VYBERTE SI REGION

Obránce Kalas: Rád bych si v pohárové Evropě zahrál proti Sigmě

Olomouc /ROZHOVOR/ - Olomoucký odchovanec Tomáš Kalas postoupil s nizozemským Arnhemem, kde nejspíš bude hostovat i v příštím roce, do Evropské ligy.

24.5.2012
SDÍLEJ:

Tomáš Kalas v dresu nizozemského Vitesse ArnhemFoto: ČTK/IMAGO sportfotodiens

První kompletní sezonu v dospělém fotbale má za sebou olomoucký odchovanec Tomáš Kalas. Jeho mateřská Chelsea v čele s brankářem Petrem Čechem oslavila historické vítězství v Lize mistrů. A také on má za sebou velký úspěch. S nizozemským Vitesse Arnhem, kde v této sezoně hostoval, postoupil do Evropské ligy. Pokud bude v zemi větrných mlýnů ještě rok pokračovat, což je podle jeho vlastních slov na spadnutí, pak by v létě mohl na evropské půdě vyzvat i Olomouc, z níž před rokem a půl vyrazil dobývat fotbalový svět.

„Byl bych moc rád, kdyby k tomu došlo. Mohl bych se ukázat lidem tady a zahrát si na tomhle stadionu, kde jsem zatím nastoupil jen do několika zápasů. Byla by to srdcovka," říká devatenáctiletý fotbalista, jehož do konce sezony čeká ještě sraz reprezentace do jednadvaceti let.

S Arnhemem jste v neděli vyhráli odvetu finále play off nizozemské ligy a postoupili do evropských pohárů. Slavili jste hodně?

Nějaké menší oslavy proběhly. Nevím, kdy přesně naposledy byl Arnhem v evropských pohárech. Vím, že se jim to párkrát povedlo, ale to bylo v dobách, kdy za Vitesese hrál Pierre van Hooijdonk a Theo Janssen, který je dnes pomalu končící legendou, byl ještě mladíček. Myslím si, že je to největší úspěch posledních let. Zvlášť když se klub loni zachraňoval, a to takovým způsobem, že v posledním kole nesměl prohrát o čtyři góly a prohrál 1:4. Takže myslím, že je to velký úspěch.

V čem byl podle vás základ takové proměny?

Přišel nový trenér Van den Brom a udělal z nás opravdový tým. Všichni táhli za jeden provaz, byli jsme schopní udělat jeden za druhého cokoliv. Ajaxu nebo Feyenoordu se v individuální kvalitě asi nemůžeme rovnat, ale dokázali jsme to jako tým. Tak jsme hráli celou sezonu a tím jsme Evropskou ligu vybojovali. I když samozřejmě musím přiznat, že jsme měli i štěstí, protože jsem moc nevěřil, že bychom byli schopní přehrát Twente. Ale to naštěstí vypadlo s Waalwijkem.

Co jste vlastně říkal na play off? V Nizozemsku funguje už několikátý rok, přidávají se i další země.

Líbí se mi to. I když třeba play off o mistra, to je podle mě hloupost. V celé sezoně je dost zápasů, aby se o tom rozhodlo. Ale o to poslední místo v Evropské lize je to zajímavé. Často se stává, že jsou tam kluby porovnané v jednobodových rozdílech. Letos to tak třeba nebylo, takže například vůči Twente to nebylo moc spravedlivé. Vyřazovací systém ale má něco do sebe.

Hlavně je asi nesmírně atraktivní pro diváky. Počítám, že v Arnhemu to bylo taky tak.

Jednoznačně. Na finále bylo 25 tisíc diváků a úplně vyprodaný stadion po deseti nebo dokonce dvanácti letech. Byl to velký tahák.

Jak osobně hodnotíte rok strávený v nizozemské lize?

Nerad se chlubím, ale po posledním zápase jsem byl vybrán jako jeden ze tří nejlepších hráčů v sezoně. Takže rozhodně můžu sezonu považovat za vydařenou. V devatenácti letech jsem odehrál 34 zápasů v lize, asi čtyři zápasy v poháru, tři za jednadvacítku. To je přes čtyřicet zápasů, takže můžu být spokojený.

Takže do puntíku splněno to, co se říká: Mladí potřebují hlavně pravidelně hrát.

Přesně tak. Nevím, jestli tím, jak hraju, ale tím, jak často nastupuju, můžu být pro ostatní mladé hráče určitě vzorem (směje se).

Navíc v Eredivisii, která platí za nejofenzivnější soutěž v Evropě. To musí být pro obránce asi pořádná škola.

Holandská liga je pro obránce neuvěřitelně náročná. Osmdesát minut z devadesáti bráníme jeden na jednoho. To se podle mě nehraje nikde v Evropě. Třeba když je roh a soupeř pošle dopředu tři útočníky, tak se s nimi prostě stáhnou jen tři obránci. Ze začátku jsem to bral jako raritu. Říkal jsem, že přece musí jít zpátky ještě jeden, aby nás zajistil. Ale oni ne. Tři to musejí zvládnout.

Předpokládám, že vaše rychlost, na niž se pěly ódy už v dorostu, je při takovém systému velkou výhodou.

Moje rychlost mi určitě hodně pomohla. Co neuhraju chytrostí a zkušenostmi, které pořád teprve sbírám, to kolikrát doženu tou rychlostí. Je to pro mě výborná škola. I proto bych tam rád zůstal i v příští sezoně.

Jak to s vámi tedy bude dál?

Jsem domluvený s Vitesse i s Chelsea. Oni tam vědí, že je to pro mladé hráče velmi dobrá liga. Navíc pravidelně hraju každý zápas, co jsem dostal šanci. Všechno je na nejlepší cestě, ale musí se počkat na nového trenéra Chelsea. A to se zatím neví, kdy bude.

Ona je to trochu rarita, nemyslíte? Že trenér, který převezme rozháraný tým, s ním nakonec vyhraje pohár a navrch Ligu mistrů a stejně nemá jisté místo.

Co já vím, tak to nemá jisté hlavně proto, že sám zvažuje, jestli prodlouží. Podle mě kdyby chtěl, tak nabídku určitě dostane. Ale je to pořád mladý trenér a možná tuší, že se ještě potřebuje učit. Letos mohl jen získat, protože o moc horší než za Boase to být nemohlo. Teď je král, ale určitě ví, že příští rok by to musel potvrzovat, a to je o dost jiný tlak.

Mimochodem, finále Ligy mistrů, kde vaše mateřská Chelsea porazila Bayern, jste si asi nenechal ujít, že?

Když se hrálo finále Ligy mistrů, byli jsme zrovna všichni společně na hotelu před odvetným zápasem finále. Takže jsme to měli povinné. Probíhala i soutěž o přesný výsledek. A zase, nechci se chlubit… (směje se). Ale správně jsem v tipovací hře trefil výsledek 1:1, takže jsem si přišel asi na 260 eur. Jen jsem o deset přišel, protože jsem si na tu sázku předtím musel půjčit (směje se).

Dobrý přivýdělek…

Dá se říct (směje se). Byla tam velká sranda. Někteří kluci jsou velcí fanoušci Chelsea, jiní fandili Bayernu. Další tvrdili, že s fotbalem, který Chelsea hraje, nemůže uspět. Ale já jim říkal: Já tam byl. Vím, čeho je ten tým schopný. Ale nedali si říct. Je pravda, že to nebyl moc pěkný fotbal, co Chelsea předváděla. Ale když chcete vyhrát Ligu mistrů, tak musíte hrát to, co je pro vás nejlepší a na co máte. Trenér Boas chtěl hrát něco jiného a jak dopadl.

Gratuloval jste někomu z Chelsea? Třeba aspoň Petru Čechovi?

Nemám teď na nikoho kontakt. Já pořád měním čísla a SIM karty, navíc v různých státech, takže jsem teď bez kontaktů. Ale pokud se třeba s Petrem potkám v naší agentuře, tak mu samozřejmě budu náramně blahopřát, protože je to obrovský úspěch. Týmový, ale i osobní, protože to, co předvedl, bylo neskutečné.

Co vás ještě čeká do konce sezony?

Do soboty mám volno. Nádherných pět dní. V sobotu máme sraz s jednadvacítkou před kvalifikací s Černou Horou a Andorrou. Doufám, že oba dva zápasy vyhrajeme, abychom měli baráž téměř jistou. A pak…

A pak dovolená…

No dovolená bude, ale spíš ve škole a v autoškole. Zase tak jednoduché to nebude (směje se). Ale ve druhé půlce června opravdu pojedu na nějakou dovolenou.

Těšíte se už na ni? Jste po sezoně unavený?

Už ano. Byla to vlastně moje první sezona, kterou jsem odehrál kompletní. Někdy po dvaceti zápasech už jsem cítil takovou menší krizi. Ale potom se to zase vrátilo do pohody. Poslední tři zápasy jsem ale po devadesáté minutě vždycky málem padl.

Ale stálo to za to. Jste v Evropě, a když postoupíte přes druhé předkolo, můžete narazit i na Sigmu. Víte o tom?

Musíme nejdřív přejít přes druhé předkolo a pak bychom asi byli nasazení. Já bych to určitě bral. Rád bych se tady ukázal, protože vím o spoustě lidí, kteří mi při odchodu říkali, že jsem další ze ztracených talentů, který jde do velkého klubu s naivní představou, že tam bude hrát. Před těmi bych se chtěl moc ukázat a dokázat jim, že když to má člověk v hlavě uspořádané, tak může dokázat velké věci. No a samozřejmě by mě hodně lákalo zahrát si na tomhle stadionu, kde jsem zatím odehrál jen pár zápasů. Byla by to určitě srdcovka, jako třeba pro pana Uličného teď na jaře.

Sledoval jste tažení Sigmy za záchranou a ziskem poháru?

Sigmu jsem sledoval pravidelně na webu. Když jsem měl čas, díval jsem se i na přímé přenosy. Jinak aspoň na statistiky. Bohužel jsem neviděl finále poháru proti Spartě, což mě moc mrzelo. Už proto, že jsem propásl gól Michala Vepřeka naživo. Ale nakonec jsem to viděl aspoň ze záznamu.

Tomáš Kalas: Panu dokonalému v patách

Je libo podpis? Na ruku? Na nohu? Na hlavu?! Tak tedy na kopačky? Jasně, v pohodě. Vyfotit se? Žádný problém. Ve skupince nebo po jednom?

Tomáš Kalas, reprezentant do jednadvaceti let, kmenový hráč vítěze Ligy mistrů londýnské Chelsea, toho času na hostování ve Vitesse Arnhem, kterému důležitou brankou v prvním utkání play off nizozemské ligy pomohl po deseti letech do pohárové Evropy, rozhodně hvězdnými manýry netrpí.

V Olomouci nedaleko stadionu, kde stihl nasbírat čtyři ze svých pouhých pěti prvoligových startů, než zmizel za hranicemi, obstaral slavnostní zahájení krajského finále McDonald's Cupu.

Pak na dlouhé minuty usedl do křesílka a vytrvale podepisoval začínajícím žáčkům všechno, co se namanulo pod ruku. A když se nic nenašlo, tak přímo na kůži.

Na chvilku si ruka s fixem odpočala, když se chtěl někdo s talentovaným fotbalistou zvěčnit. „A to jsem si myslel, že mě tady nikdo nepozná," usmíval se devatenáctiletý supertalent. Ostatně jako téměř celou dobu.

S Petrem Čechem, jemuž se nejen pro výkony na trávníku občas říká Mr. Perfect, už Kalase nespojuje jen to, že patří oba londýnskému gigantovi. I profesionální vystupování odkoukal mladíček od hvězdy téměř dokonale. (fik)

Autor: Jiří Fišara

24.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies