VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Rozehnal: Už mi ani nepřijde, že je tady fotbal tvrdší

Newcastle/Olomouc - Letošní Vánoce jsou pro stopera Newcastle United a české fotbalové reprezentace Davida Rozehnala jiné, než ty v předchozích letech. Pod stromečkem se bude poprvé z dárků těšit se synem Lukou, který se právě letos Petře a Davidovi Rozehnalovým narodil.

24.12.2007
SDÍLEJ:

David RozehnalFoto: DENÍK/Alena Burešová

A premiérově bude i o svátcích pracovat. Anglická Premier League, ve které od léta působí, totiž na svátky nehledí. Hrál den před Štědrým dnem, kdy měl Newcastle doma Derby County, a další utkání ho čeká hned na Štěpána, kdy Straky čeká utkání ve Wiganu. „Ale samozřejmě i tak si Vánoce pořádně užiji. Už se na ně těším,“ říká Rozehnal.

Rok 2007 pro vás musel být hodně radostný. Nejen ve fotbale, ale i v osobním životě.
Určitě. Narodil se nám syn Luka, což pro mě a manželku byla ta největší radost, zážitek a úspěch celého roku. A fotbalově to také nebylo zlé. Přestup do Newcastle a postup na EURO s reprezentací. Takže to byl úspěšný rok.

Přestup z PSG do Newcastle vás může těšit o to víc, že Paříži se ani v této sezoně zrovna dvakrát nedaří.
Kvůli tomu žádnou radost nemám. PSG sleduju, takže vím, že je na tom ještě hůř než v předchozí sezoně, když jsem tam ještě hrál. Je to ale určitě klub, který patří na čelo francouzské ligy. Jediný z Paříže, s velkou tradicí, kádr na lepší pozice jistě má. Pro mě byl přestup do Anglie výzvou zkusit si lepší ligu, momentálně asi nejlepší na světě. A navíc v klubu, který patří mezi ty top. I když v tabulce to tak zatím nevypadá, ale Newcastle patří mezi anglické top kluby zázemím, podmínkami i tradicí.

A proč se dosud Newcastle tolik nedaří? Jste desátí. Proč?
Nevím, čím to je. Samozřejmě před sezonou jsme měli vyšší cíle než umístění, na kterém jsme nyní. Ale ještě je před námi dost kol, máme dost času na to, abychom se posunuli výš, tam, kam chceme. Poslední zápasy jsme oddřeli a dokázali bodovat. I když to nebyl zrovna fotbal na krásu. Doufám, že se nám podaří udělat nějakou bodovou šňůru a rychle k tomu pak přidáme i tu fotbalovost.

Za sedmnáct kol jste měl třináct startů v základu a třikrát nastoupil jako střídající hráč. To není špatná bilance na první sezonu v Premier League.
Celkem to jde, ale samozřejmě bych měl raději odehrány všechny zápasy s plným počtem minut. To je jasné. Chci hrát co nejvíce, abych tak mohl být co nejvíce prospěšný týmu. Ale na druhou stranu je to Premier League a už vím, že trenér Sam Allardyce točí sestavu a netýká se to pouze mě. A jasně, že je mým cílem zůstávat v základní sestavě pořád.

Anglický fotbal je celkem tvrdý. Cítíte na sobě, že už jste i vy do své hry přidal více agresivity?
Myslím, že v tomto směru jsem nějaký pokrok udělal. Upřímně už mi ani nepřijde, že je tady fotbal tvrdší. Už jsem si na to zvykl. Beru už jako normální, že je více kontaktů, že do mě třeba i na tréninku někdo zezadu zajede. A samozřejmě opačně. Snažím se stále lepšit, dá se říct, že se cítím silnější po fyzické i psychické stránce.

Je z těch zápasů, které už jste odehrál, pro vás nějaký extra, s největším zážitkem?
Asi ten úplně první. Vyhráli jsme venku, v Boltonu, který předtím vedl náš kouč. A pak samozřejmě zápasy s top týmy. S Manchesterem United už jsme hráli, Chelsea nás teprve čeká. Nebo proti Arsenalu v poháru. To byl také zážitek. Silný soupeř, krásné prostředí i atmosféra.

Newcastle dostal 26 branek. Proč tolik?
Z větší části je to shoda náhod, svůj díl pak mají i chyby individuální a celého mužstva. Není to jen věc čtyř obránců a brankáře, je to záležitost celého týmu. Třeba proti Manchesteru jsme vedli jedna nula a pak dostali tři branky. A chodili na nás v přečíslení tři na jednoho nebo čtyři na dva. Ale gólů jsme dostali skutečně hodně. Pracujeme stále na tom, aby se to zlepšilo.

Reprezentace, kde jste sezonu končil jako kapitán, má ze sebou rok, který nezačal ideálně. Ale skončil pak moc povedeně.
Byli jsme na začátku sezony v trošku obtížnější situaci. Ale dostali jsme se z ní, porazili Kypr a pak šli nahoru. Nakonec jsme hráli dobrý fotbal jako předtím. Povedlo se nám vyhrát skupinu, což asi čekal málokdo. Splnili jsme cíl, postoupili jsme na EURO. Teď se na něj musíme dobře připravit.

Na šampionátu bude Česko jeden z favoritů?
To určitě ne. Je ovšem pravda, že Česká republika už dávno není neznámým mužstvem, i když se nám třeba světový šampionát nepovedl. Ale pořád jsme jeden ze silnějších týmů. Neříkám, že jsme černým koněm EURA. Ale pokud se dobře připravíme a budeme moci nastoupit v nejsilnějším složení, tak můžeme uspět.

Skupina je zajímavá, za soupeře máte Turecko, Portugalsko a Švýcarsko. Je pro vás nějak zvláštní ten první zápas. Proti Švýcarům, zahajovací na Euru?
Skupina je zajímavá. Patří do průměrné obtížnosti. Troufám si říct, že bychom měli postoupit. A když budeme hrát tak dobře, jako na konci kvalifikace, tak bychom postoupit měli. Je to Euro, kde je každý soupeř těžký, ale postup je v našich možnostech. A že hrajeme zrovna my zahajovací zápas? Takhle jsem nad tím nepřemýšlel. Doufám, že bude vyprodáno a že v dobré atmosféře hned to první utkání zvládneme a uděláme první krok k postupu do další fáze.

Jsou Vánoce. Už máte připravený stromeček?
Stromeček už mám nachystaný. (Rozhovor se konal v pátek - pozn. red.) Už bliká, strojil jsem ho dva dny. Byl jsem tady sám, manželka se synem byli doma v Olomouci, přijedou za mnou v sobotu. Přiznám se, že nebýt stromečku, tak mi ani nepřijde, že jsou Vánoce. Je to teď pro mě jiné, pořád trénujeme, nemám volno, jako v předchozích letech. Budou to první Vánoce naší rodiny, už se na ně těším. Jak se budou synovi líbit dárečky, jak bude reagovat na stromeček.

Fotbal se v Anglii hraje i přes Vánoce, takže moc doma nebudete.
Na Stědrý den dopoledne máme trénink, pak pětadvacátého odpoledne letíme na soustředění a na Štěpána hrajeme ve Wiganu. Ale užiji si aspoň ten kus Štědrého dne a následující dopoledne. A třeba napadne sníh, aby byla atmosféra ještě lepší.

No, on sníh nebude asi ani v Olomouci. Jak to vůbec na vás působí? Poprvé hrajete i o svátcích.
Jak to na mě působí? Když to zjednoduším, tak jakože jdu do práce. Nemám žádné volno. Jak říkám, kdybych neměl doma stromeček, tak mi ani nepřijde, že jsou Vánoce. V Olomouci jsme mívali celkem dlouhé volno, v Bruggách tak osm až deset dní, v PSG týden. Vždycky byla nějaká pauza a mohli jsme se podívat domů. Teď je to jinak. O tohle přijdu, ale s blízkými, rodinou a přáteli, se uvidím jindy. Nebo si popovídáme přes kameru na skype.

24.12.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pavel Bělobrádek.
16 8

Bělobrádek: Minimální mzdu dramaticky zvedat nebudeme

Auta OBSE, Ukrajina
AKTUALIZOVÁNO
32 9

Auto mise OBSE na Ukrajině najelo na minu. Řídil Čech. Jeden mrtvý

AKTUALIZUJEME

Volby ve Francii ONLINE: obrovský zájem voličů, měl by pomoci Macronovi

Lid Francie hlasuje v prvním kole voleb, je o ně bezprecedentní zájem. Ve volebních místnostech se tvoří fronty, jaké nebyly k vidění posledních 36 let. Podle politilogů to pomůže centristovi Emanuelu Macronovi. V desítkách evropských měst se demonstruje na podporu EU, tedy proti Le Penové. Favoritce voleb se povedl lapsus - nestihla zaslat své plakáty do volebních místností v zahraničí.

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

Po uzavření intervencí se mezi politiky i byznysmeny otevírá otázka přijetí eura. Je prioritou i pro Svaz průmyslu a dopravy. Česko se při svém vstupu do EU zavázalo euro přijmout. Proti zavedení evropské měny je ministr financí Andrej Babiš.

Rektora ČVUT chtějí senátoři odvolat, ohradil se proti nim

Rektor Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze Jan Konvalinka se ohradil proti nařčením členů Akademického senátu školy, kteří tento týden podali návrh na jeho odvolání. Reaguje v něm na deset bodů, které čtyři senátoři uvedli jako motiv pro jeho odvolání. Převažují v nich důvody týkající se napjatého hospodaření univerzity. Podle Konvalinky nejsou tvrzení pravdivá.

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies