Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Je to pro vás výzva přijít do Jablonce v polovině sezony a být u jeho restartu?
Je to hlavně něco nečekaného, když budu mluvit za Varnsdorf, ve kterém jsem teď krátce působil. Je to výzva, která se z mého pohledu, že jsem neměl tu čest ještě v lize trénovat, neodmítá. Nemluvě o tom, že je to Jablonec, který má bohatou historii. A věřím, že má před sebou ještě bohatší budoucnost.

Jakou máte představu o trénování v Jablonci?
Co se týče představy o práci, tak tam to jednoznačně vystihuje právě slovo práce. Chci spolupracovat s kolektivem lidí, se kterým si společně sedneme, ale neznamená to, že budeme mít všichni stejný názor. Je to o tom, abychom se konstruktivně posouvali. Měla by tam být také oponentura. Aby to nebylo tak, že řeknu, pojďme doprava a všichni půjdeme doprava. Ale je to o tom, abychom měli všichni společný cíl. A tím je být úspěšní.

Můžete tedy přiblížit své ambice?
Společným cílem by měl být úspěch. Pro něj bychom měli dát všechno, co v nás je. Když je tam nějaký rušivý element, tak už nebude spokojenost ani lidsky a nebude úspěch. Tohle je moje priorita, abych měl kolem sebe lidi, kteří budou ztotožnění s mými myšlenkami.

Kádr hráčů se tady skládal nějakou dobu. Jak se koukáte na současné hráče Jablonce? Plánujete nějaké změny?
Já si myslím, že tenhle kádr má svoji kvalitu. To, že se momentálně na podzim nedařilo výsledkově, je pro nás signálem k tomu, že ti kluci mají na víc, než teď předvedli. Potenciál v sobě mají, nejsou tady pro nic za nic. Jsou tu proto, že mají určité kvality. My se musíme všichni snažit o to, abychom v nich ty kvality probudili a hráči ukázali, proč se tady v Jablonci ukázali.

Jaký bude podle vás z pohledu trénování rozdíl mezi první a druhou ligou?
Určitě je to jiné. Ať už to jsou média, ať už to je tlak, prostředí nebo stadiony. To jsou z mého pohledu hlavní rozdíly. Já už dříve několik týmů z první ligy odmítal, protože jsem nebyl vnitřně přesvědčený, že jsem na ligu připravený. Možná i ta událost na Slovensku, kdy angažmá nedopadlo tak, jak jsme si představovali. Bylo ale dobře, že se to odehrálo, byla to pro mě zase v něčem jiném obrovská zkušenost. V hodně věcech jsem se poučil a věřím, že se už nebudou opakovat.

Jablonecký klub má blízko ke svým fanouškům a je jim hodně otevřený. Co byste našim příznivcům vzkázal první den na jabloneckém stadionu?
Jak jsem už naznačil v jedné odpovědi, Jablonec má bohatou tradici. Každý klub se něčím prezentoval, ať už směrem k veřejnosti, tak i fotbalem. Co já měl tu čest s Jabloncem hrát, když jsem působil v Čechách, tak hráči nechali na hřišti všechno. Na úkor nějaké krásy, ale lidi museli vidět, že to jsou kluci, kteří pro Jablonec dýchají a jsou ochotni „zemřít". Hráči možná podlehli tomu, že už jsou páni fotbalisti, ale opravdu se lidi hlavně dívají na to, co hráč na hřišti nechá. Jak podstupuje bolest a je s ní schopen pracovat. Ten fotbal pak přijde. Tohle je moje filozofie, co se týče přístupu hráčů k plnění svých povinností. Jsem přesvědčený, že když jsou hráči schopni obětovat se za klub, tak jsou fanoušci schopni obětovat se za hráče. Tohle by mělo být takové vzájemné propojení.