VYBERTE SI REGION

Památné dresy mám doma na půdě v taškách

Praha - Vladimír Šmicer, manažer fotbalové reprezentace, hovoří mimo jiné o stupidních otázkách, o změně ligy i chamtivých hráčských agentech.

21.11.2009 1
SDÍLEJ:

Vladimír ŠmicerFoto: Deník/Jiří Koťátko

Vladimír Šmicer umí měnit pózy: tu se směje, pak zase zvážní, pokládá otázky, aby více zdůraznil problém. Naopak nemění charakter, za který je u veřejnosti oblíbený.

„Jsem rád, že mě lidi znají a že vědí, co ode mě mohou čekat,“ říká 36letý nedávno jmenovaný manažer národního týmu a bývalý hráč reprezentace, Liverpoolu, Lens, nebo Slavie.

Rozhovory s ním jsou skoro až odměnou. Umí pochválit, ale taky kritizovat, servítky si nebere. Jen čtete až do konce.

Vláďo, jsme v sídle národního týmu, který je poslední dny silně kritizovaný za turnaj v Emirátech.

Ta kritika je oprávněná. Nechci říkat, že to bylo dobrý, když to opravdu dobrý nebylo. Na druhou stranu bylo vidět, že hráči chtěli. Někdo si může říkat, že to je sice hezké, ale když nejsou výsledky. Ano, byly špatné. Ale co se týče atmosféry, přístupu, těžko něco vytknout.

Ale proč taková ostuda?

Chyběla kvalita. Opravdu jsme si mysleli, že to zvládneme. Nechci ale házet vše na hráče, i my neseme vinu, ten výběr jsme si takhle postavili. Prostě to nevyšlo, nám i hráčům. … Zaplaťpánbůh, že máme dostatek času, abychom se do další kvalifikace ponaučili.

Když jste byl na lavičce a viděl tu hrůzu, vzpomněl jste si na dobu, kdy národní tým válcoval Evropu?

To mužstvo, co jsme měli dřív, bylo kvalitní. Teď jsme ve fázi… Prostě jsme chtěli testovat hráče, abychom mohli doplnit stávající kádr. Holt je to facka, hlavně pro hráče. Viděli, že musí přidat. Kdo si vezme ponaučení, může se zlepšovat. Kdo ne, tak nestačí ani na Ázerbájdžán. Teď prostě viděli zrcadlo, viděli realitu, jak se fotbal hraje.

Do Emirátu nakonec odjelo jen 19 hráčů, přišla i zranění. Čistě hypoteticky: být nemohoucích víc, byla by nepatrná možnost, že byste byl v nominaci na nějaký zápas?

(Smích). Tak čistě hypoteticky – kdyby bylo opravdu hodně zraněných, tak reálně by to šlo. Ale nevím…

I trenér Michal Bílek si dělal legraci: ‚Ano, Vláďa tady má kopačky, mohl by nastoupit.‘

Je fakt, že třeba v úterý po tréninku, před Ázerbájdžánem, jsem si říkal: dneska se mi to povedlo. Kluci si pak kopali trestňáky a penalty, tak jsem si šel kopnout taky…

Zavzpomínat na finále Ligy mistrů (Šmicer v roce 2005 proměnil jednu z penalt, Liverpool i díky němu porazil AC Milán)…

…Ano, zavzpomínat… Pravda je, že Tomáš Grigar byl vyhecovaný a povídal, že by byl rád, kdyby mi dvě penalty chytil. No, nechytil.

Trenér Bílek už turnaj zhodnotil. Mluvil ale spíš v krátkodobém horizontu. Zkusme to hlouběji. Není na čase radikálně změnit český fotbal?

Ano, je. Já to vidím z té pozice, že jsem ligu hrál teď i tenkrát. A proto si myslím, že v lize máme spíš kvantitu než kvalitu. Myslím, že těch těžkých zápasů potřebuje Sparta, Slavia, Teplice, Jablonec, prostě víc. Snížit počet týmů v lize o čtyři mužstva by bylo jednou z cest, jak by se kvalita zvýšila. Myslím, že ta naše liga by měla jít kvalitativně nahoru tím, že se zúží.

Jsou ale i odpůrci, že tím se zdevastují mladí.

Ale mladí hráči, když budou dobří, tak si cestu najdou. Naše generace Poborský, Nedvěd, Berger, Bejbl, taky jsme byli mladí a začínali. Rok a půl jsem pobyl v béčku, neměl jsem na to jít do áčka a musel si počkat. Teď hrají šestnáctiletí sedmnáctiletí kluci a myslí si, že něco umí. Oni ale neumí vůbec nic. Tu ligu hrají především proto, že je tady špatná kvalita. A to je obrovský rozdíl hrát proto, že jste dobří, nebo hrát, protože tam nikdo jiný není.

Kdo byl tehdy v áčku Slavie, že jste nehrál?

Stefan Rusnak ze slovenské jednadvacítky. Jirka Novák z české jednadvacítky. Pak Dragiša Binič, vítěz Ligy mistrů s Crvenou Zvezdou Bělehrad. A nakonec Pavel Kuka, opora A týmu reprezentace. To byla konkurence. Byli to fotbalisti a musel jsem pracovat, abych se mezi ně dostal. Jakou konkurenci mají dneska ti mladí?

Jste manažerem reprezentace. Už jste přemýšlel, jak třeba změnit systém mládežnických výběrů?

Je potřeba, aby trenéři dvacítek, devatenáctek, osmnáctek…, aby mluvili s mladými hráči a kladli jim na srdce, že odcházet do zahraničí v jejich věku je ve většině případech hloupost. Odejdou a bydlí na internátech, jsou v těžké konkurenci hráčů z celého světa. Když to srovnám s naší generací, my jsme odcházeli třeba kolem třiadvaceti a nic nám neuteklo. Teď se mi zdá, že si myslí, že když neodejdou v jednadvaceti, že je pozdě.

Hodně se mluví o tom, že mladí hráči jsou pod vlivem manažerů. Agent přijde za rodinou, vysolí třeba padesát sto tisíc a všechny zblbne… Nebude vykonávat „protimanažerský odboj“?

Budu se snažit mluvit i s agenty, i když vím, že jim jde hlavně o peníze… Já mám rád agenty, kteří prostě vezmou kluky a starají se o jejich kariéru bez ohledu na peníze. Nemám ale rád ty, kteří vezmou hráče, šoupnou ho do Ruska a snaž se. Takovým je jedno, jestli hrají. On je rád, že přijde velká nabídka a shrábne peníze. Tohle by si ti kluci měli taky uvědomit. Nekoukat jen na prachy, ale i na vývoj.

Co v Liverpoolu, kde jste byl šest let?

Každý rok tam přicházelo deset dorostenců kolem šestnácti sedmnácti a ani jeden (důrazně), ani jeden za těch šest let – tedy šedesát hráčů – se neprosadil do áčka… Velké kluby vezmou hráče z Anglie, Holandska, Itálie, Čech a nechají je mydlit se mezi sebou. Když jim jeden vyskočí, tak jsou nadšení.

Teď trochu o vás. Jste známý jako štístko, veřejnost vás uznává a má vás ráda, skoro jako Jágra.

(smích) Jarda je ale opravdu osobnost, miláček národa.

To vy taky…

Lidem se spíš líbí ta přezdívka štístko, která se zažila. Já jsem hlavně rád, že mě lidi znají, že vědí, co ode mě mohou čekat. S tím jsme spokojený. Když potkám sparťany, nebo fanoušky z jiných klubů, tak se k sobě chováme slušně. To je to, čeho jsem chtěl v kariéře dosáhnout, kromě medailí a úspěchů.

Když je řeč o medailích a úspěších. Kolik jste za svoji kariéru dostal dresů?

Těch bude hodně. Tak dobrých sto padesát. Jsou z Liverpoolu, z reprezentace, když jsem začínal. Ale jsou na půdě v taškách. Nevím, co s nimi budu dělat. Rozvěsit do garáže? Pozor na moly. Uvidím, snad tam ještě jsou tak nějak v pohodě (smích).

A suvenýry?

Ty jsem většinou posílal strejdovi – hrníčky a odznaky. Když jsem teď k němu přijel a ukázal mi, co všechno už má, tak říkám: Jééé, to se mi líbí, to bych chtěl zpátky (smích).

Po vašem oznámení definitivního konce se psalo o tom, že teď ze stříbrné generace zůstal už jen Patrik Berger. Mluvili jste spolu?

Patrik věděl, že mám nabídku z reprezentace, ale taky věděl, že chci dohrát podzim. Ale pak když jsem mu volal po Plzni (po tomto zápase Šmicer řekl definitivně konec, pozn. red.), tak byl hodně překvapený. Dva dny před tím zápasem jsme spolu byli na večeři. Dělali jsme si srandu, že možná skončíme společně v zimě. Že bychom mohli udělat rozlučku. Nakonec jsem ho takhle překvapil.

A přišla úleva s definitivním rozhodnutím?

Bylo to opravdu hrozné. Dva dny se mi blbě spalo. Dá se říct, že mě to i mrzelo. Říkal jsem si, že jsem měl ještě vydržet, alespoň do té zimy.

Prakticky 17 let jste středem pozornosti veřejnosti i médií. Padla někdy nějaká otázka, která vás vyloženě naštvala? Kdy jste si třeba řekl: to je ale debilní otázka…

(Hrdelní smích) Nejhorší otázka pro sportovce je: Co čekáte od zápasu? Do každého jde člověk přece s tím, že chce vyhrát… No a když odpovíme popravdě, tak si lidi řeknou, ten je blbej, zase řekl, že jdou zápas od zápasu… Nebo jsem hotovej z toho, když člověk dá gól a po utkání přijde před kameru a slyší: tak, jak jste viděl ten gól? Oni to před vámi šestkrát pustí zezadu, zepředu, shora, vidí to a chtěj to ještě okomentovat… Ty nejtypičtější otázky jsou nejhorší. Když chceme odpověděl popravdě, občas to nejde to, tak sklouzáváme k frázím.

Proč to nejde?

Tady je příklad. Mě třeba pobavil Zdeněk Šenkeřík. Teď, kdy jsme se Slavií občas prohráli, povídal: No co, nejsme muzikanti, abychom vyhrávali každou sobotu.

A opak? Nejlepší otázka?

Nejraději vzpomínám na vítězství v Lize mistrů. Ty otázky jsem si opravdu užíval, to jsem byl v takové euforii, že mi každá otázka připadala nádherná (smích). Tam jsem mohl povídat klidně hodinu dvě. Když se mě zeptali, jaké to je zvednout si ten pohár nad hlavu, to byla hezká otázka, měl jsem radost, že mi ji vůbec položili.

Je velký rozdíl mezi novináři z Čech, Anglie nebo Francie?

V Anglii jsou média dost krutá. Jeden týden jste nahoře, skoro polobůh, další pak napíšou zdrcující kritiku. Ve Francii, si myslím, hráče naopak šetří… A tady? Co je tu bulvár, tak taky do toho umí říznout. Vymýšlí věci, jak nás zostudit. Ale pak třeba i vyzvednout. Pamatuju si, že před Norskem ze mě, Médi (Pavel Nedvěd) a Poboráka (Karel Poborský), udělali Pankráce, Serváce a Bonifáce. Tři dědci seděli u stolu. To bylo vtipný.

Autor: Jan Zelenka

21.11.2009 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Postrach Vysočiny: Žena zničila desítky aut a zapálila volejbalové kabiny

Havlíčkův Brod – Bývalou řidičku kamionu a uklízečku Bohumilu Šustrovou ze Ždírce nad Doubravou poslal v úterý Okresní soud v Havlíčkově Brodě na devět měsíců do vězení, a to za podpálení kabin havlíčkobrodským sportovcům.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies