VYBERTE SI REGION

Masér nároďáku Vít je doma, ale bydlí v hotelu

Olomouc /ROZHOVOR/ – Ve svém domácím městě musí spát v hotelu. Do takové situace se dostal Jiří Vít, masér fotbalové reprezentace i juniorky olomoucké Sigmy.

6.9.2010
SDÍLEJ:

Masér Jiří VítFoto: sigmafotbal.cz

„Ale vůbec mi to nevadí. V takovém pěkném hotelu se rád vyspím,“ usmívá se muž, o němž se před lety jízlivě říkalo, že je u národního týmu proto, že dělá řidiče trenéru Karlu Brücknerovi.

„Myslím, že jsem všem, kdo mi to nepřáli, ukázal, že to tak úplně nebyla pravda. Kdybych byl nějaké béčko, neudržel bych se tam tak dlouho,“ říká dnes.

Vedle Brücknera zažil v reprezentaci od roku 2002 další čtyři kouče.

„Každý z nich nároďáku něco dal. Velmi si vážím třeba trenéra Straky,“ prozradil.

Jaké to pro vás je vrátit se zase s reprezentací do Olomouce?
Pro mě je to zpestření. Kluci mi celou tu dobu říkali: Však jednou se zase bude hrát v Olomouci a nebudeš muset cestovat z Prahy v noci domů. Trvalo to pět let, ale jsem za to rád.

Jste vlastně doma ale zároveň musíte spát v hotelu. Není to trochu zvláštní?
Ani mi to nevadí. V takovém pěkném hotelu se rád vyspím (usmívá se). Naopak, mám výhodu, že tady hodně lidí okolo dobře znám, třeba i z personálu. Klukům zase poradím, kde se co dá vyřídit, kam zajít a tak podobně. Je to pro mě příjemné.

Když jsme u hotelu, tak reprezentace při předchozích zápasech bydlela jinde. Jak se vám tedy líbí nové dočasné obydlí?
Myslím, že tento hotel poskytuje reprezentantům opravdu ideální prostředí. Není tady slyšet ani jediné projíždějící auto. Všechno je v tichosti, navíc naproti stadionu. Je to moderní a skvěle zařízené, opravdu top.

Maséři prý mají ty nejlepší pokoje, je to pravda?
Je to tak. Dostali jsme asi nejlepší pokoje ze všech. Jsou velmi prostorné. Dokonce mám pocit, že před námi tam spal i pan prezident se svou paní. Oba dva máme velké apartmány, jen nám vyklidili nábytek, aby nepřišel k úrazu. Ale to nám nevadí, protože ho pro práci nepotřebujeme.

Vaše práce se odbývá přímo na hotelu. Jak to po tréninku probíhá?
Když začneme po osmé hodině, po večeři, tak do dvanácti večer se nezastavíme. V profesionálním fotbale už na masáže chodí všichni. Jsou na to zvyklí ze zahraničních klubů, a tak to vyžadují. Někteří přijdou, i když nejdou na masáž. Poptat se, co je nového v českém fotbale. Dnes už samozřejmě mají přehled, co se děje, protože se dostanou k informacím, ale rádi si o tom popovídají s někým, kdo je přímo u toho.

Stále tedy platí, že maséři jsou takové vrby, které jsou i od toho, aby se fotbalisté mohli vypovídat?
To platí pořád. Proberou se zážitky a vůbec všechno.

Kdo si chodí nejvíc povídat?
Řekl bych, že je to hodně podobné. Velký přehled si udržuje třeba Petr Čech. Tomáš Rosický se zase zeptá, co je nového, ale stačí mu to spíš jen tak orientačně.

Vybavíte si někoho, kdo během masáže nezavře pusu a kdo naopak třeba skoro nemluví?
Někdo je hovornější a jiný se zase nerad vybavuje. Nemůžu si tak úplně vybavit nějaké extrémní případy, ale pokaždé se v týmu najde někdo z té i z té skupiny.

Stalo se někdy, že jste od trenéra třeba dostal úkol na něco se vyptat?
To ne. Ti trenéři na takové úrovni už ani tohle nepotřebují. Všichni jsou to osobnosti s panem Brücknerem v čele.

Funguje něco jako masérské tajemství?
Přesně tak. To funguje. Držíme tu basu s mužstvem. Sem tam se samozřejmě něco navíc dozvíme, ale to zůstane jen mezi námi.

Straky si velmi vážím

Vy jste u národního týmu už osm let, zažil jste pět trenérů. Napadá vás nějaká změna, která se postupem času udála?
Organizačně je to pořád stejné. Co jsem zažil já, tak vždycky to bylo na maximální úrovni. Teď je nás jen o malinko víc. Dva maséři, další dva fyzioterapeuti a jejich šéf pan docent Kolář. A co se týká trenérů, myslím si, že každý z nich národnímu týmu něco přinesl. Každý z nich pracoval na sto procent a dělal všechno pro úspěch.

Dá se těch pět trenérů nějak srovnat? Všichni měli hodně kritiků. Pan Brückner především na konci svého působení, někteří hned od začátku. A pak tu byl extrém s Františkem Strakou, který vedl tým v jediném zápase…
Víte, tohle je zajímavá věc. Já když se občas někde zastavím mezi známými, tak tomu se nelíbí ten trenér, tomu se nelíbí jiný. Třeba když jsem poznal trenéra Straku, tak musím říct, že si ho velice vážím. Myslel to dobře. Lidé často dokážou odsoudit, ale můžu říct, že v národním mužstvu všichni vždycky pracovali na sto procent. Tam to nejde nijak šidit. Všichni si uvědomují, že hrají za čest národa.

O některých trenérech se říkalo, že hráče nezvládají. Opravdu všichni dělali pro úspěch maximum? Na tréninku, kterých se vy účastníte, by přece mělo být poznat, že tomu někdo nedává všechno.
Myslím, že to můžu odpřisáhnout. Hráči vždycky pro úspěch národního týmu pracovali maximálně. Že potom byly různé aféry? No dobře. Ale podle mě to patří k životu. A víte, co dokážou některá bulvární média. Hráči vždycky jezdili do národního týmu především za fotbalem. Já jsem také přesvědčený, že kdyby to bylo jinak, na trénincích i v zápasech by to muselo být vidět. Nasazení a soustředění bylo podle mého vždycky stoprocentní.

Udržel jsem se i po Brücknerovi

O vás se dlouho říkalo, že jste v reprezentaci jenom kvůli trenéru Brücknerovi, ale čas dal asi za pravdu vám, souhlasíte?
Jsem rád, že tahle otázka přišla. Někteří lidé si ze mě dělali trošku legraci a vykládali mi, že mám na zádech napsané jeho jméno. A vidíte, že pan Brückner odešel a já jsem se tam i přesto dokázal udržet. Myslím si, že kdybych byl nějaký levátor nebo béčko, tak by se mi to těžko podařilo. Svou práci jsem se snažil vždycky plnit svědomitě a musím to zaťukat, že jsem žádný problém zatím neměl. Jsem rád, že se mi to některým lidem kteří mi to nepřáli nebo záviděli, podařilo dokázat, že jsem nebyl u reprezentace jenom díky trenéru Brücknerovi. Dokud mám sílu a svěžest, tak bych chtěl pokračovat co nejdéle.

Začínal jste jako trenér brankářů. Jak jste se vlastně dostal k fyzioterapii?
Přišlo to tak nějak plynule. Brückner mi doporučil, abych si udělal kurz, protože se mi to bude hodit. Takhle nějak to vzniklo. Tím, že na mě měl různé požadavky, mě vlastně zdokonaloval. A nakonec si mě s sebou vzal k jednadvacítce a potom i k reprezentaci. Naučil mě hodně. Třeba i ve vztahu k hráčům. Je to zkrátka obrovská osobnost.

Jak se vyvinul váš obor od doby, kdy jste s ním začal?
Dnes je všechno daleko modernější. Rukama musíme tu svou práci pořád oddělat, to je jasné. Na tom se nic nezměnilo, ale existuje už celá řada různých strojů. Lymfodrenáže a podobně. V tom je to hodně jiné.

Převelení k béčku? Zášť necítím

Není trochu paradoxní, že ač se staráte o reprezentanty, tak když sraz skončí, pracujete u třetiligového béčka Sigmy?
Trochu paradox to je. Víte, hráči národního týmu se mě na to hodně ptají. Jak je to vůbec možné, že jsem tady a ne tady (ukazuje směrem od kabiny juniorky k šatně áčka). Trenér Pulpit si vybral jiné lidi. Já jsem to samozřejmě musel respektovat. To tak bohužel je.

Mrzí vás to?
Jsou to tři roky, co už nejsem u áčka, a musím se přiznat, že takový rok mi trvalo, než jsem se s tím srovnal. Teď jsem prostě tady a občas se k áčku jakoby na skok dostanu. Třeba trenér Psotka za mnou byl, jestli bych mu nedomluvil u docenta Koláře, aby se mu podíval na Ordoše. Kdybych byl nepřející, tak bych mu řekl, že to nejde. To je přece strašně jednoduché. Já ale necítím žádnou zášť. Jediné, co mě mrzí, je, že mi to tenkrát nikdo vlastně nevysvětlil.

Měl jste tenkrát i nabídky odjinud? Přece jenom jste si u reprezentace udělal jméno.
Měl. Ale nikam jsem nešel. Jsem k Olomouci připoután a se Sigmou srostlý. Raději jsem tedy vzal to, že se tady v klubu moje pozice trošku snížila, ale asi bych nemohl pracovat jinde. Ta práce v juniorce mě také baví.

Liší se práce u áčka a béčka?
Jiné to je. Samozřejmě béčko není tak profesionální jako áčko, ale snažíme se tam ty postupy zavádět. Kluky je k tomu potřeba vést. Myslím si, že servis mají takový, jako by byli v ligovém týmu.

Autor: Jiří Fišara

6.9.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Postrach Vysočiny: Žena zničila desítky aut a zapálila volejbalové kabiny

Havlíčkův Brod – Bývalou řidičku kamionu a uklízečku Bohumilu Šustrovou ze Ždírce nad Doubravou poslal v úterý Okresní soud v Havlíčkově Brodě na devět měsíců do vězení, a to za podpálení kabin havlíčkobrodským sportovcům.

Týden fungování EET: 18,1 milionu účtenek a 700 udání

Praha - Restauratéři a hoteliéři odeslali do systému EET do dnešních 19:00, tedy za skoro týden fungování evidence tržeb, zhruba 18,1 milionu účtenek. Zároveň finanční správa už eviduje 706 oznámení o nevydání účtenky. Informovala o tom mluvčí Finanční správy Petra Petlachová. Systém podle ní běží plynule a bez problémů.

ANO chce Jermanovou ve vedení Sněmovny nahradit Vondráčkem

Praha - Poslanci ANO do vedení Sněmovny vybrali svého místopředsedu Radka Vondráčka. Měl by nahradit místopředsedkyni dolní komory Jaroslavu Jermanovou, která se rozhodla rezignovat kvůli zvolení středočeskou hejtmankou. O nominaci rozhodli poslanci ANO ve středu večer v tajném hlasování. Informovala o tom mluvčí hnutí Lucie Kubovičová.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies