VYBERTE SI REGION

Křivdu necítím. Od těchto lidí jsem to čekal, říká Uhrin

Františkovy Lázně - /EXKLUZIVNĚ/ Trenér Dušan Uhrin mluvil o námluvách s fotbalovou reprezentací, alžírských kamenech a večeři s Fergusonem.

15.5.2009
SDÍLEJ:

Fotbalový trenér Dušan Uhrin staršíFoto: Deník/Bedřich Klima

Jeho jméno bude navždy spojeno s rokem 1996 a s Anglií, kde se konal tehdejší evropský šampionát. Stříbro, které kouč Dušan Uhrin starší (jeho syn trénuje Mladou Boleslav) vybojoval s českou fotbalovou reprezentací, bylo podle jeho slov oceněno víc v zahraničí, než v tuzemsku.

Když zažádal coby člen svazové komise o lístky na poslední šampionát, byl odmítnut.

A poslední „jobovka“? Experti, které si ustanovil sám Českomoravský fotbalový svaz, rozhodli, že by se měl vrátit na místo trenéra národního týmu.
Aby vzápětí výkonný výbor rozhodl, že na funkci dosadí Františka Straku, jeho někdejší svěřenec ve Spartě.

„V prvním momentu jsem možná cítil křivdu, ale teď už to nemůžu říct. A víte co, já s tím tak trochu počítal,“ prohlásil Uhrin starší, momentálně bez angažmá, jenž se ale chystá nejlépe od léta opět začít trénovat.

Proč jste s tím počítal?

Znám dobře výkonný výbor, který musí každé rozhodnutí svazu posvětit, a přesně vím, jak pracuje. Také jsem byl mezi prvními, který volal po tom, aby odešel.

Dobře, ale vše už bylo prezentováno jako jasná záležitost, roz-dával jste rozhovory…

To je pravda, ale já věděl, že to není na sto procent. Vážil jsem si především rozhodnutí expertní komise, která mě zvolila. Tam jde čistě o fotbal, nikoliv o politiku. A mimochodem, v této komisi působí i Vacek s Kubíčkem (členové výkonného výboru – pozn. red.)

Ale zrovna s Jaroslavem Vackem, místopředsedou ČMFS, máte hodně napjatý vztah, že?

Je to pravda, táhne se to od Eura v roce 1996, i když přiznávám, že jsem nechtěl, aby tahle informace vešla ve známost. S Vackem jsme měli v Anglii spory, ale nutno podotknout, že i on udělal na šampionátu dost práce.

Vraťme se k nedávné volbě reprezentačního kouče. Byl byste opravdu pouze trenérem pro jedno přípravné utkání s Maltou, nebo byste zůstal až do konce kvalifikace?

Nedokážu říct, jak přesně by to bylo. Ale cítil jsem, že bych mohl zůstat po celou kvalifikaci.

A věřil jste si, že byste byl býval dokázal s týmem postoupit, i za hodně nepříznivé stávající situace, na mistrovství světa do Jihoafrické republiky?

Asi jo. Měl jsem energii, těšil jsem se… A já jsem často přicházel v rizikových situacích. Třeba do AIK Stockholm, to jsme byli předposlední a nakonec skončili pátí. A když jde o reprezentaci a v takové pozici, to uděláte všechno.

U některých hráčů to tak ale nevypadá. Například Ujfalušiho vzdání se reprezentačního dresu na fanoušky nepůsobilo zrovna nejlepším dojmem?

Myslím, že od Tomáše to bylo přehnaný, ale jednal v afektu. Podle mého názoru měl své rozhodnutí ještě přehodnotit a vzít zpátky.

Ovšem ať už chce, nebo ne, bude provždy spojen s nedůstojnými aférami, ke kterým docházelo na reprezentačních srazech. Umíte si něco podobného představit v době vašeho působení u národního týmu?

Ne.

Co se změnilo?

Je to způsobeno i určitou prevencí. Hráči vědí, že si můžou dělat relativně, co chtějí, což si v klubech dovolit nemohou. Je potřeba pevná ruka trenéra, ale i výkonného výboru.

Za vás tomu tak bylo?

Předsedou svazu byl František Chvalovský, a ať byl, jaký byl, dal se považovat za velkou osobnost. A k tomu jsem měl opo-nentní skupinu v čele s uznávaným Tomášem Pospíchalem, vel-kým kritikem. Ale já to bral, bylo to potřeba.

A vy? Trestal jste za prohřešky spojené s disciplínou tvrdě?

Já měl v mužstvu Tomáše Skuhravého (úsměv) a nikdy jsem s ním neměl jediný problém. Vždycky jsem ho respektoval. Na sparťanském soustředění v Německu přišli Jan Berger, Pepík Jarolím a ještě jeden nejmenovaný hráč kolem půlnoci se zpěvem… a já je chtěl hned poslat domů. Jirka Novotný dělal taky nejdřív brikule, ale okamžitě jsem to zarazil a od té doby jsem s ním neměl problém, byl vůdčí osobností. Tohle se musí řešit razantně.

Co se ještě ve fotbale změnilo? Kromě nynějších větších problémů s disciplínou?

Třeba ztráta respektu – obecně i mezi trenéry navzájem. A neklade se dostatečný důraz na odbornost.

To se projevilo i v případě vašeho nezvolení, že politika vyhrála nad odborností?

Ano. Protože nebyl brán v potaz názor expertní komise, odborné komise. Já byl v minulosti šéfem vazové trenérské komise, ale nadále jsem ji pak už vést nechtěl. Ani jedinkrát výkonný výbor neřekl: Vás si vážíme, protože jste fundovaní. Připadáte si zbytečný.

Jak pociťujete ztrácení respektu?

Třeba když jsem od svazu žádal lístek na poslední Euro nebo mistrovství světa v Německu – coby člen svazové komise, řekli: Pozorovatele nepotřebujeme, jestli chceš, kup si ho.

A co se týká vašeho největšího úspěchu – Wembley 1996? Není u nás nedoceněný?

Vy jste hráli jen defenzivně, jen jste bránili, psalo se všude. A já byl za rok 1996 vyhlášen nejlepším koučem Evropy! A mluví se o tom? Nemluví! Byl jsem třeba na večeři s Alexem Fergusonem z Manchesteru United, a on říkal: Měli jste to velmi dobře zorganizované všechno. A mohli jsme být první, protože vyrovnávací gól Bierhoffa byl z ofsajdu.

Připadáte si v zahraničí braný s větší vážností?

Stoprocentně. Je to asi obecný jev českého národa. Nechci se o tom zmiňovat, ale je to tak.

Za další typicky české se dá považovat i jakýsi despekt k pouhé možnosti, že by na lavičku reprezentace usedl zahraniční kouč…

Asi jo. Pokud k tomu dojde a přijde cizinec, budou na něj tlaky ze všech stran.

Vy jste působil v sedmi cizích zemích, mimo jiné vedl i reprezentaci Kuvajtu. Které angažmá bylo „nejdivočejší“?


V Alžíru. Hráli jsme finále poháru na olympijském stadionu. Diváci na nás házeli kameny. Na lavičku. No - a když jsme vyhráli, naši fanoušci skákali radostí i po autech.

Jak probíhaly námluvy se zahraničními týmy?

Osobně. Jde o spolupráci vedení klubu – trenér. Třeba v Kuvajtu byl první rok prezidentem svazu výborný člověk a klapalo to, ale samozřejmě ne všude bylo vše ideální.

Narazil jste i na silně věřící jedince v silně nábožensky založených regionech. Nenastaly problémy?

Musíte se přizpůsobit. Třeba v arabských zemích měli hráči o půli modlení. A oni hráli zrovna hráli špatně… Tak jsem je ne-chal asi pět minut pomodlit a pak jsem jim začal nadávat.

Dal jste při výběru štací na instinkt, první dojem?

Jo. Nekoukám na smlouvy. Třeba originál z Macabi Haifa mám tady v šuplíku, nepodepsanou. Manažera jsem nikdy neměl.

A vaše budoucnost? Údajně máte rozjednané nové angažmá. V jakém je vše stadiu?

Moc bych o tom zatím nemluvil. Ale pravdou je, že už tři roky jsem v kontaktu s Kanaďanem, který chce koupit opravdu špič-kový klub v Evropě, tam bych měl jít trénovat.

Dokdy budete mít jasno? V létě začnete?

Bylo by dobré, kdyby to tak vyšlo, ale uvidíme.

Měl jste za poslední dobu i jiné nabídky?

Ano, ozvaly se mi dva kluby z české ligy, ale nechtěl bych jme-novat.

Dokáže vůbec člověk jako vy s trenérskou profesí skončit?

No už mi to chybí.

Proto se ptám…

Dělal jsem na podzim poradce v Bohemians Praha, to bylo moje zatím poslední fotbalové angažmá. Ale nebavilo mě to. Já musím být na hřišti. Byl jsem vedle střídačky a to není ono.

Jan Hamrník, Pavel Hoznédl

15.5.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Aston Martin postaví 25 nových exemplářů modelu DB4 GT. Cena je astronomická

Britská automobilka Aston Martin se vrátí k výrobě vozu, jehož život byl původně vymezen lety 1959 až 1963. Příští rok totiž obnoví produkci slavného modelu DB4 GT, v plánu je stavba 25 kusů.

Loučení s tratí do Koutů: končí barevné motoráky i soukromník

Údolí Desné – Největší změna za devatenáctiletou historii nastala v noci ze soboty 10. na neděli 11. prosince na Železnici Desná. Osobní vlaky zde přestala provozovat soukromá firma, nahradily ji České dráhy.

Žloutenka stále řádí. Chybí vakcíny, hlásí nejen lékárny

Vyškov – Jde o agresivní infekci, člověka může zabít za pár hodin od prvních příznaků. Mnoho nakažených se i po vyléčení po celý život potýká s následky, jako jsou třeba amputace končetin nebo hluchota. K nejohroženějším patří děti. Přestože je možné se proti meningokokovi typu B očkovat, vakcíny chybí. Na Vyškovsku podle dětské lékařky Anežky Bahníkové z Vyškova už zhruba čtyři až pět měsíců.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies