Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Čtyřiadvacetiletý Tomáš Stráský letošní sezonu zahájil v Dynamu základní sestavě a spolu se Zdeňkem Ondráškem odehráli doma proti Spartě i týden nato na Dukle v útočné dvojici vždy celý zápas. Obě utkání budějovičtí fotbalisté prohráli shodně 2:4. Zatímco Ondrášek na hrotu nastupoval dál a jako jeden z mála hráčů Dynama dával i góly, Tomáš Stráský v dalších deseti zápasech chodil do hry až v průběhu utkání a naposledy doma proti Příbrami se na hřiště dokonce nedostal vůbec. Do základu naskočil zase až tuto sobotu v Liberci, odkud se Dynamo vracelo se čtyřbrankovou nadílkou.

Liberec hraje ve velké formě, vždyť vyhrál i na Spartě 3:0. Nicméně 4:0, to je silné kafe…

Liberec má teď skutečně hodně silné mužstvo, což potvrzuje jak doma, tak i venku. Ale 4:0, to tedy je příděl… Přitom prvních dvacet minut to na to, že bychom měli dostat takový debakl, podle mého soudu nevypadalo. Bohužel pak jsme dostali gól, a když krátce nato Liberec zvýšil na 2:0, se to na nás sesypalo. My úplně ztratili celé hřiště a Liberec od té doby dominoval.

Přitom po vítězství s Příbramí, podpořeném i slibným výkonem, se vám jistě jelo do Liberce ve větší pohodě. Nebylo to zklamání z debaklu o to větší?

Po Příbrami jsme si říkali, že by se to mohlo zlomit, protože ta výhra přišla po dobrém a bojovném výkonu. Bohužel v Liberci jsme na to nenavázali. Možná i proto, že zatímco s Příbramí jsme chodili do osobních soubojů a taky je většinou i vyhrávali, v Liberci to bylo právě naopak a my všechny souboje prohrávali a byli všude pozdě. Tak se fotbal hrát nedá.

Jak jste říkal, v Liberci jste se po druhém gólu úplně sesypali. Nepřispěl k té vaší naprosté rezignaci pocit, že za stavu 0:2 proti současnému Liberci už nemáte nárok?

Těžko říct, určitě by tomu tak být nemělo. I za stavu 0:2 se dá něco udělat. Může se dát kontaktní gól, po kterém by soupeř mohl znervóznět. Nám se to ale nepovedlo, a proto to nakonec dopadlo tak špatně.

Vy jste teď spíše chodil do hry až v průběhu utkání, v Liberci jste ale hrál po delší době od začátku. Byl jste tomu rád?

Samozřejmě, že ano. Dlouho jsem nehrál, tak jsem se snažil podat co nejlepší výkon a pochopitelně mě tím víc mrzí, že zápas dopadl tak, jak dopadl.

Nastupoval jste místo indisponovaného Zdeňka Ondráška. S jakými úkoly jste šel na hřiště? Taky hrát jako on na hrotu a tam se bít o každý míč?

Měl jsem hrát ne úplně na hrotu. Hlavně se snažit udržet balony, které dopředu půjdou. A pokud možno se pokusit taky dát nějaký ten gól. Což se Ondrajsovi daří, jenže to se mně nepovedlo. Doufám, že dostanu příležitost i v dalším zápase a že třeba gól dám.

Že byste zahodil nějakou stoprocentní šanci, třeba takovou, jakou jste měl na začátku sezony doma proti Olomouci, se říct nedá, ale třeba čtvrt hodiny před koncem jste po chybné rozehrávce libereckého Hadaščoka najednou byl před vápnem ve slušné pozici. Střílel jste levačkou a Bičík to kryl. Nešlo z toho vytěžit přece jen víc?

Asi ano, na druhou stranu to zas tak výhodná pozice nebyla. Já se vracel na svou půlku a ten míč jsem dostal zády k bráně. Musel jsem se s ním otočit a navíc mě ještě jejich defenzivní hráč dorazil, takže já se musel otáčet ještě kolem něj a ta obrana už byla přece jen zformovaná. Možná, že se i tak z toho dalo vytěžit víc, ale byli jsme tam vpředu jen dva a já měl nalevo jen Peciho a řešit to nějakou přihrávkou by šlo jen těžko. Spíš jsem se měl pokusit asi ještě o nějakou kličku. Já ale zvolil střelu levačkou a on ji chytil.

V poslední minutě zápasu jste se v domácím vápně po střetu se stoperem Nezmarem ocitl na trávníku. Nešel jste si až příliš okatěpro penaltu?

Já zkusil kličku, jenže kolem Nezmara se těžko chodí a přetlačit ho taky nejde. On se mi tam postavil tělem a trošku si mě i přitáhl, ale z toho se penalta nepíská. Na půlce by to zřejmě faul byl, ve vápně ale určitě ne.

Domácí trenér Jaroslav Šilhavý, který ještě na jaře působil v Českých Budějovicích, měl dva dny před zápasem padesátku. Věděli jste to a popřáli jste mu?

Upřímně řečeno, že má padesátku, já nevěděl a chtěl bych mu touto cestou popřát hodně štěstí a zdraví.

Dárek jste mu už dali, ne..?

To je fakt, dárek jsme mu dali pěkný, jen co je pravda…

Sice jste prohráli v Liberci hodně vysoko, ale jak konstatoval trenér Cipro, Liberec je teď někde jinde než vy. Vy máte úplně jiné starosti…

Přesně tak, Liberec hraje o evropské poháry a my o ligovou záchranu. My musíme teď z těch tří zápasů, co nás ještě na podzim čekají, vytěžit co nejvíc bodů. Především z těch dvou, které budeme hrát doma, což je příští neděli se Žižkovem a potom na konec podzimu s Duklou. Z těchto dvou zápasů musíme uhrát šest bodů, a pokud možno zkusit něco vybojovat i v Mladé Boleslavi. Jsou to pro nás hrozně moc důležité zápasy a pevně věřím, že v nich uspějeme.

Jistě jste sledovali pondělní dohrávku dalších dvou ohrožených týmů na Žižkově a co říkáte tomu, že tam Baník vyhrál 3:0?

Doma 0:3, to je taky hezký debakl… Doufám jen, že příští neděli si podobně se Žižkovem poradíme i my. Jednoduché to ale nebude, protože vždycky se líp hraje proti mužstvům, která se snaží hrát fotbal a my můžeme spíš hrozit z brejků, než když musíme my útočit do uzavřené obrany. Lehké to nebude, zvládnout to ale musíme. Jiná cesta ostatně není.