Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Užívá si už druhý měsíc prázdniny s rodinkou, chodí běhat a čeká na den, kdy „nebude moct doma vydržet“. Pak se rozhodne, kde pokračovat.

„Musím to udělat brzy, do půli měsíce. Potřebuju trénovat a hrát s mužstvem,“ říká Pavel Nedvěd.

Vážně vás nebaví se chvíli válet?

Každý druhý den si jdu zaběhat nebo zatrénovat. To budu dělat celej život. Ale ještě jsem si nerozmyslel to pokračování.

Na čem to nejvíc visí?

Koukám na zdravotní stav. Po sezoně jsem byl opravdu hodně unavenej. Odehrál jsem nejvíc minut v celým Juventusu, to není běžný. Teď se bojím, kdybych zůstal doma, co bude… jestli nebudou svrbět nohy. Jenže to se pozná až potom.

Chybí vám taky jeden jediný ligový gól do stovky, do Klubu kanonýrů…

Poslední dva tři zápasy jsem o tom věděl. Del Piero by mi nechal i penaltu, to se nestává často. Ale nepřišlo k tomu. To je život, z toho smutný nebudu.

Jste fyzicky připraven naskočit?

Jsem diesel, pomalejš se rozbíhám. Potřeboval bych něco dohnat, ale takový problém by to nebyl. A váha? Nějaký pátek už se nevážím, ale problémy nemám. Top ji teď nemám, nějaké pivečko bylo.

Evropu jste už definitivně zavrhnul?

Nechtěl jsem ji, spíš jen zvažoval Juventus. Neustále mě přemlouval Ferrara (nový trenér, pozn. red.) na asistenta. Pořád počítá, že k němu 20. sprna k němu nastoupím.

Trenéřina vás tedy ještě neláká?

Někdy asi jo. Zkušenosti jsem získal a mohl bych je předat, pokračovat tak přirozeně u fotbalu. Jen nevím, jestli je teď ten správný moment. Jsem blízko spjatý se spoluhráči.

Láká vás Amerika?

Muselo by se počítat s větším cestováním, ale pro rodinu tam je velice svobodnej život. Dalo by mi to poznání jiného života, jiné kultury.

Kdyby děti a žena řekly, chceme tam?

Rodina mě vždycky následuje. Já chci pro ně to nejlepší. Hodně let jsem byl pořád pryč a zanedbával je. Jestli se ještě rozhodnu na rok nebo na dva hrát dál, život se nám nezmění.

Kdo vás přemlouvá k návratu krom vašeho italského agenta Raioly?

Hodně lidí, všichni by mě rádi viděli na hřišti. To samý by ale asi bylo za rok. Musím to rozhodnout já sám.

Máte někam nejblíž?

Ze všech koutů světa mám konkrétní nabídky, záleží jen na mne. Čekám pořád, nakolik mi bude chybět ten fotbal, až budu doma k neudržení. Zatím jsem v pohodě, možná tím, že nezačaly velký soutěže.

Jako jediný z vicemistrů Evropy 1996 jste se ani na chvilku nevrátil do české ligy. Zůstane to tak?

Nebyl jsem nikým osloven, nabídky nemám. Jsem tu na dovolený, vracím se do Itálie.

Ani Sparta vás nepřitáhla strhujícím výkonem proti Panathinaikosu?

Moc mě ten zápas nelákal, ale pak ´jsem se chytil. Moc mě překvapila a potěšila. Výsledek je dobrej, má to hratelný.

Vzal by její nabídku, kdyby došla až do Ligy mistrů?

Cestu mají ještě dlouhou, ale zvažovat se dá všechno. Prozatím jsem doma v Itálii…

Z anglických veteránů 1996 pokračují už jen Šmicer a Berger, kdo vytrvá nejdéle?

Jsou (o rok, pozn. red.) mladší. Je to hezký, že jsme vydrželi, někdo v nás pořád věří a dá nám šanci hrát. Prošli jsme toho spoustu a můžeme něco předat. Dobře že to dělají doma.

Přece jen jste ještě ponechal pootevřená také reprezentační vrátka, že? Nebo byste pomohl i v jiné roli?

To ne, jen jsme se domlouvali s Ivanem Haškem, že bych mohl mužstvu pomoct na nějaký zápas. Nejdřív ale musím mít klub a hrát.

Mohou se Slováci 5. září v Bratislavě obávat šoku v podobě comebacku?

Byl by to šok asi pro všechny, že jo, i pro mě samotnýho. Přestupový termín ještě nějakou dobu trvá…

Pak byste si zasloužil i lepší rozlučku s národním týmem než porážku 1:3 se Srbskem v Uherském Hradišti 2006.

Byla dobrá, každý máme svůj osud… já se zatím loučím Zlatým míčem.

(ton)