a Martin Fenin.Foto: Deník/František Géla

Vlastně se teď měl s národním týmem připravovat na mistrovství Evropy. Tomáši Ujfalušimu je sice „už" čtyřiatřicet let (i když byste mu ten věk nehádali), přesto bezpochyby patří mezi nejlepší české obránce. Ostatně v letošní sezoně to jen potvrdil. V Galatasarayi Istanbul, kde dokonce horkokrevným Turkům dělá kapitána, patřil mezi opory mužstva a konečně oslavil svůj vysněný ligový titul. „Euro? Chystám se tam už jen jako fanoušek. Jasně, že mě to asi přepadne, že jsem tam mohl spíš hrát, ale nejsem v národním týmu už tři a půl roku. A ve svém věku taky potřebuju odpočinek," říká fotbalista, který před dvanácti lety vyrazil ze Sigmy Olomouc do světa velkého fotbalu.

Hned v první sezoně v Turecku jste se dočkal vysněného titulu, takže sezonu asi hodnotíte jako úspěšnou, že?

Spokojený musím být. Šel jsem tam právě kvůli ligovému titulu. Do té doby jsem ho nezískal a moc jsem ho chtěl. Dá se říct, že v Atletiku Madrid byla šance na něj minimální, nebo spíš nulová. V podstatě jsem tam vyhrál všechno, co se dalo zvládnout Evropskou ligu a Superpohár. I proto jsem v momentě, kdy přišla nabídka Galatasaraye, kývl. Samozřejmě také proto, že tam byl Bary (Milan Baroš) a taky trenér Fatih Terim, který mě za každou cenu chtěl. Dostal jsem ještě o rok delší smlouvu, než jsem měl ve Španělsku. Zkrátka všechny věci hrály pro mě. Jsem maximálně spokojený.

Turecká liga se rozhodovala v přímém souboji mezi Galatasaray a Fenerbahce a vy jste ten zápas kvůli vyloučení nedohrál. Jak vám bylo?

V ten moment jsem to pochopitelně hodně prožíval. Od rozhodčího to byla spíš kompenzace, protože domácí hráli taky o deseti. Obě žluté karty jsem dostal za zdržování. Při první jsem podával balon brankáři, to jsem nepochopil. A druhou už vůbec ne. Bylo to po odpískání faulu, které já jsem ale neslyšel, protože tam pískalo padesát tisíc lidí. Těch patnáct minut v kabině pak nebylo nic příjemného.

Po zápase se strhla přímo na hřišti mela, takže jste na předání trofeje museli dlouho čekat. Jaké tedy byly oslavy?

Bezprostředně po zápase nebylo vlastně nic. Čekali jsme v šatně čtyři hodiny, jestli vůbec pohár dostaneme. Nakonec jeden člověk z představenstva volal snad až prezidentovi. A na úplně prázdném stadionu nám ten pohár pak dali. Bohužel teda zhasli všechna světla, takže jsme ho přebírali jen v záři blesků od všech fotografů (usmívá se). To bylo opravdu zvláštní. Ale vynahradili jsme si to o den později, kdy na našem stadionu bylo padesát pět tisíc lidí. To bylo udělané moc hezky. Pak byla i společná večeře a diskotéka, ale toho už jsme se s Milanem neúčastnili, protože druhý den jsme cestovali domů.

Jak vám sedí turecká bouřlivá atmosféra?

Atmosféra je geniální. Musím říct, že se splnilo všechno, co mi říkal Bary. Je to výborné. Derby s Besiktasem, Trabzonsporem nebo Fenerbahce, které je asi největší, to je opravdu extrémní.

Není to už třeba trochu za hranou? Nemáte někdy strach?

To ne. Třeba na Besiktasi, když člověk kope roh, tak po něm hází všechno, co je po ruce. Ale důležitou věcí asi je, že fanoušci mají zákaz vstupu na stadiony venku, takže jsou tam jen domácí. Ohledně bezpečnosti je to asi ta nejlepší varianta.

Vy jste v kariéře prošel několik zemí, takže jste kompetentní ke srovnávání. Jaká je turecká liga?

Má svou kvalitu. Je to sice „jen" turecká liga, ale každý tým tam má pár dobrých hráčů. Nebudu tvrdit, že je to jako Španělsko, Německo nebo Itálie. Kvalitu ale má. Na závěr kariéry je to dobré, ještě když jsem se teď z kraje obrany posunul zase doprostřed. Tam je to klidnější (úsměv).

Kariéru tedy plánujete ukončit v Galatasaray?

Na té vrcholové úrovni ji asi zakončím tam. Původně to vypadalo na Atlético Madrid, protože se přiznám, že jsem takovou nabídku, jako mi dal Galatasaray skoro ve 34 letech, už ani nečekal. Mám teď smlouvu ještě na rok a rok opci, kterou bych měl naplnit, pokud se nic nestane. Pokud tělo bude nějakým způsobem fungovat, tak budu pokračovat tam.

V minulosti jste si pohrával s myšlenkou skončit v USA.

Vždycky jsem mluvil o Americe, ale ta už mě tolik neláká. Přál jsem si to tak, jít tam po konci v Atletiku, v nějakých pětatřiceti. Ale uvidíme. Třeba to nějak dopadne.

Česká liga je definitivně passé? Nepřipadá v úvahu?

Česká liga ne. To jsem docela rychle zamítl. Kdybych se vracel třeba ve dvaatřiceti, tak bych asi hrál i v české lize. Ale když mi bude nějakých třicet šest, tak už to nebude mít cenu. Chtěl bych kariéru zakončit v zahraničí, bude to tak lepší.

V Turecku děláte kapitána, ostatně jako ve většině vašich angažmá. Čemu to přisuzujete, že si vás vždycky vyberou?

Já nevím, abych řekl pravdu. Trenér určil kapitánem mě se Sabrym. Ale on prakticky vůbec nehrává, takže jsem to já. Je to pro mě pocta. Možná je to tím, že můžu komunikovat prakticky se všemi. Mluvím německy, italsky, španělsky a anglicky. Je tam opravdu jen pár hráčů, se kterými se moc nedomluvím, protože turecky opravdu neumím. A ani mě to moc neláká (směje se).

Jak vám vyhovuje život v Istanbulu?

Já tomu říkám New York Asie. Je tam opravdu všechno, ale je to strašně velké. Na tamní dopravu jsou potřeba pevné nervy a je potřeba si je hodně obrnit. Já prakticky jezdím jen na trénink a domů, jinak odpočívám. Pokud jdeme někam na večeři po zápase, tak je to někde v centru, kde nám to zabere třeba dvacet minut. Jinak se to moc nedá.

Můžete vlastně vyjít normálně ven? O tom, že Turci jsou hodně vášniví fanoušci, už jsme mluvili.

Vyjít se může, ale hodně záleží, kam půjdete. Já jsem se hned na začátku angažmá vyrazil podívat na Grand Bazaar, jako správný návštěvník Istanbulu. Teď už vím, že jsem to neměl dělat (směje se). Lidé vás objímají, líbají… Za hodinu, než jsem to prošel, jsem byl zpocený víc než na hřišti. Ale do restaurace nebo projít se, když je tam malá, se občas dá. Ale víc trávíme čas doma.

Tiskem už proběhly zprávy, že se jako fanoušek chystáte na Euro do Polska.

To se chystám. Už když jsem hrával, tak jsem si říkal, že až skončím, tak bych se chtěl zúčastnit takové akce jako fanoušek. Když je člověk na hřišti, tak tu podporu cítí. V nároďáku už nejsem tři a půl roku, a tohle je pro mě první možnost. Na první dva zápasy pojedu stoprocentně, to už mám i lístky. A kdyby se klukům zadařilo, tak jsem domluvený s Milanem Barošem, že mi nějaké vstupenky schová i na další utkání.

Jak vidíte české šance?

Bude to těžké. Neřekl bych ani vzhledem k prohrané generálce, protože to byl smolný zápas. Ale viděl jsem i Rusy s Italy a ti byli výborní. Ale zase Euro je turnaj. Může to být úplně jiné než přátelský zápas. Skupina je hratelná. Vyhrát můžeme se všemi soupeři, ale taky prohrát. Úspěch by pro nás byl určitě postup ze skupiny, pak už by záleželo porvat se s tím, na koho narazíme. Jako ostatní si přeju, abychom postoupili. I proto, abych se mohl podívat i na další zápas.

Nepřepadne vás trochu nostalgie?

Asi ano. Teď si to nepřipouštím, ale nejspíš, když člověka pohltí ta atmosféra, tak mě asi napadne, že jsem tam teoreticky mohl hrát sám. Ale jsem i tak spokojený. Ve svých letech už potřebuju odpočinek. Klukům, kteří tam jsou, to přeju, že postoupili. Uvidíme, jak to zvládnou.

Jak si zvykáte na nový účes?

Trochu jsem s tím počítal a připravoval se na to, protože ta sázka běžela delší dobu. Mám tady ten cancour…

To bylo v plánu od začátku? A má to nějaký význam?

To jsem vykoumal až u kadeřníka, když mě stříhal. Chtěl jsem, aby mi tam nechal nějakou památku. Napletli jsme tam tkaničku, aby to bylo žlutočervené jako Galatasaray.

Na rozlučku Radima Kučery sem do Vigantic vás asi nebylo těžké dostat, že?

Radim mi to volal s předstihem, abych nebyl třeba na dovolené. Nebylo o čem přemýšlet.

Dá se nějak shrnout, co pro vás Radim znamená?

Jsme kamarádi od doby, co přišel do Olomouce. Navštěvujeme se, když je dovolená. Je to jeden z těch nejlepších přátel, kteří mi z Olomouce zůstali. Není jich moc, Mara Heinz, Radim König, Kuča mezi ně rozhodně patří. Myslím, že měl výbornou kariéru. Jediné, co ho možná bude trošičku mrzet, je to, že ani v době, kdy hrával v bundeslize, nenakoukl do reprezentace. Ale to je opravdu to jediné. Všude hrál stabilně a na závěr získal v osmatřiceti tu vysněnou trofej. Ideální konec.

Jak jste sledoval to tažení Sigmy za pohárem?

Sledoval jsem to velmi poctivě. Věděl jsem, že šanci mají, a když se to povedlo vyhrát, tak to bylo pěkné. Jednak kvůli Kučovi, protože to byl jeden z jeho posledních zápasů. A taky kvůli panu Uličnému, který stejně jako on vyhrál první pohár na závěr kariéry. Byla to paráda.

Jaké vazby ještě máte na Olomouc?

Na Olomouc už jen to, že je tam dcera. Samozřejmě jsem tam vyrůstal, ale vracím se tam v podstatě už jen za dcerou.

Takže návrat do managementu, o kterém se kdysi mluvilo, je také vyloučen?

U mě to nebude. Zřejmě zůstanu v Praze. Do Olomouce budu určitě dojíždět za známými. Dneska jsou to Pendolinem dvě hodiny (směje se).

Žít trvale v zahraničí vás neláká?

Je to asi taky ve hře. Ale jediná varianta je Florencie. Tam jsem se asi cítil nejlíp. Je to menší útulné město. Výborná kuchyně, pěkné počasí a dá se říct, že tam mám asi nejvíc známých.

Tomáš Ujfaluši

Narozen: 24. března 1978
Post: obránce (pravý bek, stoper)
Česká liga: 100 zápasů/4 branky
Reprezentace: 78/2
Úspěchy: vicemistr Evropy do 21 let 2000, vítěz německého poháru 2003, bronzová medaile z ME 2004, vítěz Evropské ligy 2010, vítěz evropského superpoháru 2010, mistr Turecka 2012, účastník OH 2000, MS 2006, ME 2008.
Kariéra: Rýmařov (1988-91), Sigma Olomouc (1991-2000), Hamburger SV (2000-04), Fiorentina (2004-2008), Atlético Madrid (2008-2011), Galatasaray Istanbul (2011-).

Autor: Jiří Fišara

6.6.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Jídlo zdražuje. Kvůli EET to není, tvrdí Babiš

Praha – Doby, kdy se ceny skoro nehýbaly a inflace byla téměř na nule, minuly. Drahota roste a nová data Českého statistického úřadu to potvrzují. V listopadu byla inflace meziročně vyšší o 1,5 procenta, v říjnu to bylo meziročně „jen" 0,8 procenta.

Jan Železný: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují

Praha /ROZHOVOR/- Jaký je rozdíl mezi oštěpaři a oštěpařkami? Česká legenda Jan Železný (50) trénuje čtyři ambiciózní reprezentanty: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies