Jankulovski ukončil kvůli poraněnému kolenu kariéru

Kostra fotbalové reprezentace, která slavně na evropském šampionátu v Portugalsku v roce 2004 dokráčela až do semifinále, se pomalu rozpadá. Po Pavlu Nedvědovi, Vladimíru Šmicerovi, Janu Kollerovi nebo Tomáši Galáskovi ukončila v pondělí kariéru i další opora týmu – Marek Jankulovski.

Nejslavnější odchovanec ostravského Baníku se přitom v létě vrátil do svého mateřského klubu z AC Milán, kde ale na podzim stačil odehrát jen osm minut. V zápase s Hradcem Králové si totiž podruhé přetrhl křížové vazy v koleni, což se pro jeho další kariéru ukázalo jako osudné.

„V podstatě jsem byl rozhodnutý hned po tom momentu, že skončím. Potřeboval jsem to celé ještě trochu vstřebat. Zdraví a rodina jsou pro mě důležitější, proto jsem rozhodl ukončit svou hráčskou kariéru. Důvodem je mé zranění,“ oznámil v pondělí na tiskové konferenci na Bazalech.

Zápas s Hradcem Králové jste odehrál 15. října, rozhodnutí padlo až nyní. Potřeboval jste tolik času?

Návrat po dvou tak těžkých zraněních vlastně během jednoho roku by byl hodně složitý. Možná kdyby mi bylo pětadvacet, díval bych se na vše jinak. Situaci jsem rozebíral s lékaři i rodinou. To rozhodnutí ve mně zrálo vlastně od toho osudného momentu v utkání. Žádná jiskra, abych to ještě zkusil, nepřišla. Já už po tom prvním zranění ještě v Miláně zvažoval, jestli se mám vracet. Proto končím, zdraví je přednější.

Určitě vás minimálně fanoušci museli přemlouvat, ať ještě nekončíte.

Já byl od začátku na 99 procent rozhodnutý, že skončím. Zase se jednalo o stejný křížový vaz v koleni a lékaři mě upozornili, že pokud by se to opakovalo i potřetí, mohl bych mít problémy i pro civilní život. Museli by mi totiž vaz dát z jiného člověka, což by mé tělo nemuselo přijmout. Mám celý život před sebou. Nechtěl jsem už kvůli rodině riskovat další zdravotní komplikace.

Určitě jste musel hodně přemýšlet nad tím, zda jste při návratu do Baníku něco neuspěchal. Udělal byste s odstupem času něco jinak?

Samozřejmě, že mi to vrtalo v hlavě a myslel jsem na to. Ale bohužel k fotbalu patří i tady tyhle nepříjemné věci. Ono nemá cenu nad tím moc spekulovat, co jsem měl udělat jinak. Možná tam byl špatný pohyb, možná jsem nebyl ještě stoprocentně připravený. Teď je to jednoduché, o tom mluvit, ale nemá to smysl. Stalo se, je to za mnou, život jde dále.

Už jste se na videu díval na osudný zákrok?

Ano, byla to prostě nešťastná souhra okolností, nešlo o nějaký ostrý zákrok. Když jsem se o tom bavil s odborníky, tak mi potvrdili, že jsem dal levou nohu úplně dopředu a dal na ni celou zátěž těla. Asi prostě ten sval nebyl stoprocentní a stačilo málo, aby se znovu utrhl. Ani v tom nejhorším snu mě nenapadlo, že bych se vrátil do Baníku jen na těch deset minut. Ale i od doktorů, se kterými jsem svou situaci rozebíral, jsem slyšel, že se to čas od času stává.

Bezprostředně po utkání nebyl na tuto otázku čas ani prostor. Jak vám bylo, když jste po dlouhých letech opět vyběhl v dresu Baníku na trávník Bazalů?

Pocit to byl krásný. Já jsem se na ten okamžik těšil hodně dlouho, chtěl jsem klubu ve složité situaci pomoci. Těšili se na to i lidi, i když jich nakonec nepřišlo tolik, jak bych si sám představoval. Hned se dal potom gól, euforie byla veliká a já si nepřipouštěl, že to tak rychle skončí. Fotbalový život se ale naplánovat nedá a už to prostě nejde vrátit.

Uvidí vás ještě diváci hrát třeba fotbal v nižší soutěži?

To v mém případě asi fakt nepřipadá v úvahu. Mé rozhodnutí skončit je definitivní. Budu rád, když se dám dohromady, tak budu normálně sportovat.

Nechal jste se slyšet, že byste rád na Bazalech uspořádal benefici.

Myslím, že by si diváci v Ostravě zasloužili vidět v akci třeba Pavla Nedvěda nebo i další kluky, se kterými jsem hrával za AC Milán. I kdyby se nejednalo o ligový zápas, určitě by to byla taková krásná tečka za mou kariérou. To je téma, které dávám teď dohromady.

Jak ji osobně hodnotíte?

Za těch šestnáct nebo sedmnáct let s ní musím být spokojený. To, co jsem dokázal, mě v životě nenapadlo. Určitě má kariéra na úrovni klubu i reprezentace byla úspěšná. Konec je hořký, ale s tím člověk nic nenadělá. Ve fotbale se vyhrává, ale patří k němu i porážky a zranění. Já dal fotbalu maximum a on mi to úspěchy i zážitky vrátil. Když se ohlédnu zpátky, tak mám z kariéry dobrý pocit a jsem spokojený.

Jeden z nových majitelů Baníku, Libor Adámek ,potvrdil, že máte být zatím do léta externím poradcem klubového představenstva.

Ostrava je město, které mám v srdci, a vždycky jsem si přál, že mu budu chtít pomoci ještě na hřišti nebo i zkušenostmi, které jsem v zahraničí získal. S novými majiteli jsem v kontaktu a o možné spolupráci jsme se bavili. Uvidíme postupem času, jaká bude. Po změně majitele, která je čerstvá, ale pro klub podstatná a klíčová, bych rád Baníku pomohl. Zatím jsme se ale viděli jen párkrát. Tím, že jsme všichni z Ostravy, je ale velký předpoklad, že půjde vše nahoru.

Takže na okamžitý nástup do nějaké funkce netlačíte?

I pro mě by bylo lepší, pokud bychom se dohodli na užší spolupráci od nové sezony. Ono i pro mě to nebude jednoduché, z kariéry hráče se přeorientovat na jinou práci. Nikde není řečeno, že když jsem jako hráč patřil k top hráčům u nás, že to stejné bude platit hned i v práci v klubu. Je mi jasné, že budu potřebovat čas. Ty tři až čtyři měsíce se budu rozkoukávat, a pokud budou obě strany spokojeny, může dojít k dohodě na sto procent.

Trénování vás neláká?

Zatím vůbec ne, spíše mě láká ta manažerská práce. Myslím, že se na ni více hodím.

Jak vůbec vidíte šance Baníku na záchranu v lize?

Je jasné, že to je pro klub jasná priorita! Nedělní zápas v Boleslavi jsem celý neviděl, ale podle záznamu tam Baník sahal po bodu. Ten spodek ligy je a bude vyrovnaný, ale je jasné, že kluci musejí začít vyhrávat doma. Pokud bilanci na Bazalech nevylepší, budou to mít se záchranou hodně složité.