Osobnost Deníku
Přečíst článek >

A pak ukázal na Rudolfa Skácela, 28letého rychlíka, co raději hrává v záloze, ale častěji v obraně.

Jak proběhl návrat do týmu? Co se změnilo?

Jen jsem se dopoledne pořádně dospal po rychlé a náročné cestě. Jinak nic zvláštního, všechny kluky znám. Bydlím se Svěrkym.

A jaký je teď Ruda Skácel?

O tři roky starší. A doufám, že i zkušenější.

Poznal jste různé fotbalové školy (Marseille, Panathinaikos, Hearts, Southampton a Hertha, pozn. red.). Co jste se naučil?

Každý rok jsem někde jinde, už to beru jako normální. Vidím a hraju jiný fotbal, mám nové kamarády.

Kde vám nejvíc sedí styl hry?

Asi ten ostrovní, Anglie a Skotsko, kde to lítá nahoru – dolů. To je mi nejblíž a taky jsem zde strávil nejvíc času, skoro tři roky.

Ale do reprezentace jste se vrátil až z Německa, proč?

Druhá anglická liga je tady v Česku trošku podceňovaná, naopak německá bundesliga se hodně sleduje. I proto jsem tam šel, abych byl víc na očích a měl šanci pro nároďák.

Díky místu za soutěž fair play získala Hertha místo v Poháru UEFA. Zůstanete?

I dont know…

To se vám stává často, jazykové zmatení?

Néé, moc ne. Pardon, já vás jenom zkoušel. Mají na mě v Berlíně měsíc opci, ale nevím, jak se to do budoucna vyvine. Je to dobrý klub, rád bych zůstal, vždyť ty čtyři měsíce v Berlíně mi pomohly na EURO.

Jenže kde se vám líbilo, brzy jste skončil…

No právě. Pokaždé přišlo něco zvenčí a zvrtlo se to. Jak jsem si to začal užívat v Hearts, hned jsem šel.

Takže stálé bydlení jste si v Německu ještě raději nezařídil, že?

Ne, zůstal jsem v hotelu, nebo u Jardy Drobného (český gólman Herthy, pozn. red.). Byt a auto mám ještě v Southamptonu.

Aspoň budete mít hodně bohaté vzpomínky.

No, patnáct sezon v patnácti klubech, to není úplně ideální. Teď už to byl extrém, jen půl sezony…

Také v reprezentaci jste se naposledy (v září 2005 proti Arménii, pozn. red.) neloučil v nejlepším.

Už je to dlouho. Hrál jsem jen pětačtyřicet minut, moc jsem se neukázal. Jenže těžko se za tu dobu něco předvádí, když nepatříte ke zkušenějším.

Řadíte tedy mezi rychle se střídající angažmá i národní mužstvo?

Ne, v něm jsem nebyl ještě ani rok. To je za odměnu. Bonus navíc.