Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Není bez práce: načal zimní přípravu se Spartou, kde má smlouvu do konce sezony.

Nepřipadá vám Česko po zkušenostech z Indie klidné a nudné?
Kdepak, já se sem těšil. Už to bylo dlouhé, byl jsem pryč tři a půl měsíce. V Indii je všechno vzhůru nohama, ale tady jsem doma, což mě uklidňuje. Jen je tu trochu zima, v Kalkatě bylo přes 30 stupňů.

A když jste vyhráli titul, horko bylo najednou ještě větší, ne?
Byla to fantazie, psali jsme historii. Atlético Kalkata, první vítěz indické Superligy. Na finále nikdy nezapomenu.

Dlouho se hrálo 0:0 a v 94. minutě jste z rohu nacentroval na zlatý gól.
Trvalo, než mi všechno došlo. Pohádka, euforie, největší úspěch kariéry. Pár takových momentů, kdy se během několika vteřin všechno změní, jsem viděl v různých sestřizích, ale netušil jsem, že se to může stát i mně.

Myslíte, že vám titul z Indie pomůže k získání místa ve Spartě?
Je to pro mě plus, ale nemyslím, že by úspěch v Kalkatě rozhodl o mojí budoucnosti. O místo ve Spartě si budu muset říct výkony v přípravě. Dostal jsem šanci a těším se na soustředění na Kanárech.

Anelka byl skvělý

Zpátky do Indie. Nešel jste tam se strachem z neznámého?
Samozřejmě, moc jsem toho o asijském fotbale nevěděl. Ale pak jsem narážel na spoustu pozitivních překvapení. V lize se jelo od nuly, ze začátku byly problémy s oblečením nebo logistikou. Časem to šlo nahoru a sezonu jsme končili úplně v pohodě.

Byly v pohodě i hvězdy, které Indie nalákala? Del Piero, Pirés, Trezeguet…
Tohle byl další krásný rozměr. Potkával jsem top fotbalisty, hrál jsem s nimi i proti nim. Stačilo si jen povídat, třeba Nicolas Anelka byl skvělý. My měli v týmu Luise Garcíu, se kterým jsem si hodně rozuměl.

Válel i v šestatřiceti?
Nic nezapomněl, i ve svém věku pořád umí. Pomáhal taky jako manažer: když viděl, že něco nefunguje, vzal to na sebe a dal se do zařizování. Často jsme spolu mluvili, prý pomalu začíná komentovat pro Sky Sports.

A co vy? Byl jste jako cizinec za hvězdu?
Nechci, aby to ode mě znělo nějak arogantně, ale opravdu nás v Indii brali jako hvězdy. Hlavním tahákem televizních upoutávek byl samozřejmě Luis, na něm to bylo v Kalkatě postavené. A já? Když se mi dařilo, dostal jsem se do televize taky, zahrál jsem si v reklamě na náš klub.

V týmu jste měli většinu Indů. Jací byli?
Myslím, že za nás byli rádi, mohli se přiučit. Nejvíc paf byli pochopitelně z Luise, ale snažili jsme se jim pomáhat všichni. Bydleli jsme na hotelu, a když jsme vyrazili do posilovny, místní kluci se přidali a odkoukávali, co děláme. Takticky na tom byli ze začátku hůř, ale rychle se zvedali. Šikovní borci.

Družili se? Neatomizoval se tým do skupinek podle různých národnosti?
Kluci z Indie k sobě přirozeně měli blíž, ale byli hodně přátelští. Překvapili mě, jak vzali nás cizince mezi sebe. Měl jsem dost kamarádů i mezi Španěly, společně jsme vyrazili třeba na Tádž Mahal. Byli jsme bezva parta a nakonec jsme si došli pro mistrovský titul.

Napadlo by vás to po prvních dnech, když jste se pral s vysokými teplotami a 80procentní vlhkostí?
První měsíc byl zoufalý. Moc mi nepomohlo, že jsme do Indie přijeli až 14 dnů před začátkem ligy. V posilovně jsem neměl s pohybem problém, ale venku mě odrovnaly třeba jen dva sprinty, nemohl jsem dýchat. Postupně šla teplota dolů a tělo si celkem zvyklo.

Kriketu chybí akce

Takže byste si sezonu klidně prodloužil?
Takhle jsem nepřemýšlel, spíš ne. Odehráli jsme sice jen 17 zápasů, ale když k tomu přidáte tréninky a cestování, úplně to stačí. Tři dny po druhém semifinále jsme hráli finále, síly rychle docházely. Měl jsem jasný plán: vyhrát poslední zápas a hurá domů na Vánoce.

S trochou přiznaného patosu: jste rád, že jste byl u toho? Připadal jste si jako průkopník?
V Indii fotbal nezačal až loni, normálně se tam hrálo i dřív. Možná jsem pomáhal učit domácí kluky, ale i já okukoval, jak hrají Španělé, a snažil se od nich něco pochytit. Uvidíme, co bude dál. Indie léta žije kriketem, což se může brzy změnit. Kriket se kolikrát hraje sedm hodin a chybí mu akce. Fotbal je rychlejší a živější, právě na tohle fanoušci můžou slyšet a zamilovat si ho.

Co v indické lize nejvíc drhlo?
Moc toho nebylo, díky množství investovaných peněz se nedostatky rychle odstraňovaly. V lize se na rupie moc nekoukalo, organizace klapala. Vylepšit se dá zázemí pro tréninky, třeba u nás v Kalkatě jsme jako jediní měli umělku. Ale i ta brzy zmizí.

Chtěl byste si ještě v Indii zahrát, nebo vám jedna zkušenost stačila?
Nechám se překvapit. Byla to zajímavá štace, s láskou vzpomínám, ale teď jsem ve Spartě. Jsem rád, že jsem tady a že můžu zabojovat o místo. Udělám, co budu umět.

MARTIN MLS