VYBERTE SI REGION

Šmicer: Je potřeba rozbít a změnit fotbalové struktury

Praha - Věčný marod Vladimír Šmicer by se funkce manažera národního týmu nebál, ale chce ještě hrát.

24.5.2009
SDÍLEJ:

Slávistcký útočník Vladimír Šmicer v ochozech nového Edenu.Foto: GetPhoto/Pavel Rakušan

„Kolikrát jsem měl potíže s koleny? To je jednoduchý, pravý jsem měl operované čtyřikrát, levý zatím drží,“ vypočítal na úvod otevřeného a obsáhlého rozhovoru pro Deník.

Fotbalista Vladimír Šmicer, velmi často (i momentálně) zraněný a po operaci kolene. Je už frází mluvit o tom, kterak nosí svým týmům štěstí, proto snad ani nepřekvapí, že se Slavií obhájil titul, byť na drtivou většinu zápasů se jen díval coby marod z tribuny.

A když budete chtít vyjmenovat jeho úspěchy, nejspíš na nějaký zapomenete – je jich totiž sakra hodně.

Ve víru mistrovských oslav fanouškům slíbil, že bude v aktivní kariéře po uzdravení pokračovat. Pokud to zdraví dovolí…

A když nedovolí?

Mám takovou prognózu, že by koleno mělo pár let vydržet, když budu chtít hrát. A já bych byl moc rád, kdyby to ještě šlo. Ale už nechci dělat nic přes sílu, když uvidím, že mě něco bolí, prostě ukončím kariéru a budu hrát už jen u nás na vesnici.

A kromě toho byste dělal v managementu Slavie.

Je pravda, že při přestupu jsem podepisoval smlouvu na dva roky jako hráč a na tři v managementu. Takže ve Slavii bych pokračoval, sedět doma nebo hrát golf by mě nebavilo.

Na jaké pozici vám chystají v Edenu místo?

Ve vedení lidi vědí, že u mě je to kvůli zdravotním problémům padesát na padesát. Tak doufám, že mi něco připraví. (smích) Určitě něco ve sportovním úseku. Ale jestli mládež, A mužstvo nebo něco jinýho? To nevím.

Dráha funkcionáře vás neláká?

To je těžší. Umím si představit, že kdyby mi někdo házel klacky pod nohy, asi by mi to dokázal otrávit. Když vidím lidi ve výkonném výboru svazu, jak nejsou schopní se dohodnout na triviálních věcech… Je to už politikaření. Pravda je vždycky jen jedna, ale dá se otáčet a mně se zdá, že oni s ní moc točej. (smích)

Souhlasíte s tím, že český fotbal potřebuje nový impuls?

Určitě, hrozně bych si to přál.

Veřejnost soudí, že by jím mohl být Ivan Hašek coby předseda svazu.

Jasně, chtěl bych, aby se objevil jako předseda svazu nebo trenér nároďáku. Ale Ivan je až předémonizovaný. I když by byl zvolen, bude to mít strašně těžký. Ty struktury a systém a lidi, jak jsou propojení, to všechno rozbít a změnit a přivést pár nových osob… Ty stávající už pracují ve fotbale dlouho a dostat je od toho bude moc těžký. (smích) Ivan Hašek může být předsedou, ale výkonný výbor si pak třeba stejně odhlasuje, co bude chtít.

Mluvíte o nových lidech. Čistě hypoteticky, uměl byste si představit Ivana Haška jako šéfa svazu, Karla Jarolíma coby trenéra reprezentace a Vladimíra Šmicra coby manažera národního týmu?

Samozřejmě. Ivana znám hrozně dlouho, Karla taky. Vím, co vyžadují. A pro mě by to bylo vlastně strašně jednoduchý. Prostředí znám, znám způsob, jak všechno fungovalo, v zahraničí jsem taky něco poznal. Ale…

Ale?

Když se zeptáte, jestli bych dělal manažera reprezentace coby funkci s pravomocemi, které v ní měl naposledy Karel Poborský, odpovím ne. Mluvil jsem s ním o tom, vím, jak byl z toho všeho znechucený. Dali ho tam možná i jako tah pro lidi, aby reprezentační funkcionařinu zaštítil svým jménem. Ale ve finále neměl skoro žádné pravomoce, bylo to takový divný.

Pokud byste vy ty pravomoce dostal, věřil byste si?

Nebál bych se toho. V národním týmu jsem strávil dlouhou dobu. A když jsme měli sezení a nešlo to, vždycky jsem si k tomu svoje řekl a myslím, že mě vždycky brali. Ovšem odstup mezi námi by nebyl takový, to by mohl být asi jediný problém. Mohl, ale nemusel, vždycky je to o respektu hráčů, to byste se museli zeptat jich, zda jsem si ho nebo bych si ho získal.

Na čem je třeba především zapracovat? Veřejnost má pocit, že u fotbalistů se ztrácí pocit národní hrdosti.

Asi bych souhlasil. Zdá se mi, že pořád někdo působí dojmem, že je uražený, to veřejnost vycítí. I těch skandálů bylo dost. Kluci si musí uvědomit, že takovým způsobem to nejde. Ano, taky jsme chodili na pivo, přiznávám. Ale bulvár nebyl tak činnej. Každý musí poznat, co si může dovolit. Image mužstva mimo hřiště je hrozně důležitá.

A když všechno přeroste jakoukoliv únosnou mez, nastává třeba vyřazování z reprezentace. Jako v případě Kováče, Baroše, Ujfalšiho, Fenina, Svěrkoše a Matějovského po duelu se Slovenskem. Co jste tomuto rozhodnutí svazu říkal?

To je strašně těžký… Určitě nebylo v pořádku to, co se stalo. Říkám upřímně, že já bych na to pivo nešel. Prohra by mě žrala takovým způsobem, že bych se nechtěl nikde ukazovat. Na druhou stranu, fotky z bulváru byly přehnaně prezentovaný a žádné prostitutky tam nebyly, byly to vážně kamarádky hráčů, i když to zní možná blbě. (smích) A jestli pili nebo nepili, to taky nikdo neví…

Takže celkově nedůstojné?

Asi tak. Pak se po mailu odvolával trenér… Je nutno říct, že oni – vedení reprezentace – si hráče takhle vychovali! A rozhodnutí svazu bylo hodně šalamounské, protože novému trenérovi (nebo tomu stávajícímu, pokud zůstane) půjde o jedno: dokud existuje aspoň malá šance postoupit na šampionát, musíme se o to všichni porvat. S hříšníky bych promluvil a stanovil naprosto jasné podmínky. Takže bych počítal se všemi hráči, ale jenom s určitými podmínkami.

V tom případě si ale každý řekne, že se nic nezměnilo. Fotbalisté, kteří udělali průšvih, nemuseli cestovat na přátelák s Maltou, což by se jim stejně asi nechtělo, a to je vše!

Právě. Určitě nebude jednoduchý se nějak rozhodnout. Proto bych tohle vyřazení asi nedělal. I já jsem cítil, že by potrestaní být měli, ale ne takhle.

A jak?

Tak například nepovolávat je prostě na další utkání. Buď si chybu uvědomí, nebo ne. Proč přímo říkat, že je vyhodíte?

Tak nějak by podle vás mohl reagovat váš současný trenér ve Slavii Karel Jarolím?

Umím si to představit. Karel je na tohle dobrej, nedává na jména, vezměte si třeba, jak ve Slavii vytáhl Milana Černého. A to je ono. I lidi by to vzali. Dobře, odešli jsme my, nějaká generace, co hrála deset let. Není jednoduché všechny hráče nahradit, ale musí být cítit, že tam nechají všechno. A to tu myslím taky nebylo. V posledních zápasech nefungovala soudržnost týmu, že by chtěli jeden za druhýho.

Jarolímova přísnost by mohla něco změnit?

On se snaží hlídat opravdu úplně všechno, přísnějšího trenéra jsem nezažil. Když přijdete do kabiny a jen tak tam sedíte, už je něco špatně. (smích) Nicméně jsem toho názoru, že na české hráče musíte být takoví. Když se nám povolí, spíš toho zneužijeme. Jeho kritika je někdy tvrdá, ale vždy konstruktivní. Říká ti, co jsi udělal špatně, ovšem zároveň i to, jak to příště udělat líp. Jen řvát nemá cenu.

Vy sám se nebojíte kritizovat ani bývalé spoluhráče. Na Euru jste jim byl coby spolukomentátor televize Prima hodně blízko. Pozoroval jste už tehdy, že zdaleka všechno není v pořádku?

Mně se zdálo, že se ještě jelo po vlně, která se vybudovala. Byla strašná škoda, že jsme vypadli s Turky… Ať je to jak je to, kdyby Čechíno ten balon udržel, mohli jsme jít klidně přes Chorvaty do semifinále. Ale stane se, to je fotbal. Jen nevím, jestli byla dobrá volba nového trenéra nároďáku.

Proč?

To není nic proti Petru Radovi, vůbec ne. Jenže mužstvo neutrpělo takový ten pozitivní šok. On už tým vedl jako asistent, systém, režim, vidění fotbalu zůstalo stejné.

A pak přišel další trenér – František Straka.

Bylo to prezentováno jako kouč na jeden zápas, přiznám se, že jsem volbu ani moc nesledoval. Četl jsem, že nového trenéra by měla volit až nová valná hromada, což mi přišlo jako rozumné. Expertní komise navrhla Dušana Uhrina staršího, tak jsem si říkal, že se jedná o správné rozhodnutí. Jenže pak se ze všeho zase stalo něco nepochopitelného. Proti Frantovi Strakovi vůbec nic nemám, chraň bůh, líbí se mi jeho stoprocentní přístup.

Jenže skupina expertů, kterou ustanovil sám výkonný výbor, navrhla jiné jméno.

Přesně. Proč ji pak dělali? Podle mého nastal problém v komunikaci. A těch komunikačních zádrhelů bylo strašně moc. Od doby před čtyřmi lety, co Ivan Hašek prohrál volbu předsedy, šel kredit svazu a fotbalu vůbec neuvěřitelně dolů. Z nás všech, fotbalových fanoušků, se tehdy udělaly figurky. Svazoví funkcionáři asi myslí nějaké věci dobře, ale tohle čistá pravda, nedá se schovat za žádné výsledky. Momentálně je všechno na bodu mrazu, asi i proto se všichni tak upínají k Ivanu Haškovi.

Dopadl český fotbal na úplné dno?

Horší už to být nemůže. Nebo může, když zůstane vše při starém.

Mohl jste pozorovat, jak se fotbal „dělá“ v zahraničí. Povězte, v čem jsou dlouhodobě rezervy?

Pozor, jednu chvíli bylo fungování českého a zahraničního fotbalu srovnatelné. Já vím, že Košťál je pro někoho těžko stravitelné jméno. Ale když přišel k reprezentaci v roce 2002 po zpackané baráži s Belgií, nastavil model, který šlapal. Jak se choval mimo, nechci hodnotit.

V době, o níž mluvíte, řídil tuzemský fotbal fakticky on, byť šéfem svazu nikdy nebyl. Vy jste za dobu působení v reprezentaci zažil hned tři předsedy. Povězte, jaký byl z vašeho pohledu nejlepší?

Největší charizma měl pan Chvalovský a zase – nechci soudit jeho mimofotbalové aktivity. Ale všichni ho neskutečně brali, to byla persona. Když přišel do kabiny, a že za námi chodil, všichni cítili, že o něco jde. On fotbal hrál, věděli jsme, že má pro něj cit, že ví, o čem mluví, kdy je potřeba přitvrdit a kdy naopak.

V současném vedení nikdo takový není. I to reprezentanti intenzivně vnímají?

Určitě. Chybí jim autorita, přirozený respekt, který jsme my cítili k lidem, kteří fotbal vedli. To je potom taky těžký. A nechci mluvit za Tomáše Ujfalušiho, ale já osobně jsem za jeho vyjádřením o konci reprezentační kariéry viděl hlavně nechuť hrát pod stávajícími funkcionáři.

Nechybí ona přirozená autorita i současným hráčům?

Předpoklady má jistě právě Tomáš Ujfaluši, ale teď si to zkazil. Petr Čech je další, jenže pro brankáře je to vždycky složitější. Rosa? Jasný lídr a tahoun na place, ovšem mimo něj by radši podle mě měl svůj klid.

Takže ideál chybí. I proto souhlasíte s názorem, že by se mělo jednat s Janem Kollerem o případné „výpomoci“?

Jasně, jsme v průšvihu, tak proč ne? Když nebude nikdo lepší… Jako teď povolali Frantu Straku coby motivátora na jeden zápas s Maltou, který je hrozně důležitý pro nás, (ironický smích) tak Honzu Kollera bych vzal na Slovensko. Mohl by osobností mužstvu vrátit sebevědomí. Lidi ho mají rádi, nikdo by mu to neomlátil o hlavu. Neřešil bych to nějak do budoucna, prostě by přijel na utkání se Slovenskem a pak by se vidělo.

JAN HAMRNÍK, PAVEL HOZNÉDL

24.5.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Prosinec bude teplotně průměrný, nejchladněji bude mezi svátky

Praha - Následující čtyři týdny budou teplotně průměrné, nejchladnější by mělo být období mezi svátky. Nejvíce srážek má spadnout už příští týden, celkový prosincový úhrn by ale neměl vybočit z dlouhodobého průměru. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies