Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Stoper Marek Suchý prožil ve Spartaku Moskva skvělou sezonu a téměř všechny hráče ruského výběru má detailně zmapované ze vzájemných duelů nejvyšší soutěže. Odborníkem se ale pomalu stává ještě v jiném oboru. V tom rodičovském. Před několika týdny se mu narodila dcera Anička. „Jsou to pocity, které jen tak nezažijete," prozradil člen národního celku, který teď trénuje v rakouském Bad Waltersdorfu.

Co vás více potěšilo, narození dcery, nebo to, že jste se dostal do nominace národního týmu na Euro?

Je pravda, že za poslední dny jsem toho stihnul hodně (úsměv). Ale obě události jsou úžasné. Narození dcery bylo něco strašně výjimečného. Užíval jsem si to. Navíc jsem byl u porodu.

A jaké to u porodu bylo?

Super. Když malou po narození vážili, tak jsem si ji hned mohl vzít. Cítil jsem, jak dýchá. Jsou to pocity, které jen tak nezažijete. Naštěstí to vyšlo tak, že vše proběhlo v pořádku. Přiletěl jsem z Moskvy, stihl porod a zase letěl zpátky.

Takže už máte první stovky metrů s kočárkem naježděné?

Na to jsem se těšil (smích).

Jméno pro dceru jste vybírali společně s manželkou?

Měli jsme náznaky, že by to mohla být holčička, takže jsme vybrali jméno Anička.

Přeskočme k fotbalu. Konec sezony vás zastihl ve skvělé formě. Cítil jste to tak?

Rozhodně. Konec byl skvělý. Na jaře jsme hráli jen proti týmům z první osmičky, takže jsme se potkali se skvělými soupeři v těžkých zápasech. Bylo to náročné, ale jsem spokojený. Skončili jsme druzí, zahrajeme si předkolo Ligy mistrů.

Upozornil jste na sebe i dvěma góly. To je na stopera dobrá bilance…

Je pravda, že tohle jsem nečekal (smích). Dal jsem gól s Kazaní a v posledním utkání proti Lokomotivu, kde jsme díky vítězství přeskočili v tabulce CSKA. V klubu panuje veliká spokojenost.

Věděl jste, že vás reprezentační trenéři na jaře detailně sledují?

Nějaké zprávy jsem měl. V Moskvě jsem se navíc viděl s asistentem trenéra Bílka Dovalilem. Stačili jsme se potkat. Tu situaci mi přiblížil. Řekl mi, že existuje možnost mého odjezdu na Euro a abych makal. Jsem rád, že to nakonec dopadlo.

Vy sám jste věřil v nominaci?

Je pravda, že několikrát jsem povolaný nebyl. Ale bylo důležité, abych pravidelně nastupoval a měl výkonnost. Doufal jsem.

Stejně jako váš kamarád a bývalý spoluhráč z jednadvacítky Tomáš Necid. Jste spolu na pokoji?

Samozřejmě (úsměv).

Dá se odhadnout, jak na tom jako útočník je? Přece jen byl delší dobu zraněný…

V únoru se vrátil po více než půl roce. Postupně začal hrát. Chybí mi jako útočníkovi góly, které on rád dává. Ale je to ten starý dobrý Tomáš. Nic nezapomněl. Je jen otázka času, kdy se začne prosazovat. Třeba to přijde už na Euru.

A třeba právě hned v prvním utkání proti Rusku. Bude to pro vás jako hráče ruské ligy specifický zápas?

To rozhodně. Všichni hráči z jejich národního týmu nastupují v domácí lize. Znám skoro všechny. Jsou kvalitní, bude potřeba se na to dobře připravit. Nečeká nás nic lehkého. Ale ten zápas může dopadnout jakkoli.