VYBERTE SI REGION

Chci uvolněnou náladu, ale hráči mi vykají

Praha - Michal Bílek mohl trénovat reprezentaci už místo Haška. Chce lépe zvládat své emoce a s oblibou relaxuje na silnicích.

24.10.2009
SDÍLEJ:

Michal Bílek.Foto: Deník/Martin Sidorják

Hlavním trenérem fotbalové reprezentace se mohl stát už před kvalifikačními boji. „Byly dvě varianty. Buď se týmu mohl ujmout sám Ivan, nebo já,“ přiznal Michal Bílek, jenž se ale rychle přesunul z pozice Haškova asistenta do role šéfa lavičky.

Co ještě Deníku v exkluzivním rozhovoru prozradil? Není cholerik, ale ani flegmatik, řadí se mezi optimisty a zároveň realisty. Rád relaxuje v autě, aniž by si pouštěl muziku, s oblibou hraje tenis. A na začátku této sezony navíc oprášil kopačky – nastupuje ve druhé třídě za Újezd u Průhonic.

Pane Bílku, jak byste se sám sebe charakterizoval po trenérské stránce?

To je to, co dělám hrozně nerad, tedy že mluvím sám o sobě.

Proč?

Myslím, že většina věcí se dá lehce zjistit. Třeba pokud se mě někdo zeptá na moje úspěchy. Nerad se chvástám stylem: Pozor, já jsem získal titul, já jsem získal double po sedmnácti letech. Tohle nepotřebuji říkat…

Chápeme. Jenže my jsme se ptali spíš obecně. O osobě Michala Bílka se toho totiž příliš neví…

A co by vás zajímalo?

Tak třeba: jste v soukromí cholerik, nebo flegmatik?

Cholerik určitě nejsem. Ale vyloženě flegmatik taky ne.

Optimista, či pesimista?

Jsem optimista, ale i realista zároveň. Ve fotbalovém prostředí dovedu ohodnotit kvality hráčů, nejsem ten trenér, který by všechno řešil agresivním způsobem.

A když už přece jen vypěníte?

Když jsem psychicky opravdu vyčerpaný, tak relaxuju při jízdě autem. Hudbu si ale nepouštím, když jedu, třídím si myšlenky. To mi dělá hrozně dobře. Když jsem trénoval Plzeň, Blšany, nebo Ružomberok, tak ty cesty mi hrozně moc pomáhaly. Tam nacházím další myšlenky, jak co dělat.

I Dušan Uhrin starší, jeden z vašich bývalých trenérů, vás líčil jako přemýšlivý typ člověka. Hráči, které jste trénoval, ale spíš hovoří o uvolněné atmosféře na trénincích a o tom, jak jste sám vymýšlel legrácky. Tak jak to tedy je?

Navenek působím hodně přísně, což je mi vyčítáno a chápu to… Já když se vidím třeba na záznamech tiskových konferencí, musím uznat, že se netvářím přívětivě. To proto, že se soustředím na projev, a na to co říkám. Jinak samozřejmě chci, aby nálada byla uvolněná. Když hráči cítí, že s nimi člověk žije, změní postoj.

A také když vytuší, že s nimi chcete komunikovat a znát jejich názor. Jan Rezek, který mimo jiné prošel i vašima rukama, nám prozradil, že tak otevřeného trenéra, jako jste vy, nezažil…

Samozřejmě, debatovat s hráči je hrozně důležité. Hlavně s těmi, jejich vytíženost není ideální, a oni si myslí, že by měli nastupovat. Je to nutné, aby hráč viděl, že je součástí týmu.

Tuto frázi hodně koučů opakuje, ale zdaleka ne každý se jí řídí. Nehrozí při jejím naplňování druhý extrém, totiž ten, že odstup trenéra od fotbalistů se až příliš sníží?

Nic podobného jsem nikdy neřešil. Před začátkem si vždycky řekneme pravidla a ty se musí dodržovat. Nejsem zastáncem nějaké buzerace. Pokud hráči dodržují všechno, co si říkáme a disciplína je v pořádku, není třeba zvyšovat hlas.

Hokejový kouč Vladimír Růžička svým svěřencům ve Slavii i reprezentaci dovoluje tykání, a přesto si dokáže zachovávat obrovský respekt. Jste zastáncem podobné metody?

Ne. U hráčů, se kterými jsem ještě hrál, se pochopitelně nic nemění. Ostatní, mladší mi ale netykají.

Tykání tedy neschvalujete, neortodoxní metody utužování kolektivu vám jsou ale vlastní. Traduje se, že ve Spartě jste s hráči chodíval do kotelny na párek…

Párkrát jsme si takhle udělali společný oběd, to je všechno.

Podobné typy „povyražení“ ale máte rád, že?

Zastávám filozofii, že hráče musí fotbal bavit. A baví je tehdy, když po tréninku, ve kterém se musí stoprocentně koncentrovat, mohou vypnout. Jdou do lepší nálady.

Improvizujete, nebo plánujete dopředu?

Je to připravené.

Chystáte něco podobného pro reprezentaci?

To ne, národní tým je specifický.

A vy jeho specifika dobře znáte ze svého aktivního působení v něm. I nezvykle vysoký tlak, který na vás byl vyvíjen v době hráčské kariéry. A nyní bude znovu…

Ale je to diametrálně odlišné. Samozřejmě působí na všechny, z hráčů ale spadne, oni to hodí za hlavu. Kdežto trenér všechno absorbuje.

Překvapil vás ten skok?

Myslel jsem si, že to nebude o moc horší. Ale brzy jsem procitnul a vystřízlivěl.

Při angažmá ve Spartě?

To byla obrovská škola. Když si to zpětně vyhodnocuju, tak jsem mnohdy nebral dobře kritiku novinářů a veřejnosti a myslím si, že v celkovém pohledu na mě mi to hodně ublížilo. Leckdy jsem reagoval na základě emocí. Což je špatně! Teď to vím a musím bezpodmínečně zlepšit, už jen proto, že budu chtít i po hráčích, aby byli mnohem vstřícnější.

Povězte upřímně, byl jste překvapen, když vás předseda svazu a váš kamarád Ivan Hašek navrhl na post kouče reprezentace?

Já jsem s Ivanem na toto téma mluvil už v době, kdy se spekulovalo, kdo by mohl trenérský post převzít. Byly dvě varianty, buď on sám, nebo já. A pak během samotné kvalifikace jsme spolu několikrát hovořili, hlavně v samotném závěru. Týden před výkonným výborem mi oznámil, že mě pravděpodobně navrhne jako trenéra. A den před volbou mi napevno pověděl, že moje jméno řekne.

Už jste nám řekl, jak se uklidňujete. A kdo vás osvobozuje od tlaku na vaši osobu, který bude stále narůstat?

Jednoznačně rodina. Mám dvě dospívající děti. Kromě toho hraju tenis. A začal jsem zase s aktivním fotbalem.

Vážně?

Ano. Dlouho jsem nehrál, ale teď v létě jsem přestoupil do Újezdu u Průhonic, je to pražská druhá třída.

A jak válíte?

Zatím jsem odehrál čtyři zápasy – tři výhry a remíza. Ale po utkáních to hodně bolí (smích).

Není pro bývalého reprezentanta a vyhlášeného technika kvalita soutěže ubíjející?

Když takhle hraje soupeř, tak mi to vyhovuje (smích). Ale jo, u nás mi to trošku vadí… Hlavně tedy až příliš hádek, hádek s rozhodčími. Do těch se ale já nezapojuji. Nikdy jsem nebyl příliš hádavý.

Zato technik se smyslem pro humor ano. Trénují se vám dobře podobné typy, jako třeba Pavel Horváth?

Pavel byl jednoznačně hráč, který mi vyhovoval. Ale taky jsem s ním bojoval kvůli váze, apeloval jsem na něj, aby s ní šel dolů. Bylo to těžké, ale něco stáhnul.

Horvátha jste vedl ve Spartě, teď hraje v Plzni, kterou jste rovněž koučoval. Velké trenérské jméno jste si ale udělal v Blšanech. Jak na ně vzpomínáte?

Hrozně rád. Byl jsem tam skoro tři roky. Dvakrát jsme se zázračně udrželi, potřetí to už ale nevyšlo. Tréninkové podmínky byly fantastické, chyběly ale peníze. Bylo složité přesvědčovat hráče, že mzdy dostanou, a přitom udržet jejich bdělost a koncentraci. Motivovat je nebylo vůbec jednoduché.

Takže kurz psychologie…

Jasně. A působil jsem v klubu, který hrál o sestup. Pak jsem šel do Sparty, kde to byl úplně opačný pól.

A teď jste ještě o level výš. Bude vám jako inspirace pro „reprezentační koučování“ sloužit některý ze slavných trenérů, kteří vás samotného vedli? Vengloš, Ježek, Uhrin…?

Byli to všechno velikáni, měl jsem vážně štěstí na kouče. Ještě bych k nim doplnil pana Jarabinského, který mě spolu s panem Ježkem ve Spartě vytáhl do áčka. Právě Václav Ježek na mě zanechal největší dojem. Ale, abych se vrátil k otázce, ne, přímo inspiraci u nich nehledám. Chci býtsvůj.

Zase hraju fotbal, říkal. A ožil, vtipkoval
Z výrazu jeho tváře bylo znát velké soustředění. Ze slov, která opatrně pouštěl z úst, pak snaha o co nejpřesnější vyjádření myšlenek. Na otázky o budoucnosti reprezentace někdy odpovídal frázovitě a opakoval, že tým chce „oživit, doplnit…“
A hodně se snažil. Usiloval o to, aby dobře odvedl svou práci. Ano, Michal Bílek bere mediální aktivity jako součást svojí práce, to bylo znát z jeho projevu i chování.
„V minulosti jsem novinářskou kritiku nebral tak, jak bych měl,“ přiznal. A sám začal hovořit o tom, že navenek možná nepůsobí otevřeně, ale…
To „ale“ během interview několikrát problesklo sálem v budově České televize, kde Bílek rozhovor poskytoval. (Deník o něj zažádal fotbalový svaz a ten vyhověl).
Když jsme hovořili o Bílkově návratu k aktivnímu fotbalu, ožil a nebál se vtipkovat. A když jsme se ptali na mistrovství světa v Itálii v roce 1990 a připomněli mu, že jsme mladší generace, laskavě se usmál.
Důsledně se vyhýbal odpovědím, při nichž by musel sám sebe lehce pochválit. Což ve fotbalovém prostředí vážně není běžné.

Jan Zelenka a Jan Hamrník

24.10.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Protikuřácký zákon má Kalousek za další regulaci živnostníků

Praha - Předseda opoziční TOP 09 Miroslav Kalousek má dnes schválený protikuřácký zákon za další regulaci podnikání. Novinářům ve Sněmovně řekl, že za normálních okolností by pro normu hlasoval, dnes ale postupoval opačně kvůli tomu, že jde o další z regulačních opatření namířených kabinetem ČSSD, ANO a KDU-ČSL proti živnostníkům. Sněmovní klub jeho strany neměl k hlasování stanoven jednotný postup.

Neomezený tarif za hubičku! Nemocnice dohodla extrémně levné volání

Olomouc – Zaměstnanci Vojenské nemocnice Olomouc mohou telefonovat bez obav o provolané minuty. Vedení nemocnice se totiž podařilo uzavřít s operátorem O2 mimořádně výhodnou smlouvu. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies