VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Gól v poslední sekundě, to naštve, smutnil Živný

Brno - Stoper fotbalistů Brna Martin Živný se v první lize trefil po šesti letech, přesto po zápase smutnil.

18.5.2009
SDÍLEJ:

Stoper Brna Martin Živný (vpravo) bojuje o míč v duelu s Teplicema. Foto: Deník/Lubomír Stehlík

Mohl být nejopěvovanějším mužem na trávníku. V 59. minutě překonal stoper 1. FC Brno Martin Živný nejlepší defenzivu první fotbalové ligy. Skóroval po dlouhých šesti letech. Jenže v nastaveném čase ani on nezabránil vyrovnání Teplic na 1:1.

Branka vám asi hodně zhořkla, že?

To určitě. Dostat v poslední sekundě gól, to naštve asi každého.

Co se vám po takovém zápase honí hlavou?

Mísí se mi všechny negativní pocity. Neměli jsme vůbec dopustit, aby nám to takhle kopali. Vyrovnání smrdělo ve vzduchu přinejmenším posledních pět minut. Měli jsme být víc vylezlí, zatáhli jsme se až do vápna, což se opět ukázalo jako chyba.

Jak padla ta vyrovnávací branka?

Někdo to tečoval, proto z toho byl takový kopec, který padl do malého vápna a Tepličtí za nás zaběhli. Možná to mohl mít gólman, ale neměli jsme vůbec dopustit, aby to kopli.

Ve druhém poločase jste měli k výhře asi o trochu blíž. Je zklamání o to větší?

Sice jsme hráli, jak jsme chtěli, ale nevycházela nám předfinální fáze, zbytečně jsme kazily poslední přihrávky. Měli jsme možnost vytvořit si mnohem víc vyložených šancí.

Váš gól padl po nacvičeném signálu?

Byla to dobrá standardka, chceme, aby to kluci takhle kopali, chodíme tam. Byl jsem v náběhu a v tom mě to dobře trefilo.

Kdy jste se trefil naposledy?

Po hodně dlouhé době… (odmlčí se). Naposledy v Jablonci asi před šesti lety.

Přebral jste ofenzivní „noty“ po Janu Trousilovi, který hodně hrozí ze standardek?

Tentokrát jsme standardky dobře kopali. Už je jedno, jestli jsem tam byl já, nebo by tam byl Truska. Určitě by to někoho trefilo.

S čím půjdete do posledních dvou kol, kdy narazíte na soupeře bojující o záchranu?

Budou to těžké zápasy, protože takoví soupeři jsou bojovní, hrají dobře zezadu a hrozí ze standardek.

O co v nich budete hrát?

Hrajeme o body a o vítězství, což musí mít každý hráč v sobě

Co vás motivuje do utkání v závěru ligy, kdy už vlastně o nic nejde, navíc v takovém parnu?

Je to naše práce a nemůžeme se ohlížet na to, jestli prší, nebo je takové sucho. Musíme hrát do pětadevadesáté minuty a s Teplicemi jsme se nezkoncentrovali a nedohráli jsme to.

Autor: Jaroslav Kára

18.5.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Pavel Bělobrádek.
18 8

Bělobrádek: Minimální mzdu dramaticky zvedat nebudeme

Prezident ČR Miloš Zeman.
7

S prací prezidenta je spokojena více než polovina Čechů, tvrdí průzkum

Volby ve Francii ONLINE: obrovský zájem voličů, měl by pomoci Macronovi

Lid Francie hlasuje v prvním kole voleb, je o ně bezprecedentní zájem. Ve volebních místnostech se tvoří fronty, jaké nebyly k vidění posledních 36 let. Podle politilogů to pomůže centristovi Emanuelu Macronovi. V desítkách evropských měst se demonstruje na podporu EU, tedy proti Le Penové. Favoritce voleb se povedl nepochopitelný lapsus - nestihla zaslat své plakáty do volebních místností v zahraničí.

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

Po uzavření intervencí se mezi politiky i byznysmeny otevírá otázka přijetí eura. Je prioritou i pro Svaz průmyslu a dopravy. Česko se při svém vstupu do EU zavázalo euro přijmout. Proti zavedení evropské měny je ministr financí Andrej Babiš.

Inkluze není nepřítel, dojímá příběh chlapce s vzácným syndromem

/ROZHOVOR, VIDEO/ Nechci pro své dítě nic speciálního, chci jen, aby měl stejnou šanci, jako ostatní.  Tato slova napsala Hana Kubíková z Liberce. Maminka kluka se vzácným Wiliamsovým syndromem. Už několik let se snaží své okolí přesvědčit, že inkluze nemusí být strašákem. „Člověk může hodně dokázat, pokud to aspoň zkusí," říká.

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies