VYBERTE SI REGION

Grygera na MS v Německu stále rád vzpomíná. Odvezl si zajímavý talisman

Holešov /ROZHOVOR/ - Na MS 2006 v Německu se střetla česká reprezentace v základní skupině E postupně s USA, Ghanou a Itálií. Ve všech zápasech nastoupil odchovanec Holešova Zdeněk Grygera v základní sestavě a odehrál kompletní počet minut.

28.6.2014 1
SDÍLEJ:

Bývalý obránce fotbalové reprezentace Zdeněk Grygera se stal novým patronem projektu Zelený život.Foto: LFA

V prvním zápase ve skupině proti USA krásně centroval Kollerovi na premiérový gól, překvapil svými výpady, hrál precizně. Na šampionátu, i přes prohru s Ghanou a Itálií dokázal, že si zaslouží místo v soutěži, kterou si tak zamiloval. Jeho cesta pak vedla z Ajaxu Amsterdam do Juventusu Turín. „Nepostoupili jsme ze skupiny, i když to od nás fanoušci očekávali. Šampionát tak nemůžeme hodnotit jako úspěšný. Já jsem si ho však užil a se svými výkony jsem byl spokojen," řekl Zdeněk Grygera.

V týmu Ajaxu jste kvůli zranění lýtka neprožil právě nejlepší období před MS…
Před šampionátem jsme měli tři týdny přípravu a já jsem se dokázal dobře fyzicky připravit. Zranění mě vůbec nelimitovalo. Na evropské šampionáty nebo i na ten světový jsem se vždycky dobře připravil a pak mně taky z mého pohledu vyšly. Měl jsem výhodu oproti hráčům, kteří museli hrát naplno až do konce sezony. Já jsem si v jejím závěru odpočinul a pak jsem měl větší chuť hrát.

Byl jste spokojen se svými výkony?
Na mistrovství světa v Německu jsem se cítil velice dobře a taky se mi hrálo velice dobře. Vyšly mně všechny tři zápasy a podle toho pak byl taky vidět zájem Juventusu.

Pociťoval jste nervozitu před prvním startem na MS?
Na mistrovství světa jsme se připravovali v podstatě měsíc. Na začátku přípravy jsem nějakou nervozitu pociťoval, ale když jsme se dostali do dějiště šampionátu, tak mě tak pohltila atmosféra v Německu, že jsem si turnaj začal užívat. Hráli jsme před naplněnými stadiony a když jsem při rozcvičce viděl v ochozech ty spousty našich fanoušků s vlajkami, tak se člověk dostane do určitého transu. Když se k tomu pak přidá česká hymna před utkáním, tak u většiny z nás převládal názor, že víc jsme si nemohli přát. Hrát na mistrovství světa přebije všechny peníze, které jsem si vydělal. Je to něco neuvěřitelného, když máte navíc na tribuně rodinu. To každého tak vyhecuje, že si pak zápas především po celých devadesát minut užívá.

Vám se podařil vstup do turnaje, když jste zdolali USA 3:0 a vy jste si připsal první střelu týmu, i když nad branku a pak především gólový centr na Kollera…
Před tím zápasem jsem se velice dobře cítil a měl jsem strašnou chuť do hry. Dobře jsme turnaj začali. Věděli jsme, že USA jsou velice nevyzpytatelným soupeřem a zápas jsme zvládli.

Co se stalo v zápase s Ghanou, který jste prohráli 0:2?
Trocha smůly a naše nedisciplinovanost nás připravily o dobrý výsledek.

Předvedlo tehdy mužstvo nejhorší výkon pod Brücknerem?
To je těžké srovnávat. Já jsem byl na hřišti. Pamatuji si, že se hrálo ve tři hodiny odpoledne v Kolíně nad Rýnem a bylo strašné horko. Ghaně ta teplota určitě neškodila tolik co nám. Zápas se mi ještě dnes těžko hodnotí. Brzy jsme dostali gól a poté přišli o vyloučeného hráče. Hrát na mistrovství světa sedmdesát minut v deseti a ještě prohrávat je velmi těžké. Ten zápas nám prostě nevyšel a na lepší výsledek jsme neměli.

Češi přivezou medaili! Tohle si myslela třetina národa. Žilo mužstvo pod tlakem před posledním zápasem ve skupině s Itálií?
Situace byla jasná. Po té euforii po zápase s USA a zklamání po prohře s Ghanou jsme všichni věděli, že v zápase s Itálií se bude hrát o všechno. Znovu jsme už v prvním poločase šli do deseti a pak to bylo proti Itálii hodně těžké.

Problémem bylo zranění Baroše

Čím si vysvětlujete dvě červené karty během tří zápasů, když tým patřil v kvalifikaci o postup na mistrovství světa mezi nejslušnější?
To je těžké. V zápase s Ghanou to třeba ani červená nemusela být. V zápase s Itálií bych to viděl na větší přehecování. Určitě to nikdo neudělal schválně, ale disciplinovanost je důležitým detailem, který pak může rozhodovat.

Cílem mužstva byl určitě postup ze skupiny. Jak velké zklamání zavládlo po zápase s Itálií?
Odpovídalo našim představám před šampionátem. Chtěli jsme postoupit z druhého místa za Itálií a naše sny se nesplnily.

V přípravných zápasech jste nenarazili na nejsilnější soupeře, nebyl to problém?
To si nemyslím. Přípravné zápasy jsou k tomu, aby se mužstvo sehrálo a není až tolik rozhodující, proti komu se hraje.

Jak se vám na šampionát v Německu vzpomíná?
Z hlediska organizace a důležitosti jednotlivých mistrovství bylo to v Německu pro mě nejvíc. Na mistrovství Evropy jsme dosáhli daleko lepších výsledků, ale mistrovství světa je prostě něco víc. Já na Německo budu vzpomínat jenom v dobrém, protože mně zápasy vyšly. Šampionát jsem si užíval. Mohlo to být ještě lepší, kdybychom alespoň postoupili ze skupiny.

Můžete rozvést, proč se mužstvo nedostalo ze skupiny?
Já musím v prvé řadě říct, že celá Česká republika byla ráda, že jsme se jako reprezentace po dlouhé době dostali na mistrovství světa. Už to byl úspěch. Výsledky v Německu už za úspěch považovat nemůžeme. Tým, ve kterém byli hráči jako Nedvěd nebo Poborský, měl postoupit ze skupiny. Velkým problémem bylo zranění Milana Baroše, který mohl odehrát jen poslední zápas s Itálií a to ještě když předtím v podstatě tři týdny netrénoval. Týmu chtěl moc pomoct, a tak hrál pod prášky. Samozřejmě to nemohl ustát.

Co vám řekl trenér Brückner, když se s vámi po šampionátu loučil?
Byl na nás hrdý, ale zároveň zklamaný. Věděl, že nás postihla zranění, která se na konečném výsledku podepsala. Rozhodně nám neřekl jen ahoj. I se soustředěními jsme byli spolu delší dobu a tomu taky odpovídalo rozloučení.

Kdo z blízkých vás přijel na šampionát navštívit?
Na všech třech zápasech byli rodiče, manželka a známí. Dojížděli zvlášť na každý zápas. Několikrát jsem v ochozech pak zahlédl známé, o kterých jsem vůbec nevěděl, že na mistrovství světa jedou.

Byl na vás vyvíjen velký tlak od kamarádů, abyste jim zajistil lístky?
Tehdy měl každý z nás k dispozici kolem třiceti lístků. Nebylo těžké je sehnat, ale mnohem složitější je pak bylo jednotlivým lidem předat. Dal jsem je tedy rodině a dobrým známým.

Od Nedvěda dostal kopačky

Na podporu našich fanoušků jste si asi nemohli stěžovat…
Německo jako dějiště bylo samozřejmě pro naše fanoušky ideální. Byli fantastičtí a je škoda, že jsme jim nemohli nabídnout ještě další zápas ve vyřazovací části.

Co jste si z MS přivezl?
Nic jsem si nepřivezl. Rychlý konec na šampionátu nás zaskočil. Mysleli jsme si, že půjdeme ze základní skupiny dál. Samozřejmě proběhla nějaká výměna dresů. Jo teď jsem si vzpomněl, že jsem po posledním zápase získal kopačky od Pavla Nedvěda.

Jak vás to napadlo?
Já nevím. Seděli jsme po zápase v šatně kousek vedle sebe. Sešlo se to tam nějak všechno naráz. Každý si uvědomoval, že jsme skončili jako tým a Pavel Nedvěd jako reprezentant. V tom momentě jsem si uvědomil, že to byl asi poslední zápas, kdy jsme spolu hráli v reprezentaci, tak jsem si mu o ty kopačky řekl.

Jak jste trávili čas mezi zápasy?
Díky panu Brücknerovi, který měl vždycky rád klid a les, tak jsme měli svou základnu někde u lesa, kde bylo golfové hřiště a úplně mimo dění. Tam se dalo jen chodit po golfovém hřišti, takže to nebylo nic extra. Pro naši přípravu to bylo ideální. Nikdo tam nikoho neotravoval. Byla tam pohoda. Během šampionátu bylo celkem horko, takže jsme po trénincích především odpočívali.

Sledoval jste po vyřazení zbytek MS?
Samozřejmě a fandil jsem Itálii, která nakonec získala titul mistrů světa.

Na co mimo fotbal si z Německa pamatujete?
Určitě na organizaci. Nebyl tam žádný zádrhel. Hrálo se na krásných stadionech. Bylo to vydařené MS.

Reprezentace se s vámi dostala na mistrovství světa po šestnácti letech. Co si pamatujete z poslední předchozí účasti na mistrovství světa v roce 1990 v Itálii?
To jsem byl shodou okolností v Itálii s rodiči na dovolené. Zažil jsem tam semifinálovou účast domácí reprezentace. Naprosto mě uchvátilo, jak celá země fotbalem žila. Pamatuji si, jak jsem byl překvapen, když jsem viděl auta plná lidí s vlajkami, jak slaví úspěchy. Od té doby nedám na Itálii dopustit a jsem rád, že jsem s ní spojil svou kariéru.

Autor: Libor Kopčil

28.6.2014 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies