Přitom stejně jako proti Teplicím Pacanda chyběl v základní sestavě. „Jsme tady teď čtyři vyrovnaní útočníci, takže záleží na trenérovi, koho vybere. Hrát chce samozřejmě každý, takže doufám, že moje šance teď o něco vzrostly,“ radoval se Pacanda.

Brněnský kouč Petr Uličný ho vytáhl o přestávce jako žolíka z rukávu. Byl to právě on, kdo v létě Pacandu zachránil pro velký fotbal. Někdejší obrovský talent se vloni na trávníku spíš trápil a své problémy v osobním životě (rozvod) často řešil porušováním životosprávy.

Před sezonou to vypadalo, že skončí někde v regionální soutěži v Rakousku, ale Uličný si jej u vedení klubu vyprosil. „Pro mě je to pořád Pan fotbalista. Věřím, že ještě neřekl poslední slovo,“ trval na svém kouč, pod nímž kdysi Pacanda v Brně jako mladíček poprvé nahlédl do nejvyšší soutěže.

Začátek sezony měl miláček brněnských ochozů slibný, hned ve druhém kole na Žižkově přispěl gólem k výhře. Jenže v posledních zápasech dával trenér v útoku přednost bojovníkům Bestovi s Doškem.

Až na Jablonec platila spíš Pacandova šikovnost a fotbalová chytrost. „Při prvním gólu jsem měl trochu štěstí. Chvíli jsem trnul, jestli se balon odrazí od tyče do brány. A ten druhý, to pro mě byla veliká sláva. Dal jsem ho totiž hlavou, což se mi podařilo v lize teprve podruhé. To vím přesně,“ poznamenal subtilní útočník, jenž má na svém kontě už 58 ligových branek.

Teď věří, že podobných chvilek připraví brněnským fanouškům víc. Pomoci mu k tomu má i nové číslo jedenáct na dresu, které nahradilo jeho tradiční sedmičku. „Po loňské nevydařené sezoně jsem chtěl něco změnit. A někde jsem četl, že jedenáctka je magické číslo pro ty, co jsou narozeni ve znamení ryb. Tak uvidíme,“ dodal Muž sedmého kola.