Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ta situace připomínala spíš grotesku. V nastaveném čase vyhroceného duelu s Kladnem postávali tři rozhodčí u lavičky žižkovských fotbalistů a čekali.

Celou dobu měl hlavní sudí Jaroslav Bílek v ruce připravenou červenou kartu. Patřila Petru Švancarovi, toho času už vystřídaného…A pak ji vytasil.

Petře, z dálky to nebylo přehledné, co se vlastně stalo? Za co červená?

V tom hektickém závěru jsme byli všichni na nohou. Emoce pracovaly, huby mlely. Cítili jsme určitou křivdu, což je normální. V tom čtvrtý rozhodčí prohlásil, že jsem měl hrubě urazit hlavního sudího. A ten mi dal červenou.

Oprávněně?

Kdeže. Beru to jako cílený útok čtvrtého rozhodčího. Vyletěli jsme všichni, ale on si vybral jen mě… Přitom jsem řval jen na hráče Kladna, protože se nechali asi devatenáctkrát ošetřovat a na nosítka si nelehli. Určitě to nebylo něco jako: „Vy, pane rozhodčí, jste… Nechci být sprostý… Prostě jsem řval něco na hráče Kladna.

Nějakou dobu to vypadalo, že vás rozhodčí hledá nebo čeká, až se vrátíte z kabiny. Kde jste byl?

Na střídačce. Nemohl mě najít? Já si myslím, že v tu chvíli ani sami rozhodčí nevěděli, co hledají.

Jaké je první vyloučení v kariéře?

Jsem ztracen. Já vlastně ani nevím, co teď mám dělat, kam mám jít, a co mám říct? Teď asi budu čekat na nějaký trest. Dva tři zápasy, co já vím! Nemám se jít někam omluvit, že by mi to odpustili?

Začali jste být aktivní až za stavu 0:2 a o deseti. Proč tak pozdě?

Nevím. První půle byla hrozná. Byli jsme zaskočeni dvěma brankami, přišlo i vyloučení. Ale pak to trenér dobře vyměnil, začali jsme bojovat. A zaplaťpánbůh, že máme probuzeného střelce Riste Naumova, že všechny útočníky dokáže zastoupit. Ten bod může být ještě důležitý.

Remíza s Kladnem toho momentálně moc neřeší…

Přesně. Ty počty jsou jednoduché. Když za týden doma porazíme Budějovice, budou scházet tři body na Příbram. Ale musíme se modlit, aby taky Kladno porazilo právě Příbram.