Pane Bicane, už vás Slavia kontaktovala?

Kontaktovala mě až po článku, který vyšel v Pražském deníku, kde jsem zmínil, že tento způsob nejednání je pro mě i celou osobnost mého otce urážlivý a že si to nezaslouží ani on, ani matka. Už tu nejsou, a tak jsem to já, kdo zvedl prst a ohradil se proti tomu. Bylo mi řečeno, že to klub nechce řešit přes média, ale já na to, že dva měsíce po tiskovce, kde to bylo Tvrdíkem poprvé zmíněno, se mi nikdo neozval. Prý že neměli kontakt, a vida, po článku ho mají. Jediné zákonné právo na jméno Bican mám já, praktické právo klubu, jak prohlásil Tvrdík, nic neznamená. To by mohl chtít i Rapid, Admira nebo Vítkovice. Řada lidí mi řekla, že to není košér, když se plánuje taková záležitost se jménem legendy a slavné osoby. Předpokládal bych, že když někdo něco takového vysloví, tak mě o tom budou informovat. V podstatě to bylo zavolání na utišení rozbouřené vody. Na to nejsou zvyklí, že se jim někdo postavil a něco skrze noviny řekl proti.

Čtěte také: Půl roku bez fotbalu? Pospěch: Jednání Karviné jsem bral jako podraz

Jaké jsou vaše podmínky k tomu, aby stadion nakonec nesl jméno vašeho otce?Co vás přesvědčilo k tomu, že se pustíte do jednání se Slavií?

Nejdřív bych rád řekl, že je to vše hypotetická záležitost do té doby, než bude stadion opravdu patřit Slavii. Ze svých zdrojů vím, že to není na takové úrovni, aby se dalo mluvit o tom, že se to určitě stane. Ještě je k tomu kus cesty a je pořád řada věcí, které to blokují. Řekl jsem jim, že jestli mě zváží a seznají lehkým, tak to bude veliká chyba a nebudu s nimi jednat ani v případě, že by přeplatili částku, kterou bych chtěl. Dopředu říkám, že žádných gest se ode mě nedočkají, budu chtít to, co mi patří.

Eden, nebo Bican? Současná Eden arena se nakonec přece jen může dočkat změny názvu na Stadion Josefa Bicana. Klub začal jednat s Ivanem Bicanem, Josefovým synem. Zdroj: ČTK/imago

A jak si to tedy oceňujete?

Nechal jsem si udělat odhad od lidí, kteří jsou v těchto věcech profesionály. To, co mi řekli, je pro mě nepřijatelné, protože nechci nikoho hnát do kouta a vydírat. Ptali se mě, v jakém řádu peněz bych to viděl. Odpověděl jsem, že na řády statisíců rovnou zapomeňme. Že vím, že skutečná cena je mnohem vyšší, ale také vím, že matka i otec by byli proti, aby to bylo v řádech milionů. A přesně mezi řádem statisíců a milionů je ten prostor, při kterém můžeme při dobré vůli jednat. V ceně, kterou jsem si nechal odhadnout, je spousta faktorů, jako věc lidskosti a významu Josefa Bicana, historický význam Slavie, ale i její současná společenská i finanční situace. Kdyby to bylo před pár lety za Řebíčka, také by to bylo jiné. Moje matka mi kdysi řekla dobrou věc, že až jednou o všem budu rozhodovat já, abych ze sebe neudělal granda a nenechal to jen tak být. Abych si vzpomněl na dobu, kdy jsme skoro neměli co jíst, lidé nás uráželi a táta musel dělat nádeníka. Útok tehdejšího Ústředního výboru proti naší rodině byl veden skrze fotbalový svaz i tehdejší Slavii. Otec musel k lopatě, mě s bratrem Slavia vyhodila. Všichni jsme byli poznamenáni činy bývalých činovníků Slavie, nasazených komunisty, a nemám žádné emoce vůči tomu, že by stadion musel nést za každou cenu otcovo jméno.

Ale kdyby ano, tak by to pro vás mohlo být i takové zadostiučinění…

Ale hlavně pro otce. Nemám nic proti Číňanům, ale mám problém s komunisty. Bylo by mi určitě k chuti, kdyby se po všech těch neférových událostech v jeho životě nakonec otec takového ocenění dočkal. Pan Krob, který mi volal, se se mnou už z dřívějška zná a ví, že to mám v hlavě spočítané. Z charakterového hlediska nebudu nikoho tlačit ke zdi a vydírat, ale na druhou stranu vím, v jaké je Slavia situaci. Záleží na ní, jestli má jméno Bican v takové úctě a v takovém ocenění. Toto jméno by dalo stadionu punc a razítko legendy. Jednání ale musí být jasné a platba jednorázová přes úschovce, kterým bude můj advokát. Jinak to nepřipadá vůbec v úvahu.

Nepřehlédněte: Soud zamítl stížnosti fanoušků Slavie proti policejnímu zákroku