VYBERTE SI REGION

Oslavenec Šmicer: Až ve 32 letech jsem zjistil, jak se má hrát fotbal

Praha /ROZHOVOR/ - Do fronty a gratulovat, Vladimíru Šmicerovi je v pátek čtyřicet. Byl expertem na vyprávění fotbalových pohádek. Kam přišel, tam se dařilo. Vyhrál českou a francouzskou ligu, má dvě medaile z mistrovství Evropy a slavil i po jednom z nejúchvatnějších zápasů fotbalové historie.

24.5.2013
SDÍLEJ:

Vladimír ŠmicerFoto: archiv Deníku

Jako kluk z Verneřic snil o tom, že bude jednou kopat ligu. A nakonec se z Vladimíra Šmicera stal jeden z nejúspěšnějších fotbalistů, jaké tahle země kdy měla. „Život mě příjemně překvapil," usmívá se manažer reprezentace, jemuž je právě dnes čtyřicet.

Nemyslel jste si v dětství, že čtyřicátnici jsou kulantně řečeno tak trochu starci?
Myslel. A vidíte, už je to tady. Letí to. Mám pocit, že jsem před chvílí skončil s fotbalem. A ony už to jsou čtyři roky. S věkem mě smiřuje jen to, že život utíká všem stejně. Snad všechno na světě se dá obejít nebo koupit, jen věk ne. Ale pozor, žádné velké stárnutí na sobě zatím nepozoruju.

Máte o kulatinách větší sklony k bilancování než jindy?
Mám hodně práce, takže na nějaké vzpomínání mi moc času nezbývá. Občas mě přepadnou smutné myšlenky, když třeba koukám na velké zápasy. To mě pak svrbí nohy, nejradši bych vběhnul za klukama na plac a pomohl jim.

Jakých bylo vašich prvních 40 let?
Krásných. Říkalo se mi Štístko, což je pro můj život docela výstižné. Zažil jsem s fotbalem spoustu hezkých věcí, i když jsem měl taky dost povinností, které mě omezovaly. Určitě by se našli lidi, kteří si toho stihnou užít víc. Já měl odmalička den naplánovaný v kolik hodin bude trénink, v kolik zápas… Ale nemůžu si stěžovat. Byl bych neskromný, kdybych neřekl, že jsem s těmi čtyřiceti lety spokojený.

Takhle jste si to jako kluk vysnil?
Víte, když mi bylo osm devět, říkal jsem si, že by bylo fajn zahrát si ligu. A tím to asi končilo. Byla 80. léta a do zahraničí fotbalisti tenkrát moc nechodili. Dneska si malí kluci můžou přát cokoliv. Já miloval Liverpool, ale nenapadlo by mě, že za něj budu jednou hrát.

To vás musel život hodně překvapit.
A příjemně! Všechno, co jsem měl možnost prožívat, jsem bral jako velký dárek. Jako šanci, kterou jsem chtěl využít. Kamkoliv jsem přišel, tam jsem se snažil něco přiučit. A teprve v nějakých dvaatřiceti letech jsem konečně pochopil, jak se má fotbal hrát. Někdy si říkám, že mít tu kupu zkušeností od začátku, mohl jsem být ještě lepší. Ale takhle to mělo být.

MARTIN MLS

Kdy vás poprvé napadlo, že byste se mohl fotbalem živit?
Asi po podpisu první smlouvy na Slavii, když jsem přišel z dorostu. Ale ani tehdy jsem ještě neměl vyhráno, musel jsem ukázat, že něco umím. Hrozba, že mi to nepůjde a budu muset profifotbalu nechat, mě hnala dopředu. A když jsem ve třiadvaceti odešel do Lens, věděl jsem, že už se fotbalem nejspíš v pohodě uživím.

Čím si vysvětlujete, že jste tolik přitahoval úspěchy?
Říká se, že je důležité být ve správný čas na správném místě. S tím souhlasím když jsem byl ve Slavii, vyhráli jsme ligu a užívali si poháry. A v Lens můj tým získal jediný titul za celou dobu existence klubu. Taky je nutné hrát tak dobře, aby vás chtěly ty nejlepší týmy, což byl u mě případ Liverpoolu. S ním jsem zažil neuvěřitelné finále Ligy mistrů v roce 2005. Po půli jsme prohrávali o tři góly, ale nakonec jsme vyhráli na penalty. Můj životní zápas.

Bral jste ho i jako kompenzaci osudu za vaše vleklé trable s kolenem?
Jasně, i když zranění k fotbalu patří. Vidina úspěchů mě ale pokaždé motivovala, abych se dal rychle dohromady a vrátil se. V roce 2004 mi po operaci chrupavky doktoři v Americe řekli, ať hraju rok dva a skončím. Jenže koleno pořád drželo a já hrál ještě pět let. Vidíte, zase jsem měl kliku.

Našel byste vůbec ve vaší kariéře něco, co se vám nepovedlo?
Dodneška mě mrzí promarněná šance na postup na mistrovství světa 2002. Zpackaná baráž s Belgií a vůbec celý rok 2001, který bych nejradši vymazal z paměti. Hrál jsem za Liverpool a myslel si, že to půjde samo. Ztratil jsem respekt z fotbalu a nechoval jsem se jako profík. Vymstilo se mi to a poučil jsem se z toho, pak jsem byl ještě lepší.

Jak moc těžké bylo skončit s hráčskou kariérou?
Trápil jsem se, srdce nechtělo, abych skončil. Ale když jsem se dostal do fáze, že jsem nemohl vystřelit z dvaceti metrů, aniž by mě nebolelo koleno… Snažil jsem se udělat cokoliv, abych mohl hrát dál, ale nešlo to. A když jsem v posledním zápase s Plzní střídal o půli, byla to pro mě rozbuška. Skončil jsem a šel dělat manažera reprezentace.

V čem se skrývá půvab života fotbalisty v penzi?
Konečně mám svobodu v tom, že si můžu dělat, co chci. Mám daleko víc dovolené a chybějící emoce z fotbalu se snažím nahrazovat ve sportech, kde můžu někoho porazit třeba v tenise nebo golfu. Život fotbalisty byl v mnoha ohledech lepší, ale teď mám práci u reprezentace, která mě naplňuje.

Máte ke čtyřicetinám vyhlédnutý nějaký dárek, který byste rád dostal?
Výhru v červnové kvalifikaci s Itálií, to by byl ten nejkrásnější dárek. A určitě nejen pro mě.

Autor: Redakce

24.5.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Veslařský svět v černém. V Mařaticích pohřbili nadějného veslaře Michala Plocka

Uherské Hradiště – S juniorským mistrem Evropy i mistrem světa dvaadvacetiletým Michalem Plockem se přišly v pondělí 5. prosince rozloučil na jeho poslední cestě zhruba dvě stovky známých, přátel a rodinných příslušníků do obřadní síně hřbitovu v Uherském Hradišti, Mařaticích. Talentovaný veslař a nástupce Ondřeje Synka byl 28. listopadu nalezen mrtvý v loděnici pražské Dukly, za níž vesloval.

Vědci zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní

Klecany (u Prahy) - Vědci z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) v Klecanech u Prahy zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní. Pracoviště je unikátní spektrem nabídky metod řešení poruch spánku, a to nejen v rámci ČR. Řada problémů se léčí nejen podáváním léků, ale zásadní jsou i psychoterapeutické postupy, říká vedoucí oddělení spánkové medicíny Jitka Bušková.

Technik z letounu s fotbalisty: Pád jsme nečekali, nikdo nekřičel

La Paz - Bolivijská vláda začala vyšetřovat podezření na nepravosti při udělení licence místní letecké společnosti LaMia, jejíž letoun minulý týden havaroval v Kolumbii s brazilskými fotbalisty. Příčinou neštěstí, při němž zemřelo 71 lidí, byl zřejmě nedostatek paliva. Informaci, že letadlo mělo udělat mezipřistání na dotankování, potvrdil dnes brazilské televizi Globo i přeživší technik Erwin Tumiri.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies