Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Ne, větší injekci sebevědomí jsme už dostat nemohli,“ pronesl s úsměvem a spokojeným výrazem ve tváři Peter Grajciar.

Bylo krátce po těžko uvěřitelné vyrovnávací jízdě slávistických fotbalistů, kterou sám řídil. Na první gól Jandovi centroval, druhý vstřelil. A tak český mistr, který se momentálně herně značně trápí, remizoval v Evropské lize s Valencií.

„Snad už jsme to zlomili,“ řekl Grajciar pevným hlasem. Čímž prokázal víru v lepší zítřky.

Co ještě včera Edenu – v zápase i po něm – demonstroval?

Sebevědomí. To když uklidil odražený balon do sítě a následně o své trefě hovořil. Gólman Moya svou svatyni nekryl, střežili ji ale dobíhající obránci. Přesto Grajciar, otočen zády k brance, chladnokrevně zakončil. „Jen jsem se soustředil, abych trefil bránu. A věřil jsem si,“ pravil.

Naštvání. Ano, ani přes skvělý výsledek se mu neubránil. Zavinil jej jeden ze střetů. „Marchena mi dal normálně pěstí. Všude na světě se za to vylučuje, ale fotbalisty Valencie asi ne.“

Účast. „Má hroznou smůlu, normálně mi bylo Denise líto. Teď má něco s kolenem, kdo ví, na jak dlouho zase vypadne,“ řekl Grajciar, když padla zmínka o gólmanu Romanovsovi a jeho dalším zranění po souboji s Žigičem. Přitom lotyšský brankář se včera do brány vrátil po vynucené „zdravotní pauze“.

Ze všeho nejvíc ale slovenský záložník Peter Grajciar cítil prostou radost. „Za stavu 0:2, když jsme ještě byli o deseti, málokdo věřil,“ přiznal Grajciar.

To on včera přivolal štěstí. Přitom ten, kdo jej obyčejně nosí – Vladimír Šmicer – jej střídal…