„Jaké to je? Dobrá otázka. (úsměv) Ze začátku to bylo složitější, ale už jsem to přijal. Pevně věřím tomu, že když na sobě budu makat, tak se také dostanu k vytouženému cíli,“ říká s úsměvem 25letý obránce druholigové Opavy.

Z písmenek nepoznáte, jak upřímně svá slova myslí a jak srdečně se o dva roky starším bráchovi vyjadřuje. Všechny úspěchy mu moc přeje a oceňuje je. Ondřej Čelůstka se ze Zlína propracoval až do tureckého Antalyasporu, přičemž hrál i v anglickém Sunderlandu či německém Norimberku.

„Ondra je můj vzor číslo jedna. Dokázal toho už hodně a přitom se vůbec nezměnil jako člověk. Za to si jej váží i další lidé,“ doplnil Tomáš Čelůstka.

Popularitu sourozence vidí především v Turecku, kde fanoušci Ondru zbožňují.

Čtěte také: Mrzí mě, že jsme nedali gól, řekl záložník Živulič

„Na každém rohu se tam s ním chce někdo vyfotit. Lidé jej přitom nepoznávají jen v Antalyi, ale třeba i v Istanbulu. Když pak Ondra poukáže na mě, že jsem jeho brácha, tak jsou lidé hned přívětiví také ke mně. Berou celou rodinu fotbalisty, je to moc příjemné,“ vypráví Tomáš.

„V Turecku je kolem fotbalu šílenství, je to fotbalovější národ než Česko. U nás má Ondra větší klid,“ dodává.

Zážitků z vlídnosti tureckých obyvatel má Tomáš Čelůstka celou řadu. Po boku bráchy se má na pobřeží Středozemního moře jako král a nad historkami se jen směje. Zde je jedna z oběda v restauraci…

„Objednávali jsme si jídlo, přičemž obsluha zpozorovala, že Ondra je ten fotbalista. Najednou nám začala nosit předkrmy, které jsme si ani neporoučeli a brácha hlásil, že to není pro nás. Na to nám však bylo řečeno, že jde o pozornost podniku… Ondra je v Turecku opravdu vážený a lidé jej tam mají rádi.“

Dopustit na sedmadvacetiletého obránce Antalyasporu nedá ani Tomáš Čelůstka. Po boku zbožňovaného bráchy se držel od útlého dětství, před barákem s ním hrával fotbal, ale také třeba florbal. Společnému času dal trhlinu až odchod Ondřeje ze Zlína do pražské Slavie v létě 2009.

Čtěte také: Fotbalisté Zlína obrali mistra o body i podruhé

„To byl pro mě velký zásah. Těžce jsem se vyrovnával s tím, že už nejsem s Ondrou každý den. Byl to takový můj ochránce, prostě starší brácha,“ svěřil se Tomáš.

Dnes už realitu bere takovou, jaká je. Navíc sourozenci mají spolu nadále velmi nadstandardní vztah, který jim pomohli vypěstovat rodiče.

„Když jsme byli malí, neskutečně se pro nás maminka i taťka obětovali. Vozili nás na tréninky a hlavně utužovali naše pouto. Chtěli, aby z nás vyrostli slušní kluci, kteří se berou jako bratři a mají mezi sebou krásný vztah. Myslím, že se to jednoznačně povedlo,“ oceňuje Tomáš.

PŘEJE SI ZAHRÁT V JEDNOM TÝMU S BRÁCHOU

Mladší z bratrské dvojice nyní srdnatě bojuje, aby zažil momenty na nejvyšší úrovni jako Ondřej Čelůstka. Před třemi roky to s ním vypadalo bledě, když se neprosadil ve Zlíně ani ve Vlašimi a hrál jen třetí ligu za Roudnici.

V létě 2014 ovšem po Tomáši Čelůstkovi sáhla druholigová Opava a zde se levý bek postupně dere vpřed.

„Pravidelně nastupuji a věřím, že mé výkony jsou vzrůstající. Věřím, že je to výsledek píle,“ potvrdil.
Tímto nejlepším možným způsobem se zlínský rodák snaží přiblížit prvnímu snu, kterým je hra v české nejvyšší soutěži.

„Už když jsem byl v dorostu ve Zlíně a viděl jsem, jak Ondra hraje za áčko, tak jsem snil o tom, že budu hrát ligu. Teď k tomu mám blízko a udělám všechno pro to, aby se to povedlo,“ hlásí.

Čtěte také: Městské policii ve Zlíně budou pomáhat kvalitnější kamery

Ano, o první ligu si totiž říká celý tým Opavy. Slezané jsou po podzimu trochu překvapivě šest bodů za vedoucí Olomoucí a jenom dva body za druhou Ostravou. To je hlavní důvod toho, že je Tomáš Čelůstka momentálně maximálně spokojený s fotbalovým životem.

„Podařilo se nám nastartovat něco úžasného a všichni máme motivaci a chuť se dál posouvat. Opava jde správným směrem a bylo by krásné s ní postoupit do ligy,“ usmál se.

U české I. ligy ovšem sny 180 centimetrů vysokého obránce nekončí. Když vidí bráchu, touží po tom zkusit si také zahraniční angažmá. A hádejte kde? No jistě, v Turecku.

„Musím dát za pravdu Ondrovi, že je tam krásně. Moc se mi tam líbí. Ať jsem byl v Trabzonu, v Istanbulu, nebo v Antalyi, byl jsem nadšený,“ vysvětluje.

A pak je tu ještě jeden sen. Když jste četli text a vnímali vztah Tomáše Čelůstky k bráchovi, asi vás snadno napadne. Pro pořádek vám jej však sám levonohý fotbalista dopoví.

„Chtěl bych si s Ondrou zahrát v jednom týmu na nejvyšší úrovni,“ vyznal se.

Čtěte také: Ve třetí třídě uměl periodickou tabulku. I tak se dá učit doma

Tvrdá práce a tři sny. Bude slavné i jméno Tomáš Čelůstka?

Brácha žije fotbalem jako málokdo

„Můj brácha je jedinečný. Je to člověk s velkým srdcem, který by se rozdal. Zároveň v něj mám velkou důvěru, pochopení a vím, že se na něj můžu spolehnout. S ním se mi nemůže stát, že bych někam přijel pozdě, v hlavě nosí přesné hodinky. Když máme v červnu konečně po sezoně a plánujeme společnou aktivitu, projevuje se čas nejvíc.

„Tak v 17 hodin v lázních?“ ptá se brácha kolem poledne.

„Jasně, budu tam,“ odpovídám sebevědomě.

Hodiny ukazují 17.40, brácha je celý rozmáčený, s varhánkami na prstech a já konečně přicházím…

Kdybychom šli společně, nebylo by možné to časově tak zazdít. S bráchou se kvůli fotbalu nevidím moc často, sport s sebou nese oběť.

Když má člověk něco velmi rád, tak tím žije den co den a můžu zodpovědně říct, že brácha žije fotbalem jako málokdo. Překonal už hodně těžkých momentů, které mu fotbalové prostředí taky nachystalo. Nevzdal se a díky obrovské vůli, pracovitosti a trpělivosti tlačí káru dál.

Například v prosinci měl po podzimní části sezony chvilku čas, přiletěl za mnou do Turecka a nejen, že si splnil individuální plán na sto procent, ale ještě si přidával jak v posilovně, tak na dlouhých stezkách kolem moře. Seznámil jsem jej se svým spoluhráčem Denizem Kadahem, který se mě před pár dny na bráchu ptal, jak šlape s Opavou. Nevěděl, že česká II. liga se ještě nerozjela a nedokázal pochopit, proč si brácha v tom prosinci tak dával do těla, když měl v podstatě dovolenou. Moc bych mu přál, aby se mu dřina zúročila. Pokud by se mu splnila první velká meta a v květnu by postoupil s Opavou do ligy, pozval bych jej hned do hospody. Jen nevím, jestli by tam přišel, spíš by si šel totiž zaběhat…“

Ondřej Čelůstka, obránce Antalyasporu

Čtěte také: Největší šanci na postup má nyní Plzeň, tuší kapitán Veselý

Zajímavost

Oba bratři se pohybují na fotbalových trávnících jako obránci. Avšak je mezi nimi odchylka – Tomáš je levák a Ondřej pravák.

„Je to zajímavé. Přitom píše levou rukou jako já, tak nevím, kde se u něj stala chyba, že hraje pravou nohou,“ usmívá se Tomáš Čelůstka. Vedle toho nachází ještě jeden rozdíl – ve fyzických parametrech.

„Brácha je o půl hlavy vyšší a je dost silový. Hodně mu to v kariéře pomohlo, že je tvrdším typem hráče. Já se teď na důrazu snažím pracovat,“ dodal mladší z Čelůstků.

Čtěte také: I gólová souhra odchovanců odsunula hokejisty Zlína opět mimo desítk