Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Pětatřicetiletý obránce, jenž kvůli operaci kolena musel vynechat prakticky celou sezonu, věří, že si ještě fotbal na profesionální úrovni minimálně jeden rok zahraje. Rozloučil se však s myšlenkou, že by to mohlo být v dresu Galatasaray Istanbul, se kterým slavil dva mistrovské tituly. Rodák z Rýmařova, který fotbalově vyrůstal v Sigmě Olomouc, připustil, že pokud nepřijde zahraniční nabídka, tak by se s kariérou mohl loučit i v české nejvyšší soutěži. „Spíš bych ale volil variantu například Saudské Arábie," řekl Ujfaluši.

Jaké to pro vás bylo si zase zakopat na Andrově stadionu?

Bylo to fajn, prožil jsem zde krásné roky, začínal jsem tady s fotbalem od osmé třídy, takže vždycky se sem rád vracím. Jak s nároďákem, tak třeba při téhle příležitosti.

Máte za sebou trénink s dětmi ve fotbalové škole. Už trochu myslíte na pofotbalovou kariéru?

Já doufám, že ne (usmívá se). Já bych chtěl ještě rok hrát, samozřejmě uvidíme, jak mi to koleno umožní. Pořád jsem ještě optimista a dávám si měsíc, maximálně měsíc a půl, a pokud by to potom nešlo, tak bych to už, jak se říká, pověsil na hřebík a zvažoval bych další varianty.

V jakém stavu je teď vaše koleno?

Myslím, že koleno na tom není zase až tak špatně. Je potřeba ještě trochu posílit ten sval, který ale asi nebude tak silný jako na druhé noze, protože tam přece jen byly dvě operace a cvičím jak tu špatnou nohu, tak tu dobrou. Ale teď už začínám s herním tréninkem, je potřeba si zvyknout na bolest, která tam bude pořád, protože ta chrupavka je v podstatě odrovnaná. Musím to naposilovat co nejvíce, abych bolest pociťoval co nejméně.

Hovoří se o vašem konci v Galatasaray Istanbul. Jak to tedy vypadá s vaším případným působištěm pro další sezonu? Máte již nějakou představu?

Zatím ne. Já jsem svému manažerovi Daliboru Lacinovi na rovinu řekl, že se teď o tom nemá cenu bavit. V Galatasaray jsme se dohodli, že to bude lepší ukončit, protože bych nestihl začátek jejich přípravy. Vzájemně jsme se dohodli, že to ukončíme a uvidíme, jak na tom bude koleno. Jestli budu hrát v zahraničí, to nevím, ale abych pravdu řekl, na ty evropské týmy sice ještě nejsem starý, ale po té roční pauze už tam není ta chuť vrátit se do velkého fotbalu. Spíš bych volil variantu například Saudské Arábie nebo by v úvahu připadala i česká liga, pokud budu zdravý a žádná nabídka nepřijde.

V minulosti vás lákaly i Spojené státy americké. To už neplatí?

Vzhledem k tomu, že jsem kvůli zranění trávil hodně času v České republice a byl jsem na blízku dceři Kačence, tak to už teď nepřipadá v úvahu. Je to velká dálka a malá začíná chodit do druhé třídy. Tam bych se hodně ochudil o to, abych ji vídával, takže budu spíš preferovat něco jiného. A ta Dubaj je přece jenom trošku blíž (usmívá se).

Jak se vám bude opouštět Istanbul?

Těžko, opravdu těžko. Samozřejmě mě to mrzí strašně moc, protože jsem tam měl opci na další rok, ale to bylo v případě patnácti zápasů. Já ale věřím, že by to šlo, i kdybych jich odehrál jenom pět. Kdybych třeba koncem dubna odehrál dva tři zápasy, tak bych smlouvu stoprocentně měl. Bavil jsem se o tom s trenérem a chápu to riziko. Být devět deset měsíců zraněný a pak ještě nenastoupit do přípravy… Já se tam půjdu rozloučit a poděkuju za krásné dva tituly a jeden superpohár. Já jsem maximálně spokojený, šel jsem do Turecka s tím, abych získal ligový titul, který jsem v podstatě ještě neměl. A mám dva (směje se).

Mrzí vás, že jste u toho druhého nemohl být jako aktivní hráč?

Mrzí, ale zaplaťpánbůh, že jsem odehrál aspoň dva zápasy (usmívá se). Z těch dvou zápasů jsme udělali čtyři body (směje se).

Říkal jste, že byste uvažoval i nad českou ligou. Před časem jste ale tvrdil, že v žádném případě. Proč jste změnil názor?

To by připadalo v úvahu, pokud bych s fotbalem v zahraničí končil v třiceti šesti nebo třiceti sedmi letech, jak jsem plánoval. Pokud bych tenhle rok ještě hrál v Istanbulu, tak jsem plánoval, že bych tam ukončil kariéru, ale vzhledem k tomu zranění nechci, když nepřijde nabídka, končit tak, že jsem byl rok zraněný, a loučit se jako třeba Jankul (Marek Jankulovski, pozn. red.). Ten to měl ale dané tím, že měl za sebou dvě operace. Kdyby se mi stalo něco takového jak jemu, tak to udělám stejně. Jak ale říkám, pokud bude koleno fit a budu se cítit, tak ta varianta tam je. Neříkám, že podepíšu, ale budu nad tím přemýšlet (usmívá se).

Měla by nabídka z Česka šanci v konkurenci s nabídkou z Arábie?

Volil bych Arábii, protože tam je pěkné počasí. Člověk může hrát dopoledne golf, odpoledne nebo navečer trénovat a pak nějaký ten zápas (smích). Takže taková dovolená. Ale pro nás obránce to tam není až tak lehké, protože většinou, když někdo odchází do Arábie, tak to jsou útočníci a ofenzivní hráči. Pro obránce po ročním zranění by to tam nebyla procházka.

A kdyby nabídka ze zahraničí nepřišla a začal jste řešit angažmá v české lize, dovedl byste si představit, že byste kariéru zakončil tady v Olomouci?

To víte, že bych si to dovedl představit, ale uvidíme. Mám tady známého kouče, tak se s ním o tom trochu pobavím (směje se).