VYBERTE SI REGION

Obránce Trabzonsporu Čelůstka: Prožívám pohádku

Otrokovice /ROZHOVOR/ - Zlínský fotbalový odchovanec Ondřej Čelůstka trefil svému tureckému klubu výhru v Lize mistrů na půdě Interu Milán.

30.12.2011
SDÍLEJ:

Ondřej Čelůstka. Ilustrační foto.Foto: DENÍK/Stanislav Dufka

Máte rádi pohádky? Myslíte si, že jsou jen v televizi a nikdy se nemohou stát skutečností? Nenechte se mýlit. Scénář příběhu však fotbalovému odchovanci Zlína Ondřeji Čelůstkovi napsal samotný život.

Bylo nebylo… Předtím bylo třeba spousta dřiny a odříkání. Ze zadlužené pražské Slavie ale v létě přestoupil do tureckého Trabzonsporu. Mnozí si klepali na čelo. Jenže 22letý obránce na podzim nastupoval za mrazivých tónů znělky Ligy mistrů do bitev o evropský trůn.

Ba co víc, ve slavném fotbalovém chrámu San Siro trefil týmu od pobřeží Černého moře jediný triumf v Champions League proti předloňskému vítězi Interu Milán. „Je to opravdu jako pohádka,“ vyznal se Čelůstka.

Přitom v kvalifikaci o Ligu mistrů jste prohráli s Benfikou Lisabon a do základní skupiny jste se dostali až administrativní cestou po vyloučení Fenerbahçe Istanbul kvůli korupční aféře.
Nečekali jsme to. I tak jsem ale maximálně spokojený. Jsem rád, že jsem v létě mohl přestoupit. Zase se kariéra někam posunula. Pravidelně hraji, navíc nejen zahraniční soutěž, ale právě i Ligu mistrů, což je fantastické. Kdyby mi tohle někdo před rokem řekl, že budu hrát na podzim Ligu mistrů, nevěřil bych mu. Proto je to pro mě něco neskutečného.

O gólu proti Interu Milán jste také dosud jen snil?
Jasně. Ještě teď se setkávám s tím, že si každý na gól vzpomene. Je to hezké a příjemné. Mám ho v živé paměti a moc rád si na něj vzpomenu. Byl to pro mě moc silný okamžik.

Tak si na něj zavzpomínejte.
Dostal se ke mně balón po krásné odražené střele Halila od břevna. Už jsem podvědomě cítil, že mám blízko bránu. Chtěl jsem si nachystat balon a střílet, ale posunul jsem si ho trošku dál, než jsem chtěl. Musel jsem jít proto do skluzu, ale naštěstí jsem jej trefil tak, že letěl na zadní tyč. Paráda. Bezvadný moment.

Co jste v tu chvíli prožíval?
Byla to obrovská euforie. Něco neskutečného! (Nadšeně.)

Do vzduchu jste kreslil srdce…
Ano. Na stadionu jsem měl celou rodinu a přítelkyni. Do Milána přijeli na zápas autem. O to víc pro mě znamenalo, že u gólu mohli být se mnou. Branka byla pro ně, takže jsem jim to ze hřiště signalizoval.

Co vám říkal po zápase tatínek?
Když jsme jeli ze stadionu na letiště, čekali tam na mě. Skoro jsme ani nemluvili, tehdy jsme si to ani neuvědomovali. Docházelo mi to až později.

Kolikrát jste si svou trefu přehrával na videu?
(Směje se.) Doma mám všechna DVD z Ligy mistrů. Tento konkrétní zápas dokonce snad dvakrát nastříhaný. Můžu si to kdykoliv pustit. Ale ani nemusím, pamatuji si jej dobře. Viděl jsem ho několikrát.

V Champions League jste vyhráli jen jednou právě proti Interu Milán, ovšem hned čtyřikrát jste remizovali. Nakonec vám jen o bod unikl postup do další fáze soutěže. Na jaře však poháry hrát budete v Evropské lize.
Hlavně jsme nechtěli skončit čtvrtí s ostudou. Nakonec jsme se ale do posledního kola rvali o postup. Nemysleli jsme si, že budeme postupovat, ale podle situace v posledním kole jsme chtěli postup uhrát. Bohužel nám do toho zasáhlo CSKA Moskva, které dalo tři minuty před koncem gól na Interu. (Hořce se pousměje.) Překazili nám to, velká škoda. Až na zápas v Moskvě (0:3) jsme ve skupině hráli dobře. V pohárech pokračujeme a Evropská liga má také svou kvalitu.

Co se od dvojzápasu s nizozemským PSV Eindhoven dá čekat?
Proti holandskému týmu jsem snad ještě nehrál. Se Slavií ani s nikým jiným si to nevybavuji. Je to však určitě kvalitní tým. V losovacím koši byli určitě i těžší, ale také lehčí soupeři. Proto je to takový zlatý střed a rozhodně hratelný soupeř.

Budete favority?
Neřekl bych. Měli bychom jít do zápasů úplně stejně jako v Lize mistrů. Ani zde nejsme papírovým favoritem. Třeba zase překvapíme.

Nastoupil jste do všech zápasů v Lize mistrů od úvodních minut, přestože jste byl v týmu nováčkem. Přiznejte, čekal jste to?
(Přemýšlí.) Byl jsem hrozně rád, že jsem dostal od trenéra Güneşe šanci hned od začátku. Chytil jsem se a v sestavě jsem se zabydlel. Poté už bylo jedno, jestli hrajeme tureckou ligu nebo Champions League. Sestavou moc nehýbal. Jsem rád, že jsem odehrál všechno. Čerpám z toho zkušenosti, to je jasné.

Kromě domácí soutěže a základní skupiny Ligy mistrů jste nastupoval i v kvalifikaci. Jak jste na tom byl se silami?
Ještě bych do toho započítal i to, že jsem měl v létě pět dní volno, jelikož jsem hrál s jednadvacítkou Euro. Na rozdíl od některých kluků, co měli měsíc a půl volno, jsem celý rok v zápřahu. Ke konci sezony jsem cítil, že toho je hodně. Hráli jsme co tři dny zápasy, pořád jsme někde létali. Když se v týdnu nehrála Liga mistrů, bylo vložené kolo turecké ligy. Bylo to opravdu cítit. Navíc nyní mám jen čtyři dny volna a 27. prosince (rozhovor se uskutečnil 25. prosince - pozn. aut.) letím na kemp do Antalye (turecká riviéra). Jsme tam do 2. ledna a o dva dny později začínáme první ostrý start v turecké lize. Bude toho na jaře ještě hodně. Do půlky května se nezastavím. Je toho dost.

Vnímal jste únavu hodně?
V závěru jsem ji cítil i během zápasu. Ale musím nabrat poslední síly a sezonu dojet.

Takže nyní sbíráte síly na soustředění?
Ano. Ale vůbec nevím, v jakém tempu budeme trénovat. Tím, že hrajeme 4. ledna, předpokládám, že nás nečeká klasická česká zimní příprava. Spíš budeme ladit formu na mistrák.

Do Česka jste přiletěl teprve 23. prosince. Stíháte si všechno potřebné vyřídit?
Prošel jsem zdravotní prohlídkou, stihl jsem si zajít do dvou bank. Bylo toho dost. Jen na Štědrý den jsem si užil a dnes jsem přijel na vánoční fotbálek. Je to hektické, ale nestěžuji si.

V turecké lize jste však až osmí. Během podzimu jste nevyhráli šest zápasů v řadě a chuť jste si spravili až v posledním zápase proti Orduspor (4:1). Jak se na to dívají v klubu?
Není to úplně podle představ. Plánovali jsme si úplně jiný flek. Proto spokojenost není. Ale vedení ví, že jsme odehráli spoustu zápasů a projevila se únava. V klubu rozhodně nevládne špatná atmosféra. Výhra proti Ordusporu byla pro nás po čtyřech zápasech bez bodů vzpruha. Ale máme před sebou ještě dost zápasů, abychom postavení v tabulce vylepšili. Beşiktaş je třetí a ztrácíme na něj osm bodů, což je ještě hratelné. Nesmíme však ztratit šťávu a pořád se rvát. Navíc se v Turecku hraje systém play off, kam postupují první čtyři týmy. Takže pořád máme naději. Mohla by to být naše šance, jinak by bylo strašně těžké se v naší situaci dotahovat na první místo.

Jak na nepříznivé výsledky v soutěži reagovali horkokrevní fanoušci?
To víte, že nebyli spokojení. Dokonce tam po nás lítaly různé předměty. Prohráli jsme totiž všechny tři důležité zápasy proti klubům z Istanbulu, které nejvíc prožívají. Snad to bude lepší. Do reprezentační přestávky jsme byli na druhém místě, v Evropě jsme pořád hráli o Ligu mistrů. Jen poslední měsíc se pokazil.

Trefili vás fandové něčím?
Ano. Proti Galatasaraji jsme prohrávali 0:2 a už hráli bez vyloučeného Zokory. Když jsme inkasovali třetí branku a šli jsme na půli rozehrávat, tak trefili našeho brankáře plastovou lahví z letadla. Přitom asi chtěli trefit klubko radujících se hráčů soupeře. Mně pro změnu zasáhla do lícní kosti a nebo zezadu do hlavy nějaká mince. Byla to docela pecka. To k nim ale patří. Jiní už nebudou. Všechno dávají najevo.

Potkáváte je i ve čtyřsettisícovém městě, že?
Trabzon je malé město, které žije jen fotbalem. Nic jiného tam neexistuje. Když vyjdu ven, hned o mně každý ví. Proto není moc dobré dlouho chodit po městě. V restauraci se to ještě dá, ale na ulici a v obchodním centru mě zastavují, každý se chce vyfotit, podepsat se.

Fanoušci soupeřů jsou hodně nepříjemní?
Každý tým má své příznivce, kteří mužstvo ženou dopředu. Když jedeme ven, je cítit, že po nás jdou. Mám zkušenost ze Samsunsporem, což je pro nás derby. Říkají tomu bitva o Černé moře. Leží západně tři sta kilometrů od Trabzonu, což je na turecké poměry kousek. Tam jsem se setkal i s tím, že po nás cestou na stadion autobusem házeli kameny. Takže tam panuje až taková nevraživost. Naopak na stadionu Fenerbahçe Istanbul jsem zažil asi nejlepší atmosféru ve své kariéře. Bylo tam pětapadesát tisíc lidí namačkaných na sobě. Nebylo slyšet hráče na pět metrů od sebe. To bylo něco fantastického a užíval jsem si to.

Jak trávíte volný čas, když tam nemáte rodinu a jste odkázaný sám na sebe?
Když jsem tam dva týdny a více sám, už to leze na palici. Je to pořád dokola a v Turecku není moc velké vyžití. Proto jsem moc rád, když za mnou mohou přijet rodiče nebo přítelkyně.

V týmu máte slovenské spoluhráče, útočníka Roberta Vitteka a obránce Marka Čecha. Alespoň jejich přítomnost je příjemná, že?
Je to lepší. Mám k nim nejblíže, takže je to fajn. Chodíme společně na obědy a navzájem se navštěvujeme.

Jaké máte v klubu zázemí? Je na vyšší úrovni, než jste byl dosud zvyklý?
Ani ne. Když ho srovnám se střední Evropou, máme starší vybavení, ale s tím, že máme k dispozici vše, co potřebujeme. Rozhodně nemáme moderní vířivky. Třeba na Slavii jsem je zažil. Tam jsme měli krásný stadion a moderní zázemí. Tady je to jiné. Tréninkové centrum máme dál od stadionu.

Jakou má turecká liga kvalitu?
Hodně lidí ji podceňuje. Ale rozhodně nemá špatnou úroveň. Hrají se otevřené zápasy pro diváky v tempu nahoru dolů. Navíc individuální schopnosti Turků jsou na vysoké úrovni. Chybí jim však myšlení a taktická vyspělost.

Jaký typ trenéra je Şenol Güneş?
Považuje se za nejvyššího v klubu a u nás hráčů je cítit respekt. V Turecku je to ale všude, že trenéři vládnou celému klubu. Je v pohodě. Na mě působí dobře a navzájem jsme si sedli. Navíc mi dal na hřišti spoustu šancí. Jsem spokojený.

Vypadáte v Trabzonsporu spokojený. Ale neobjevily se nabídky odjinud?
Nevím a ani to nechci řešit. Uvidíme v lednu, jestli se něco objeví. Zatím ale odcházet nechci. Možná jedině v případě, že by se objevila zajímavá nabídka. Sezonu bych chtěl dohrát v Trabzonu, pak se uvidí.

Autor: Daniel Ostrčilík

30.12.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies