Že by měl odejít z Herthy Berlín? To před fotbalovým obráncem Romanem Hubníkem radši ani nahlas neříkejte. Český reprezentant sice v minulé sezoně nebyl členem základní sestavy celku, který zcela opanoval druhou německou ligu, před sebe si však postavil jasný cíl: zahrát si v nadcházející sezoně první bundesligu.

Devětadvacetiletý bek si sice o víkendu odskočil na zahájení Fotbalové školy Romana a Michala Hubníka do Olomouce, jinak se však naplno věnuje tréninku. „Teď makám na soustředěních a v přípravě a budu čekat na šanci," prohlásil Roman Hubník.

Jak se vám zamlouvá, že fotbalová škola, které jste spolu s bratrem Michalem propůjčili svoje jméno, se tak rozrůstá?

Je to hezké, protože v prvním ročníku projektu bylo padesát dětí na každém turnusu a každým rokem se to navyšuje. Myslím, že kapacita je už na hranici možností a devadesát dětí na jednom turnuse už je docela dost. Jsme rádi, že jsme nemuseli dělat ani nějaké velké reklamy a že se to mezi dětmi rozkřiklo po celé republice a taky na Slovensku. Myslím, že sto osmdesát dětí za dva týdny je už maximum. Jsme rádi, že fotbalová škola táhne, a myslím si, že můžu říct, že je to jedna z nejlepších v republice. Když se podíváte na stadion na hotel a na to sportovní centrum, tak si myslím, že to v republice nikdo nemá.

Ještě den před příjezdem do Olomouce jste hrál přípravný zápas za Herthu Berlín. Bylo pro vás složité dorazit?

Jel jsem celou noc a přijel jsem až ráno, ale já jsem říkal, že pokud budu mít ten jeden nebo dva dny volna, tak přijedu. Jsem rád, že jsem mohl přijet a to, že jsem nespal, je už druhá věc. Vyspím se zítra (smích).

Co jste si na dva dny volna naplánoval?

Kromě zahájení fotbalové školy se chci věnovat i svojí rodině, kterou jsem čtrnáct dní neviděl.

Kluci mají na olomoucké fotbalové škole skvělé podmínky. Vaše začátky v Halenkově byly asi docela odlišné, že?

Po takovém tréninku na škváře jsme si museli ve sprše rýžákem čistit odřená kolena (usmívá se). Myslím, že to teď děti mají hodně usnadněné, že je hodně umělých povrchů a škváry už prakticky neexistují. To je určitě dobře. A tady ten olomoucký areál je pro ty kluky něco nádherného.

Jak daleko jste s přípravou v týmu Herthy? A jak vidíte vaši pozici v týmu?

První týden jsme byli v Berlíně, začali jsme docela zlehka a teď jsme byli týden na soustředění a docela jsme běhali. Odehráli jsme dva tři přípravné zápasy se slabšími soupeři. Já už jsem před startem přípravy říkal, že se chci poprat o to triko a budu se rvát, a uvidíme, co bude.

Po zdravotní stránce vás nic netrápí?

Musím zaklepat, že všechno zatím šlape, jak má. Netrápí mě žádné zranění a já doufám, že mě v následující sezoně ani žádné nepotká.

Může nastat i situace, že v nadcházející sezoně budete působit jinde než v Berlíně?

Může se stát cokoliv. Ale já jsem i připravený ze začátku sezony nehrát. Může se stát, že v týmu přijde nějaké zranění nebo nějaké karty, nemusí se dařit a já budu čekat na šanci, budu stoprocentně připravený odvést maximum.

Překvapilo vás prohlášení manažera klubu Preetze, že by se vás Hertha ráda zbavila?

Mluvili jsme o tom s trenérem a on se mě ptal, jak to cítím já. On mi naznačil, že by pro mě možná bylo lepší změnit dres, protože jsem dlouho nehrál, ale nebylo to tak, že by se mnou nepočítali. Mám ještě rok smlouvu, a pokud tam budu chtít zůstat, tak nějaké naschvály ze strany vedení vůbec nepřipadají v úvahu. Jsem rád, že se k tomu takhle postavili, já teď makám na soustředěních a v přípravě a budu čekat na šanci.

Jak jste se vůbec dostal do pozice, že jste byl víc na lavičce náhradníků než na hřišti?

Vyměnil se trenér, absolvoval jsem takové nevydařené mistrovství Evropy, měl jsem krátkou přípravu, která trvala snad jenom čtrnáct dní, a navíc jsme sezonu nezačali moc dobře. To všechno se na tom podepsalo. Po čtvrtém kole mě trenér nechal sedět na lavičce a týmu se začalo dařit. Během podzimu jsme udělali šňůru snad deseti zápasů a trenér to pak už neměnil. Po podzimu jsme měli docela dost bodů a trenér na jaře tu sestavu prakticky nechával stejnou. Letos ta druhá liga nebyla až tak kvalitní jako před dvěma lety a moc týmů nás neprověřilo. Myslím, že ten postup byl snadnější než před dvěma lety.

Zahrát si zase první bundesligu je pro vás nová velká výzva?

Přesně tak. Je to něco úplně jiného, než když jedete na Sandhausen, Regensburg nebo Aalen. To jsou takové vesnice. Kdežto v první lize se hraje třeba ve Wolfsburgu, Freiburgu, Augsburgu a tam třeba přijde třicet čtyřicet tisíc diváků. Prostě je to bundesliga, která je podle mě jednou z nejkvalitnějších soutěží na světě.

Fanoušci jsou na návrat Herthy do nejvyšší soutěže asi hodně natěšení. Leží na týmů velká zodpovědnost, abyste je znovu nezklamali?

Myslím, že fanoušci jsou ve velkém očekávání. Dvakrát se spadlo, a i když se hned postoupilo, tak si myslím, že fanoušci mají taky jenom jedny nervy, a kdyby se to opakovalo znovu a sestoupilo se, tak by to jak pro fanoušky, tak pro klub byla docela katastrofa.

Čím to je, že klub z hlavního města s takovou fanouškovskou základnou má problémy se udržet v nejvyšší soutěži?

Myslím, že to byla docela rarita, že v hlavním městě nebyla první liga a bylo to vlastně dvakrát po sobě. Hodně se tam měnili trenéři, když jsem tam přišel, tak tam byl trenér Funkel, pak tam přišel Babbel, pak Skibbe, Otto Rehhagel a teď je tam Jos Luhukay, takže za tři a půl roku se vyměnilo pět šest trenérů a tam si myslím, že bude asi taky problém. Teď trenér prodloužil smlouvu do roku 2016, takže mu vedení hodně věří a uvidíme, jak tu sezonu zvládneme.

Hrát za Herthu je asi zážitek už jen díky vysokým diváckým návštěvám. Souhlasíte?

Rozhodně. Když jsem přišel do Berlína v půlce zimy, tak se hrála liga a přišlo padesát šedesát tisíc diváků. Byl to pro mě obrovský zážitek. I ve druhé lize bylo několikrát vyprodáno a přišlo sedmdesát pět tisíc, takže si myslím, že atmosféra je tam nádherná. Fanoušci i celé město tím žijí a kdo to nepoznal, tak nemůže soudit třeba ani o té druhé německé lize.