VYBERTE SI REGION

Rodina je pro mne vším, říká záložník Zeman a sní o "nároďáku"

Plzeň /ROZHOVOR/ - Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš, říká se. Fotbalista Martin Zeman na to však nedbal a dobře udělal. Do Plzně se vrátil po třech letech, bohatší o další fotbalové i životní zkušenosti. Sedmadvacetiletý levonohý záložník a otec tří chlapců nepoutá pozornost jen svým růžovým přelivem na hlavě, ale především kvalitními výkony. V rozhovoru pro Deník se ohlíží za svou kariérou a zároveň prozrazuje, co je jeho snem.

13.11.2016
SDÍLEJ:

Martin Zeman z Plzně (vlevo) a Vjačeslav Karavajev ze Sparty.Foto: ČTK/Miroslav Chaloupka

V kolika letech jste s fotbalem začínal a kdo vás k němu přivedl?
Můj otec, když mně bylo asi pět let. Táta hrával fotbal doma v Táboře, krátce působil i v Českých Budějovicích a v Jablonci, ale většinu kariéry strávil v nižších soutěžích v Rakousku.

Lákaly vás i jiné sporty nebo fotbal vyhrál na celé čáře?
Fotbal byl jasný, protože ho hrál můj táta. A jako skoro každý kluk jsem hrával s kamarády za barákem hokej. Chtěl jsem být gólmanem, do hokeje jsem byl zapálený, sbíral jsem kartičky hráčů. V brance mi to šlo, kluci mi nemohli dát gól. Hokejová výstroj ale byla tehdy hodně drahá, takže jsem zůstal u fotbalu.

S fotbalem jste začínal v Táboře, jak jste se dostal do Sparty?
Pražské mládežnické kluby jezdily nedaleko Tábora na soustředění a my jsme proti nim hrávali přátelské zápasy. Ještě v žácích jsme porazili Spartu 4:3 a já dal všechny čtyři góly. Hned po zápase chtěli zástupci Sparty číslo telefonu na mého otce, domluvili se s ním a já začal jezdit dvakrát až třikrát týdně na tréninky do Prahy, kam mě vozil táta nebo mamka. V deváté třídě dojíždění skončilo, to už jsem bydlel v Praze na internátě a chodil tam i do školy.

Prošel jste mládežnickými týmy Sparty. Vybavíte si zápasy s dorostem plzeňské Viktorie?
Vzpomínám si, že jsme s dorostem Sparty jezdili do Luční ulice a hráli jsme i na hlavním stadionu ve Štruncových sadech, kde tenkrát byla jen hlavní tribuna. Co mně utkvělo v paměti, byl perfektní trávník ve Štruncových sadech. Říkalo se, že by se tady dal hrát i golf, a byla to pravda, trávník byl super.

Vzpomenete si na svůj debut v první lize a první gól?
To jsou události, které vám zůstanou v paměti navždy, vidím to jako dnes. První zápas v lize jsem odehrál v osmnácti letech v Mostě, první gól jsem dal Bohemce. Bylo to poprvé, co jsem nastoupil v základní sestavě, navíc po boku Davida Limberského a Pavla Horvátha. Z pozdějších hráčů Viktorie jsem se na Letné potkal i s Milanem Petrželou, Honzou Rezkem a Romanem Hubníkem.

Jak složité bylo pro kluka z Tábora, který je od čtrnácti let sám daleko od rodiny ve velkém městě, se s tím vším vyrovnat?
Tím, jak jsem se neustále posouval fotbalově, dostával jsem se do úplně jiné skupiny lidí a poznával místa, která normální člověk nepozná. Chcete se svému okolí vyrovnat, takže si kupujete pěkné a drahé věci. Jste však mladý, bez životních zkušeností, takže na vás všechny ty vlivy s tím spojené více či méně dolehnou.

Ze Sparty jste pak odešel do rakouského klubu Admira Wacker Mödling. Co vás k tomu vedlo?
Po debutové sezoně jsem na Letné odehrál celý podzim, vedli jsme si úspěšně i v Evropské lize třeba proti Eindhovenu jsem dal gól a na druhý nahrál Romanu Hubníkovi. V zimě mě pak chtěl Eindhovem koupit, já se na to dost upnul, ale z různých důvodů z toho sešlo, což bylo pro mne zklamání. Ve Spartě jsem ještě na jaře zůstal, ale cítil jsem, že jsem už měl být někde jinde, navíc na moje místo se tlačili další. Přišlo mi, že jsem tam byl tak trochu navíc, a po sezoně se rozhodl pro změnu a zkusil jsem štěstí v Rakousku.

V Rakousku to bylo vaše první zahraniční angažmá. Jak s odstupem času roční působení hodnotíte?
Já na Admiru vzpomínám velmi rád. Svým způsobem to pro mne byla úleva, v Rakousku to byl úplně jiný svět. Tam nikdo neřeší, co máte na sobě nebo s jakým autem jezdíte. Je to jiná mentalita. Myslím, že mně to v mnoha směrech otevřelo oči. Mojí výhodou bylo, že jsem uměl jazyk. Po sportovní stránce ale nebyla Admira klubem jako Sparta, nebyl to top klub. Sezona se ale vydařila, skončili jsme třetí a já něco odehrál.

Plzeň upřednostnil před Řeckem

V Admiře jste se potkal s bývalým fotbalistou Viktorie Plzeň Patrikem Ježkem, který má v Rakousku velké jméno. Jak na společné působení vzpomínáte?
Byl jsem moc rád, že tam byl. Patrik byl a je v rakouském fotbale legendou, je cizincem s nejvyšším počtem startů v rakouské bundeslize, kde vstřelil i nejrychlejší gól. Zajímavé bylo, že jsme hráli na stejném postu a byli vlastně konkurenty. Já to ale bral tak, že jsem přišel do Rakouska se něčemu přiučit a myslím si, že Patrik byl tím nejlepším učitelem. Měl za sebou skvělou kariéru, hodně toho dokázal. Když jsem v praxi viděl, jaký je profík, tak jsem se začal na fotbal dívat trochu jinak. I když byl už na konci kariéry, jel v tréninku i v zápase na sto procent.

Z Rakouska jste v létě 2012 zamířil do Plzně. Co vás tehdy na západ Čech nasměrovalo?
Už jsem měl doma letenky do Řecka, měl jsem jít do klubu PAOK Soluň. Zástupci agentury Sportinwest mi ale angažmá rozmluvili, že v Řecku nemají aktivity a že by mě v případě problému nemohli pomoci. V té době jsme navíc čekali s manželkou narození prvního syna, a tak jsem se nakonec rozhodl, že do Řecka nepůjdu, a kývl na nabídku Viktorie Plzeň.

V Plzni jste se ale v nabitém kádru neprosadil. Čím to podle vás bylo?
Bohužel jsem se v kvalifikaci Evropské ligy zranil a to mě na tři měsíce vyřadilo. Klukům se dařilo, vyhrávalo se, mužstvo bylo rozjeté, a to je pak složité se v tak silném klubu a po tak dlouhé absenci prosadit.

Další krátkou štací byla slovenská Senica a pak rok a půl v Příbrami, kde jste prožil sezonu snů. Mužstvo skončilo páté v lize, vy jste vstřelil pět branek, na dvanáct gólů jste přihrál a stal jste se nejlepším nahrávačem ligy. Co stálo za vším fotbalovým znovuzrozením?
Moc se mi do Příbrami v první chvíli nechtělo, ale pak jsem si řekl, že by byla škoda to nezkusit. Odehrál jsem jaro, zachránila se liga a v létě se tam nastartovalo něco neskutečného. Pod trenérem Tobiášem se dala dohromady skvělá parta, která si sedla fotbalově i lidsky. I když bych to Příbrami přál, tehdy se povedlo něco, co se asi zase už dlouho nepodaří.

I díky vydařené sezoně v Příbrami jste pak znovu zamířil do zahraničí. Co vám působení v Sionu dalo?
Pro mě to byla obrovská zkušenost. Opět to byl úplně jiný svět než u nás, jiná mentalita lidí. V Sionu jsem měl možnost zažít, jak se o sebe fotbalisté starají. Mohu to uvést na příkladu Reto Zieglera, který předtím hrával za Tottenham, Sampdorii Janov, Juventus či Fenerbahce. Nemusí řešit peníze, má vyděláno, fotbalem se už jen baví, ale stále dělá vše na sto procent. Na zápas si s sebou táhl tři tašky, ve kterých měl přístroje a věci na masáže a rehabilitaci. Hodně jsem se od něj v tom, jak se starat o sebe a svoje tělo, naučil. Skamarádili jsme se, voláme si navzájem.

V létě se o vás ucházela Slavia, ale vy jste se nakonec rozhodl pro návrat do Plzně. Proč právě Viktoria?
Viděl jsem to jako velkou šanci a další výzvu. Pro mne je dobré, když cítím tlak, mě to prostě baví. Když jsem nyní přicházel do Plzně, tak jsem kolem sebe slyšel řeči: Proč právě on, vždyť je hroznej, nehrál v Sionu, což ostatně není pravda. Mně ale právě to dodává motivaci a baví mě, když pozoruji, jak po několika odehraných zápasech lidé začínají otáčet. Není to jen o tom hrát dobře, ale chci přesvědčit lidi, že jsem ušel nějakou cestu a změnil se.

V Plzni si vedete výborně. Nepřekvapilo vás, jak rychle jste do týmu zapadl?
Hrát za Viktorii není jednoduché, v Plzni se musí každý zápas vyhrát. Musíte hrát dobře, jinak vás nahradí další kvalitní hráč, který čeká na svoji šanci. To vám pomáhá, nutí vás to udržet si výkonnostní standard. Navíc v Plzni jsou výborní fotbalisté a snáze s nimi i díky tomu najdete na hřišti společnou řeč.

Jak vyzní ve vašich očích srovnání Viktorie před čtyřmi lety, kdy jste přišel do Plzně poprvé, a nyní?
Fotbalově se toho moc nezměnilo. V kabině je hodně fotbalistů, s kterými jsem už v Plzni působil, ale je tu více mladých hráčů než předtím. Co se týká zázemí, stadionu, chodu klubu, tak je patrné, že Viktoria ušla další velký kus cesty a opět se posunula o kus dál.

Rodina je pro něj motivací

Říkal jste, že i vy jste ušel kus cesty a změnil se. Co vám k tomu nejvíce pomohlo?
Moje rodina, děti. Pro mě je ohromnou motivací zajistit jim krásný život, aby ho měly jednodušší a měly vše, co potřebují. Když ráno vstanu a jdu do práce, tak vím, že to dělám nejen pro sebe a svoji kariéru, ale především pro svoje děti.

V rozhovoru pro klubový bulletin jste řekl, že síly dobíjíte v kruhu svých blízkých. Čím je pro vás rodina?
Rodina je pro mne vším, pevný bod. Když mám třeba horší období, když se mi nedaří a přijdu domů, tak rázem zapomenu například na to špatné, co se mi děje ve fotbale. Jedu si úplně jiný příběh, který mě naplňuje, a starosti jdou stranou.

Máte tři děti, což s sebou přináší spoustu práce a starostí. Jak moc se vám při vaší profesi profesionálního fotbalisty daří manželce pomáhat?
V první řadě musím říci, že manželka je naprosto dokonalá a všechno neuvěřitelně zvládá výchovu dětí, domácnost a veškerý servis. Co člověk potřebuje, to ona i při třech dětech dokáže obstarat. Když jsem pak doma, snažím se co nejvíce pomáhat. Ne proto, že musím, ale protože chci.

Nejstaršímu synovi jsou čtyři roky. Pozorujete u něj fotbalové vlohy?
Když jsem hrál ve Švýcarsku, měli jsme velkou zahradu a koupili jsme mu velkou branku a začali jsme spolu na ni kopat. Také jsem mu tam koupil první kopačky. Přišel čas, kdy by mohl začít s tréninkem, v Plzni chodí do školky a chceme, aby tu hrál i fotbal. Zatím ho to baví, ale přes koleno to s manželkou nelámeme. Důležité je, aby dělal to, co ho baví.

Vaši hlavu zdobí růžový přeliv. Kdy tenhle nápad vlastně vznikl?
Vzniklo to při mém angažmá v Příbrami, nosím přeliv na hlavě už rok a půl, ale teď při mém příchodu do Plzně to začali všichni řešit (směje se). Speciální důvod to nemělo, prostě se mi to líbí, už se to stalo jakousi tradicí. Manželce se to líbí také, vlasy mi doma barví. Zatím nenastal žádný okamžik, abych svůj účes ani jeho barvu změnil.

Čím pro vás jsou zápasy v Evropské lize?
Zápasy v Evropské lize jsou výjimečné. Někteří fotbalisté na ně čekají celou kariéru a nedočkají se. Všechno kolem je jiné, atmosféra, můžete narazit na soupeře zvučného jména. Pro nás hráče je to příležitost se ukázat a třeba se ještě někam posunout.

Díky vašim výkonům v dresu Viktorie jste si vysloužil zařazení do širšího kádru reprezentace. Živíte v sobě reprezentační sen?
Já se nikdy nevzdával toho, že si jednou za národní mužstvo zahraji. Kdybych tomu nevěřil, tak bych ani nebyl v Plzni, ale někde zlomený. Ano, živím v sobě reprezentační sen. Je to takový střípek, který v mé kariéře chybí.

V Plzni jste už podruhé a můžete srovnávat. Jak se vám město líbí a uvažujete o tom, že byste tady bydlel?
Angažmá ve Viktorii s sebou přináší i hodně cestování, takže je nesmysl, abychom i nadále bydleli v Liberci. Chceme být s rodinou co nejvíce spolu, a proto plánujeme, že se přestěhujeme do Plzně. Zatím tady bydlíme na hotelu. Co se týká města, Plzeň se mi vždycky líbila. Je tu všechno, co člověk ke spokojenému životu potřebuje.

Autor: Václav Vacek

13.11.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Vojenský historický ústav má nově opravenou stíhačku MiG-15

Praha - Vojenský historický ústav (VHÚ) bude moct vystavit nově opravený stíhací bombardér MiG-15. V uplynulých pěti měsících ho zrekonstruovali pracovníci Vojenského technického ústavu (VTÚ). Představitelé VTÚ, VHÚ a ministerstva obrany ve čtvrtek opravený stroj na vojenské základně ve Kbelích představili novinářům.

Rakušan: Hnutí STAN je připraveno soudit se o mandát Drábové

Praha - Hnutí STAN je podle středočeského lídra Víta Rakušana připraveno soudit se o mandát krajské zastupitelky Dany Drábové, pokud by ho někdo napadl. Drábová je totiž předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), ačkoli podle ministerstva vnitra mohou být zastupiteli jen řadoví státní zaměstnanci. STAN tvrdí, že souběh funkcí je podle zákona možný. I kdyby hnutí u soudu neuspělo, výsledkem bude alespoň precedentní rozhodnutí, které vyjasní současný stav, řekl dnes Rakušan novinářům.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies