VYBERTE SI REGION

Sparťané na Hané: pomůžou Sigmě k záchraně?

Olomouc /ROZHOVOR/ - Dvě olomoucké posily Jakub Podaný a Martin Jirouš v rozhovoru pro Deník mluví nejen o fotbale, ale také o tom, co dělají po tréninku nebo o (ne)potížích s hanáčtinou.

16.2.2012 1
SDÍLEJ:

Nová posila Sigmy Jakub PodanýFoto: DENÍK/Miroslav Mazal

Když se v osmdesátých letech olomoucká Sigma etablovala mezi českou fotbalovou elitou, asistoval u toho Miloš Beznoska. Přes pražskou Spartu se domů vracel na přelomu tísíciletí i „ztracený syn“ Pavel Hapal. Jinak se ale na Hané posilování z týmu pětatřicetinásobného mistra moc nenosilo. Až letos v zimě navázaly oba kluby spolupráci.

Do Prahy vyrazili talentovaný Tomáš Přikryl a mladý kouč Václav Jílek. Sigma zase posílila hráčský kádr o záložníka Jakuba Podaného (24) a útočníka Martina Jirouše (25), kteří budou v modrobílých barvách na jaře hostovat. Oba sparťané se na Hané pomalu zabydlují a chystají se na první důležitý zápas s Českými Budějovicemi, v jejichž dresu narazí i na bývalého spoluhráče Tomáše Řepku.

Je pro vás výhoda, že jste tady dva? Jakube, vy jste tu byl chvíli i sám. Podle toho, co jste říkal, tak jste nikoho neznal…

Jakub Podaný: Sám jsem tady sice byl, ale vlastně jen v době, kdy jsme měli dvoufázové tréninky, a to jsem ani žádnou společnost nevyhledával. Byl jsem unavený, že jsem chodil brzo spát a jen jsem odpočíval. Teď je to samozřejmě dobré, že můžeme zajít na bowling nebo tak. Kluci, kteří tady žijí dlouhodobě, tak mají spoustu svých povinností, což nám tady momentálně odpadá. Takže si člověk odpracuje to svoje na tréninku, pak si asi ještě něco přidá, když je tady sám, ale stejně nějak odpoledne vyplnit musí. V tom je to určitě lepší, že jsme tady dva.

Martin Jirouš: Pro mě to bylo určitě lepší, že tady byl. Do všeho mě zasvětil, ukázal mi, co kde je a co a jak funguje. Výhoda to je. Kdybych tu byl sám, tak bych volný čas asi odležel na hotelu, takhle máme i jiné možnosti.

Mohli jste tu být i tři. Sigma se snažila získat i Luboše Huška. Byli jste s ním v kontaktu? Ptal se vás třeba, jaké to tady je?

JP: Mně Luboš psal, myslím, že když jsme byli v Turecku. Že ho Sigma kontaktovala, tak jak to tady vypadá. Já jsem mu dal kladné reference, pak už to záleželo na něm. On je z Jablonce, byl dlouho v Praze, má rodinu a dítě, takže to pro něj bylo určitě složitější než pro mě nebo pro Martina.

Fotbalově by podle vás do týmu zapadl?

MJ: Podle mě je to výborný hráč. Měl nějaké zdravotní problémy, ale má toho hodně odkopáno. Bavili jsme se o tom, že ve Spartě hrál v podstatě šest let v kuse. Má Ligu mistrů, Evropskou ligu, repre. Navíc je tak trochu flegmatik, takže by si z toho moc hlavu nedělal. Svou práci by tady zvládl.

JP: Ještě navíc, když je Dany (Daniel Rossi) zraněný.

Jak zatím vyznívá srovnání Praha Olomouc z hlediska života po tréninku?

JP: Shrnul bych to asi tak, že Olomouc je opravdu moc pěkné město. Ten rozdíl je asi jen v tom, že v Praze je všechno šestkrát sedmkrát, zatímco tady jednou dvakrát. Možnosti jsou úplně stejné. Mně se moc líbí, že tady je to všude kousek. Pět sedm minut nebo se to dá dojít pěšky, to je v Praze problém. Jet někam hodinu a třikrát přestupovat, to je nepříjemné.

MJ: Není co dodat (úsměv).

Vypadá to , že budete oba v základní sestavě. Máte za sebou z vlastního pohledu vydařenou přípravu? Jaká byla?

JP: Příprava je kvůli Euru kratší a navíc se na ní podepsaly ty neuvěřitelné mrazy. V tom se trénuje opravdu špatně. Těžko se hledají terény. Byli jsme sice v Turecku, ale vrátili jsme se a zase jsme museli na umělku. To je těžké. Snad se s tím popasujeme dobře. Ze zápasu, který jsme hráli v neděli, to vypadalo, že jsme docela sehraní..

Martine, vy jste dorazil o něco později. Jak se vám podařilo zapadnout do týmu?

MJ: Pro mě bylo důležité, že jsem se hned od prvního zápasu chytil. Dal jsem nějaké góly a to je pro nového hráče vždycky potom jednodušší. Zápasů na sehrání bylo docela dost. Odehrál jsem většinou aspoň poločas, takže jsem měl možnost hrát asi se všemi spoluhráči. Nejsem v takové situaci, jako kdybych přišel týden nebo dva před ligou. Vepředu je navíc ta volnost v podstatě všude stejná, takže zas takový problém nemám.

Liší se hodně vaše úkoly na hřišti od toho, co jste měli ve Spartě nebo jiných mužstvech?

JP: Já hraju úplně něco jiného. Začínal jsem ve Spartě jako útočník, ale trenéři mi pak doporučili, abych se zaměřil na to, že budu hrát zálohu, protože budu mít víc šancí nastupovat. Tehdy bylo ve Spartě útočníků moc, a když šli hrát za béčko, tak vlastně měli základ jistý. Takže jsem se přeškolil. Když jsem pak hrál za áčko, tak jsem měl za úkol hlavně zdvojovat Pamiho (Manuela Pamiče) a směrem dopředu především držet lajnu a spíš centrovat. Nechci říkat, že mi to sedělo míň, protože jsem rád, že jsem vůbec mohl hrát, takže jsem ty úkoly plnil. Tady ale mám směrem dopředu daleko víc volnosti.

Je to něco jako návrat k tomu útočníkovi?

JP: Přesně tak. Je to víc kreativní. Nemusím být jenom zapíchlej na lajně, ale můžu se prohodit úplně na druhou stranu s Honzou Schulmeistrem nebo víc chodit do prostřed. Myslím, že to je pro mě lepší. Jsem rychlostní typ, takže když mi to někdo prostrčí, tak jsem schopný utéct obráncům. To bylo z lajny těžší.

Také umíte dát gól, což jste ukázal hned v prvním zápase.

JP: No jo, trochu mi to tam napadalo (úsměv).

A vy, Martine?

MJ: Já to mám jednodušší. Úkoly těch krajních hráčů se mohou hodně měnit, ale ta moje pozice je v podstatě všude stejná, jak jsem říkal. Tady máme velkou volnost. Hráči jsou tady velmi kvalitní, takže je trenér směrem dopředu nijak nesvazuje. Mým úkolem je hlavně být ve vápně, když tam přijde nějaký centr. Jak říkal můj trenér v dorostu, abych tam „šakaloval“ a počkal si na nějakou šanci. Směrem dozadu se to trochu liší. Ve Spartě se možná kladl větší důraz na defenzivu. V tom asi trochu rozdíl je.

Sparta avizuje v zimě hodně změn. Mrzí vás, že nejste součástí projektu nové Sparty hned od začátku?

JP: Mrzí mě to. I z toho důvodu, že po podzimu jsme měli šest bodů náskok a titul je blízko. Já jsem sparťan odmala a titul to by byl můj splněný sen. Takhle na tom určitou zásluhu taky mám, ale není to ono, když nebudu přímo u toho. Rozebírat věci kolem nového trenéra, to bych nechtěl. Bylo to zkrátka tak, že Sigma o mě měla zájem, a nakonec se to domluvilo tak, že budu na hostování tady.

MJ: Ve Spartě byli určitě hráči, kteří měli daleko lepší startovní pozici než já. To bylo jasné už z vytížení v zimní přípravě. Věděl jsem, že šancí by moc nepřišlo. Pro mě je hostování v Olomouci určitě krok dopředu. Na druhou stranu to s tím titulem, jak říkal Pody, je pravda. Mně už se to jednou stalo, že jsem byl ze Sparty po polovině sezony. Je to ale krásný pocit se na něčem takovém podílet. I když třeba jen malým dílkem. Je to pořád sen vrátit se do Sparty a prosadit se tam. Ale momentálně to pro mě bylo nereálné. Takže jsem rád, že jsem tady a doufám, že pomůžu k tomu, abychom se v klidu zachránili. Až pak se uvidí, co bude v létě.

V Olomouci šéfuje trenér Petr Uličný. Jako místní patriot si občas rád pomůže nějakým hanáckým slovem. Už všemu rozumíte?

JP: Já jsem rodák z Přerova. I když jsem tam nikdy nežil, tak celá rodina je z Moravy, takže s tím problém nemám. Mně to přijde normální. Já to ani nepoznám, co je pražsky a co hanácky. Když jsem byl v Praze, tak se mi kolikrát smáli, že říkám takové to „aji“ a podobně. U nás to bylo normální. U rodičů moravský dialekt přetrval, takže v tomto směru s trenérem rozhodně žádný problém nemám.

MJ: Mně to taky zas tak rozdílné nepřijde.

JP: Možná se trenér kvůli nám snaží, aby to bylo srozumitelné pro všechny (úsměv).

Jak rozdílné je z hlediska tlaku hrát se Spartou o titul a s Olomoucí o záchranu?

JP: Tady jsem samozřejmě ještě naplno nezažil to, když se hraje o záchranu. Ale nechci aby to znělo blbě, ale tlak ve Spartě je opravdu obrovský. Když si vzpomenu třeba na loňský rok, kdy jsme honili Plzeň… Měli jsme ztrátu devět bodů, hráli den před nimi a věděli jsme, že když prohrajem, tak prostě dvanáct bodů už nedoženeme. Ten tlak byl strašnej a svazovalo nás to. Tady bude určitě hodně záležet na prvních třech zápasech. Věřím, že když je zvládneme, tak se dostaneme na takovou tu trochu euforickou vlnu. Věřím, že tým je kvalitní a body sbírat budeme.

MJ: Já bych tam viděl možná ještě jeden drobný rozdíl. Nechci říkat, že by snad některý zápas měl být míň důležitý než ten druhý. Ale pro nás budou nejpodstatnější zápasy se soupeři, kteří se motají dole s námi. Když se pojede do Plzně, tak se dá čekat, že to tam budou mít všichni těžké. A v takových zápasech může být ziskem třeba i bod. To ve Spartě nebylo. V Plzni, v Liberci, všude se muselo vyhrát. Když to trochu přeženu, tak bylo v podstatě jedno, s kým se hraje.

Berete to tak, že si vás Sigma vybrala právě proto, že jste na tyhle situace zvyklí, a tudíž byste je měli umět zvládat?

MJ: Nevím, jestli i v tomto směru tady uvažovali, když se nás snažili sem získat. Spíš je to o spolupráci, která byla nastolena mezi Spartou a Sigmou, a také o tom, že tady chyběli hráči na určité posty, a do toho jsme my dva zapadli. Tlak v lize je všude a tady jsou taky kluci, kteří mají v lize šedesát sedmdesát startů.

JP: K tomu asi není co říct. Já jsem třeba odehrál Evropskou ligu, ale tam to přece jenom bylo jiné. Když jsme jeli do Moskvy, tak to zase nebylo takové, jak jsme se teď bavili. Tam asi nikdo nečekal, že tam vyhrajeme. A těžko se můžu považovat za nějak extra zkušeného hráče, když mám v lize třicet nebo čtyřicet startů.

Hned v prvním jarním zápase vás čekají Budějovice a s nimi Tomáš Řepka. Bude pro soupeře velkou vzpruhou?

JP: Už se mě tady na to samozřejmě ptali, když tam Tomáš odešel. V Budějovicích bude mít asi jistější místo v základu, než by měl ve Spartě. Jestli jim pomůže, to se teprve ukáže. Věřím, že jim to půjde spíš pozvolna a v tom prvním kole to ještě nebude ono (úsměv). Ale jinak, on je top hráč. Z něj to prostě i šlo cítit na hřišti. Když člověk jenom věděl, že tam je, tak to bylo jako zeď. Když se něco nepovedlo, tak to ořval. Sebe, soupeře, spoluhráče…

MJ: … rozhodčího.

JP: Člověk věděl, že se může o něj opřít. Uvidíme, jak se s tím poperou. Samozřejmě už není nejmladší. Fyzické věci dožene zkušeností, ale jak říkám, snad se to projeví až později.

Martine, jak se těšíte na souboje s ním? Pokud nastoupíte, tak se asi budete potkávat. Má pověst tvrdého hráče…

Z toho, jak já jsem ho poznal, tak tvrdý je, ale určitě není zákeřný. Já bych ještě přidal, k tomu co říkal Pody, že Tomáš je obrovská ikona. Velký frajer, obrovský hráč a klobouk dolů před tím, co dokázal. Podle mě on svým výkonem si to bez problémů odehraje. Otázka bude, jak se s tím poperou ostatní kluci v Budějovicích. Bavili jsme se o tom, že to přece jenom má nějaká specifika. Pro Budějovice to podle mě nebude špatný krok. V tom prvním kole ale snad ještě nebudou srovnaní.

Víte jak na něj, když se znáte z tréninků?

MJ: No, co k tomu říct…

JP: Že trumfy máš, ale neprozradíš (oba se smějí).

MJ: Možná malá výhoda to být může. Vždycky to pak ale záleží na konkrétní situaci na hřišti.

Nové spoluhráče jste po celou dobu chválili. Dá se říct, s kým si zatím na hřišti nejvíc rozumíte?

JP: S Michalem Vepřekem hrajeme za sebou a řekl bych, že si docela rozumíme. On taky hodně podporuje útok. V tom je to podobné jako s Pamim ve Spartě. Ten taky pořád všude lítal. Řekl bych ale, že Sany má trochu větší nadhled. Že ví, kdy má běžet dopředu a kdy nemá. Snad nám to bude fungovat.

MJ: Z mojí pozice se to asi ani rozlišit nedá. Tady mají všichni ofenzivní hráči ty návyky podobné. Myslím, že jsem si vyhověl na hřišti se všemi.

Autor: Jiří Fišara

16.2.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Záchranáři našli části těl obětí havárie indonéského letadla

Jakarta - Indonéští záchranáři dnes našli části těl v moři v oblasti, kde v sobotu havarovalo policejní letadlo se 13 osobami na palubě. Oznámil to na tiskové konferenci šéf Indonéské pátrací a záchranné agentury (BASARNAS) s tím, že ostatky pravděpodobných obětí byly nalezeny v místě, kde už vesničané dříve vylovili sedadlo z letadla a vak obsahující mobilní telefon a policejní doklady.

AKTUALIZOVÁNO

Koukalová ovládla stíhačku! Zazářili i Krčmář s Puskarčíkovou

Östersund /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová vyhrála stíhací závod Světového poháru v Östersundu. Do vedení se dostala už po úvodní střelbě a do cíle dojela o osm sekund před Němkou Laurou Dahlmeierovou. Eva Puskarčíková skončila osmá, což je její nejlepší individuální výsledek v SP, Lucie Charvátová byla dvanáctá a Veronika Vítková osmnáctá. V mužské stíhačce se Michal Krčmář posunul proti sprintu o 31 míst a dojel sedmý.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies