VYBERTE SI REGION

Koubek a Koubek. Co oba jmenovce pojí? Proč si zvolili dráhu brankáře?

Praha /ROZHOVOR/ - Starší si řekl o kávu, mladší usrkával vodu. Byl to jediný rozdíl mezi nimi: Miroslava Koubka a Tomáše Koubka pojí stejné příjmení, fotbalová branka, štace ve Spartě a teď i reprezentace. „I když se nám první zápasy nepovedly, nároďák je pro nás pořád radost," shodli se oba Koubkové v rozhovoru pro Deník.

12.11.2016
SDÍLEJ:

Brankář fotbalové reprezentace Tomáš Koubek.Foto: ČTK

Ještě pro úplnost: Tomáš dělá v reprezentaci dvojku Tomáši Vaclíkovi, Miroslav je asistentem trenéra Karla Jarolíma.

Pánové, jaké je mít v národním týmu jmenovce?
Miroslav: Je to fajn. Tomáše jsem dlouho znal jako trenér soupeře a vždycky jsem v něm viděl talent, který naštěstí nenechal usnout. Viděl jsem, že má potenciál, což potvrdil: z Hradce Králové se přes Liberec dostal do Sparty, kde je jedničkou.
Tomáš: Dva Koubkové v reprezentaci? Hezká hříčka osudu.

Povězte, kdo je pro vás nejlepším brankářem na světě?
Miroslav: David Ospina, parťák Petra Čecha v Arsenalu. Nevidím na něm žádnou chybu, pro mě je dokonalý gólman.
Tomáš: Možná ho trochu limituje výška, 183 centimetrů není pro dnešního brankáře moc. Ale kvalitu má, stejně jako Manuel Neuer. To je moje volba.
Miroslav: Neuer je jistota a perfektně umí hrát nohama. Čím lepší je gólman má, tím lépe pro tým, který pak skutečně hraje v jedenácti a je ještě silnější.
Tomáš: Souhlas, trenére.

Otázka pro staršího: stoupl byste si ještě do branky? Chtělo by se vám tam?
Miroslav: Chtělo! Kdybych chytal, znamenalo by to, že jsem mladý. Když jsem byl mlád, byl jsem šťastný. Teď jsem stár a jsem méně šťastný, ale ne nespokojený. A ty, Tomáši?
Tomáš: Já fotbal pořádně vnímám zhruba od Eura 96, měl jsem doma videokazetu se sestřihem turnaje. Vybavuju si i brazilské kouzelníky Ronaldinha nebo Rivalda, proti nim bych si chtěl zachytat.
Miroslav: Mimochodem, víš, že když jsem v roce 78 přišel do Sparty, neměli jsme ani vlastního trenéra brankářů?
Tomáš: Vážně?

Připojuji se k Tomášovi: vážně, pane Koubku?
Miroslav: Ač jsme byli v zemi mistrů Evropy, brankářům se věnoval běžný asistent, který ani nebyl gólman. Taky jsme neměli speciální tréninky na obratnost jako dneska, prostě jsme jen chytali střely.

Miroslav Koubek

Jak dlouho vám musely vydržet jedny rukavice?
Miroslav: Ani se neptejte. Když jsem je roztrhal a přišel za kustodem, houkl na mě: Trochu si je oprav, zásilka s novými přijde časem. Teď pro tebe žádné nemám.
Tomáš: Zato my si rukavice ještě vybíráme… Máme maximální servis a při zápase je už všechno jen o nás, žádné výmluvy neexistují.
Miroslav: Dnešek se nedá srovnávat s našimi časy. Vždyť já si jezdil pro výplatu do ČKD, kde jsem byl jako ostatní sparťani papírově zaměstnaný, protože jsme nebyli profíci.

Ještě u vás na chvíli zůstaneme: za socialismu nefrčelo ani tetování, první decentní jste si nechal udělat po loňském titulu s Plzní – říkal jste, že až to uvidí vaše žena, vyhodí vás z domu. Jak to dopadlo?
Miroslav: To byla nadsázka, možná pokus o humor. Moje paní mě má tak ráda, že by mi odpustila, i kdybych udělal větší průsery. (usmívá se)

Co je pro vás na brankářském řemesle nejpřitažlivější?
Tomáš: Fascinuje mě třeba tohle: jediný okamžik může rozhodnout o tom, jestli budete slavný, nebo jen jedním z davu.

Cítíte se slavný, Tomáši?
Tomáš: Co je to sláva? Když vás někdo zastaví na ulici a řekne, že vás zná? Nepřipadám si slavný. Důležitější je vnitřní pocit, že svoji práci dělám dobře.
Miroslav: Někdy pomůže náhoda. Já vyrůstal na Žižkově, kde jsme s klukama hráli na plácku velké fotbalové mače. Já byl nejmladší a nikomu jsem nestačil, takže na mě jednoho dne ukázali: Nepřekážej a jdi do brány! Vidíte, už mi to zůstalo.

Stejné příjmení, fotbalová branka, Sparta, reprezentace… Pojí vás i to, že jste teď oba na vrcholu?
Tomáš: S tím bych byl opatrný, snad mám na vrchol ještě čas. Doufám, že moje kariéra teprve začíná. Je mi čtyřiadvacet, pořád mám v sobě obrovskou chuť něco dokázat.
Miroslav: Mně je pětašedesát, s Plzní jsem vyhrál ligu a teď jsem kromě zajímavého angažmá v Bohemce asistentem u nároďáku. Co můžu chtít na sklonku kariéry víc?

Autor: Martin Mls

12.11.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies