Kariéru mu sice přibrzdila druhá světová válka a následně komunismus, i tak podle Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků nastřílela tato legenda pražské Slavie v oficiálních zápasech 1468 branek, což je historický rekord.

Nejvíce gólů dvanáctinásobný král střelců zaznamenal v dresu pražské Slavie, další přidal v barvách Rapidu a Austrie Vídeň a reprezentací Rakouska i Československa. Bican byl členem slavného rakouského „wunderteamu".

Po odchodu do Československa v sešívaném dresu sázel od počátku jeden gól za druhým a stal se miláčkem fanoušků. Slavii pomohl svými góly k zisku Středoevropského poháru i pěti domácím titulům.

Podle slávistických statistiků nastoupil v sešívaném dresu k 240 ligovým utkáním, v nichž dal 417 branek, celkem má na svém kontě 655 ligových branek a za Slavii vsítil dohromady přes tisíc branek.

Čtrnáct branek dal také v rakouském národním dresu, za Československo se ve 16 utkáních trefil osmnáctkrát. Dvanáctkrát se také stal králem střelců nejvyšší soutěže, desetkrát z toho se Slávií.

Poslední gól dal v roce 1955

Po válce o Bicana projevila zájem řada špičkových klubů v čele s Juventusem Turín, avšak Bican se rozhodl zůstat. Po komunistickém převratu se stal trnem v očích různých mocipánů, spásným krokem byl přestup do druholigových Vítkovic. Železárnám pomohl Bican k postupu do nejvyšší soutěže, kde v jejich dresu vybojoval v roce 1950 svou poslední střeleckou korunu.

V roce 1952 přestoupil do Hradce Králové, následující rok se vrátil do Slavie (přejmenované mezitím na Dynamo). Úplně poslední ligový gól padl z jeho kopačky v srpnu 1955 do sítě Jiskry Liberec, poslední ligový zápas odehrál v listopadu téhož roku. To mu bylo 42 let a byl hrajícím trenérem.

Je po něm pojmenovaná planetka 

Po ukončení kariéry nastaly těžké časy. „Buržoazní modlu" nechtěl nikdo zaměstnat, a tak se živil jako dělník, řidič či krmič v zoo. Jednou z mála radostí bylo pro Bicana rybaření a zápasy staré gardy Slávie.

Světlejším obdobím bylo počátkem 70. let jeho působení v belgickém Tongerenu, který jako trenér vytáhl ze čtvrté do druhé ligy. Na svou Slávii chodil až do pozdního věku a byl hlasitým kritikem moderního pojetí fotbalu. V roce 1998 po něm byla pojmenována planetka 10634 (Pepibican).

Čtěte také: Ivan Bican říká: Život otce byl pevně spjatý s Prahou 7. Měl to tam rád