VYBERTE SI REGION

Se Srníčkem se v rodném Bohumíně rozloučila rodina i osobnosti. Potleskem

Bohumín - Bude-li si někdo pročítat kondolenční knihu, kam své vzkazy zapisovali smuteční hosté úterního rozloučení s fotbalistou Pavlem Srničkem, bude to smutné a hlavně dlouhé čtení. Hostů i vzkazů v češtině, angličtině či italštině byla spousta. Se slavným bohumínským rodákem se přišly rozloučit desítky lidí. "Pavlovu nepřítomnost budeme pociťovat dlouho," říká Martin Hašek.

5.1.2016 1
SDÍLEJ:

Pohřeb Pavla Srnička v Bohumíně.Foto: DENÍK / Pavel Sonnek

V obřadní síni ve Starém Bohumíně, jen pár set metrů od domu, kde Pavel vyrůstal, se s ním jeho rodina a všichni, kdo ho znali, loučili. První auta se smutečními hosty dorazila už tři čtvrtě hodiny před začátkem obřadu a vystupovaly z nich fotbalové veličiny minulosti: Srničkovi spoluhráči i protihráči, jeho trenéři i kluci, které on trénoval…

Marek Jankulovski, Václav Svěrkoš, Daniel Zítka, Karel Kula, Jan Laštůvka, Verner Lička, Jaroslav Hřebík, Martin Hašek, téměř kompletní generalita fotbalové Sparty Praha, kde Srniček naposledy trénoval brankáře, ale také lidé z anglického klubu Newcastle United, kde Pavel hrával a zanechal nesmazatelnou stopu.

„Všechno, co jsem si dobrého za poslední dny o Pavlovi v novinách přečetl, bych podepsal. Byl to skvělý kluk, skvělý spolupracovník, výborný hráč i trenér. Typ člověka, po kterém, když odejde, zůstane prázdno. Když je s vámi, tak jeho přítomnost vnímáte nějak automaticky, a když teď odešel, tak si uvědomíte, jak velký člověk to byl, a že jeho nepřítomnost budete pociťovat hodně dlouho," řekl rozechvělý Martin Hašek, s nímž se Srniček potkal v reprezentaci, a poslední roky spolu vedli sparťanský tým.

„Znali jsme se od devíti let, hráli jsme spolu fotbal. Oba jsme byli brankaři, ve stejnou dobu jsme šli na vojnu," vzpomínal se smutečním věncem v ruce Radim Parwa z Bohumína.

Kolik lidí Pavel Srniček, milý, skromný a pracovitý kluka ze Starého Bohumína, svou existencí spojil a poznal, se ukázalo právě dnes. Zástup kondolujících nebral konce a i po skončení obřadu čekali venku promrzlí lidé, kteří chtěli ke katafalku položit květinu a Pavlovi věnovat tichou vzpomínku.

Člověk se srdcem na dlani

A nebyli to jen lidé od fotbalu. Asi nejslavnější bohumínský rodák posledních desítek let si svou povahou a chováním získával všechny kolem sebe. Rozloučit se s ním dorazila i pětičlenná rodina z Vřesiny. Zima nezima, navlečeni v bundách, čepice na hlavách, syna upoutaného na invalidní vozík s sebou.

„Pavel byl velký kamarád a nejen kvůli tomu co pro nás udělal. Když v televizi před časem viděl příběh našeho nemocného syna, sám se nám ozval a dal nám peníze na vozík a další pomůcky. Byl to zlatý člověk," vzpomínala se slzami v očích Jana Matlachová.

Kdyby obřadní síň byla o polovinu větší, pak by možná stačila pro všechny, kteří přišli Pavlu Srničkovi dát poslední sbohem. U vstupu visely výstřižky z novin s články a fotografiemi z Pavlových zápasů. Z plakátu vedle katafalku shlížel na všechny přítomné „Srňa" z obalu své nedávno vydané knihy s názvem "Pavel is a Geordie".

Po proslovu řečníka a faráře se spustil film sestříhaný z fotek a videí z Pavlova dětství a fotbalové kariéry, a člověk měl najednou pocit, jako by tam Pavel byl. Když z reproduktorů zpíval Richard Krajčo tklivou baladu "Ty a já", i ti tvrdí chlapi, fotbalisti, sklopili hlavy a brečeli jako malé děti. Poslední píseň, Až mě andělé od Petra Spáleného, zazpívali Pavlovi jeho fanoušci, oblečeni v dresech a držíce se kolem ramen.

Na pohřbech se obvykle netleská, ale v Bohumíně mohutný potlesk zněl… Pro Pavla Srnička, pana Brankáře s velkým B.

Autor: Tomáš Januszek

5.1.2016 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies